Doporučujeme
rodinny-erb.jpg

Rodinný erb

cena dohodou
Návštěvy:
Today: 17All time: 149117

Rodová-heraldika-O´Byrn

Jednou z málo známých irských rodin, které se mihly českou historií, ale jejichž jedna větev se s úspěchem etablovala mezi saskou šlechtu jsou O´Byrnové.

Tradiční irská genealogická literatura odvozuje původ klanu O´Byrne (J. O´Hart, Irish Pedigrees or the Origin and Stem of the Irish Nation, Fifth Edititon, Vol. I., Dublin 1892, s. 610) od legendárního předka všech irských vznešených rodů, krále Milesia Španělského.

Skutečný a historicky první doložitelný předek se jmenoval Bran mac Maélmórda nebo Braen, což v gaelštině znamená havran a zemřel roku 1052. Bran byl synem Maelmorda, krále Leinsteru, který zemřel po bitvě u Clontarf roku 1014. Král Maelmord vedl do boje svůj lid jako spojenec náčelníka Vikingů z Dublinu, Sigtrygga zv. Hedvábný vous proti vojsku irského velekrále Briana Boru.

V této bitvě, která je v současnosti prezentována jako velké vítězství Irů v boji proti cizím nájezdníkům, však šlo především o moc. Po smrti svého otce se Bran ujal leinsterského trůnu, ale vládl pouhá čtyři léta. Roku 1018 byl oslepen jistým Sithricem, svým soupeřem. Tím se stal Bran podle starých irských zákonů nespůsobilým k vládě a musel být nahrazen někým ze svých příbuzných, kteří byli fyzicky a psychicky bezúhonní. Sám Bran později zemřel roku 1052 v Německu v Kolíně nad Rýnem jako řeholník v klášteře.

Branovi potomci sami sebe nazývali v gaelštině O´Broin a pozdější léta jméno poněkud poangličtina na O´Byrne (J. O´Donovan, Annals of the Kingdom of Ireland by the Four Masters..., Vol. II., Dublin 1856, s. 862). O´Byrnové a jejich nejbližší příbuzní O´Tooleové (klany Uí Fhaellim a Uí Muireadaig) původně žili na úrodném území ohraničeném řekou Liffey v severní části dnešního hrabství Kildare.

S postupem anglo-normandské invaze byli silou interventů oba příbuzné klany donuceny opustit svá původní sídliště a uchýlily se do chudších a hlavně hornatých oblastí ve východní části dnešního hrabství Wicklow. Toto drsné divoké horské prostředí poskytlo O´Byrnům dostatečně chráněné útočiště před anglo-normandskými protivníky.

Kolem roku 1200 již byli O´Tooleové usazeni v severní části tohoto území a zbytek ovládali O´Byrnové s výjimkou několika enkláv v okolí měst Arklow a Wicklow. Po počátečním anglickém úspěchu se poznenáhlu začalo území ovládané anglickým králem zmenšovat, přes stále se opakující výpravy anglického vojska do vnitrozemí se oblast, kde se anglické právo uplatňovalo bez výhrad, omezovala na malé území obklopující město Dublin zv. Pale, do češtiny se překládá jako Koloví.

Po téměř třista let byl klan O´Byrne a jeho spojenci O´Toolové nejsilnějším rodovým uskupením na jih od Dublinu. Díky nepatrnému množství záznamů v tomto raném období nejsme schopni přesně určit rozsah ovládaného území, přesto však je známo, že od počátku 14. století byl klan rozdělen do dvou základních linií.

Starší či vládnoucí linie byla nazývána Crioch Branach a ovládala území východního Avonmore od Delgany až po město Arklow. Téměř autonomní mladší větev držela hornatý východ Imaal mezi Glendalough až po Shillelagh a byla nazývána Gahal Raghnall.

Klan O´Byrne byl veden náčelníky, kteří byli vybíráni a voleni z malé skupinky tělesně i duševně schopných příslušníků klanu. Náčelník se nazýval „Chief of the Name“ respektive „The O´Byrne“. Do úřadu byli uváděni nedaleko Delgany, kde na vysokém kopci blízko moře zv. Dun Caillighe Bearre byla starověká pevnost. Dnes je místo známo pod jménem Downs Hill a z jeho vrcholu je vidět Irské moře a velkou část tzv. O´Byrnes Country, země O´Byrneů.

Po nástupu Tudorovské dynastie na anglický trůn se zásadně změnila anglická politika vůči Irsku. Zejména král Jindřich VIII. a jeho dcera Alžběta věnovali mnohem větší pozornost událostem v Irsku a měli snahu dostat celý ostrov pod přísnou anglickou kontrolu. Konflikty, které díky této nové politice vznikaly se neobešly bez účasti klanu O´Byrne.

V 16. století byl klanovým náčelníkem Thady O´Byrne, za jehož vedení se území, které klan ovládal pomalu blížilo k moři a rozhodl se uzavřít s Angličany dohodu a podrobit se jejich vládě. Část klanu žijící v horách a nesoucí jméno Ranelagh odmítlo uposlechnout svého náčelníka a k dohodě nepřistoupila. Thady O´Byrne zemřel roku 1578 a jeho nástupce Hugh Mcshane O´Byrne rovněž nebyl ochoten k dohodě s Angličany, zemřel však již roku 1580. Po smrti Hugha nastoupil do čela Ranelagh klanu jeho syn Feagh Mchugh O´Byrne.

Feagh O´Byrne se později stal jedním z největších bojovníků své doby a vždy byl nazýván „ O´Byrne“ , i když nebyl formálně způsobilý převzít náčelnictví klanu a nebyl ani nikdy slavnostně do úřadu inaugurován. Nicméně byl nepochybným vůdcem všech O´Byrneů a pod jeho vedením klan vytrvale odolával náporům Angličanů počínaje vítěznou bitvou u Glenmalure roku 1580 až do roku 1597, kdy Feagh Mchugh O´Byrne zemřel.

Nezapomenutelná je účast klanu pod vedením Feagha O´Byrne na útěku Hugha Roa O´Donnella roku 1591 z vězení na hradě v Dublinu. Roku 1601 byla spojená irská vojska v bitvě u Kinsale poražena a tato porážka zničila jakoukoliv další efektivní možnost odporu proti Angličanům.

Roku 1603 nastoupil na anglický trůn po smrti královny Alžběty první člen stewartovské dynastie Jakub I. Pod jeho vedením anglická administrativa v Irsku začala nutit všechny domorodce i staré usedlé anglo-normandské rody, které se postupně poirštily opustit gealský jazyk a převzít anglické právo, rozbila klanový systém do té doby ještě do značné míry přežívající a bylo zakázáno osazovat úřady klanových náčelníků.

Poslední O´Byrne, který byl oficiálně uveden do úřadu náčelníka klanu byl roku 1578. Klan ztratil většinu území, které vlastnil a ta byla předána novým kolonistům z Anglie a Skotska. Klan byl zlikvidován jako funkční organizace a jeho podřízené septy byly rozprášeny a přestaly existovat jako organzované skupiny lidí stejného rodového původu. Ztráta rodové organizace a ztráta majetku donutila mnoho jedinců k emigraci, především v roce 1689 došlo ke značným odchodům na kontinent (Po neúspěšném povstání v roce 1798 se mnoho příslušníků bývalého klanu O´Byrne odstěhovalo do Austrálie a rovněž severní Amerika se stala velkým příjemcem rodové emigrace. Počátkem 20. století se někteří O´Byrnové zasloužili o vznik samostatného Irska. E. MacLysaght, Irish Families, Their Names, Arms and Origins, Dublin 1991, s. 50.

V té době se mnozí O´Byrneové usadili ve Francii, kde byli naturalizováni roku 1758 a později byli přijati mezi francouzské rytířstvo. Kromě Francie se další příslušníci usadili ve střední Evropě, kde se dali najmout do císařské armády a jiná větev dokonce v Sasku dosáhla stavu svobodných pánů. 

 

 

Prvním z O´Byrnů, který se objevil v Čechách byl jistý Bernhard svobodný pán O´Byrn. Sloužil v císařské armádě a oženil se s Alžbětou Barborou Berkovou z Dubé a Lípy. 12. prosince 1670 získal pod jménem “Obern” český inkolát (A. Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 177, heslo: Obern, A. Schimon, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Böhm. Leipe 1859, s. 113, K. Pilat, Materialien zur diplomatischen Genealogie des Adels der Österreichischen Monarchie, Erster Band, Prag 1812, s. 36).

V polovině 18. století sloužilo několik O´Byrnů na císařské straně. Rozrod O´Byrnů po zhroucení klanové struktury je koncem 17. a začátkem 18. století velmi složitý a pro středoevropany značně nepřehledný.

Fiach mac Aodh Ó Broin (poangličtěno na Feagh či Fiach McHugh O’Byrne) (1534–1597) byl pánem na Ranelaghu a soudobým náčelníkem klanu O’Byrne clan, který čelil alžbětínské snaze o dobytí Irska. Za vlády královny Alžběty klan ovládl území jižně od Dublinu (Wiklow mountains) o rozloze cca 620 km2 a byl schopen postavil do pole sto plně vyzbrojených bojovníků, což představovalo značnou hrozbu pro místní tudorovskou vládu.

 

Rodokmen

 

Feagh či Fiach McHugh O’Byrne, 1534+květen 1597, I.oo Sadhbh Kavanagh, II.oo Rose O´Toole, dcera Luke O’Toole of Fercoulen and Castlepevir

(1)

1. Toirdelbhach O´Byrne, popraven 18. července 1595, oo ?

1.1 dcera

1.2 dcera

2. Felim Buidh na Laragh O´Byrne, 1570 - +1630, oo Winifred O’Toole of Castlekevin dcera Luka O´Toole, zemřela 1628,

2.1 Brian O’Birn of Ballincor,

2.1.1 Shane mac Brian O’Birn, plukovník armády irské katolické Konfederace,

2.2 William O´Byrne, předek rodiny Brain v Anglii.

2.3 Hugh O´Byrne, plukovník armády irské katolické konfederace 1641; prohlášen za “Rebela,” ve stejném roce; žil ještě 1652.

2.4 Gerald (or Garrett), žil roku 1604.

2.5 James, žil roku 1603.

2.6 Tirloch O´Byrne, žil roku 1628, had three sons and one daughter: the sons were -

2.6.1 Henry Byrne,

2.6.2 Gregory Byrne,

2.6.3 Hugh Byrne,

2.6.4 Mary Byrne, oo Owen O’Rourke.

2.7 Feagh, alias Luke O´Byrne.

2.8 Cahir O´Byrne, zemřel v bitvě u Aughrim, co. Wicklow, 1657),

2.8.1 Hugh O´Byrne,

2.8.1.1 Charles O´Byrne, který žil ještě okolo roku 1697,

2.9 Colla O´Byrne,

2.10 dcera, oo John Wolverton,

3. Margery O´Byrne, oo Rory Oge O’Moore

4. Mary O´Byrne, oo Walter Reagh Fitzgerald

5. Redmond O´Byrne

6. Brian O´Byrne

 

V moderní genealogické literatuře se dočteme (D. Byrne-Rothwell, The Byrnes and the O´Byrnes, Volume 2, House of Lochar Publishers, Isle ofColonsay 2010, s. 357, tab. 460), že předkem O´Byrnů usedlých v Sasku byl jistý Daniel Byrne of Timogue Castle, obchodník s látkami v Dublinu, který zbohatl na dodávkách sukna pro armádu, vnuk Felima Buidh na Laragh O´Byrne (pohřeb v Dublinu 24. ledna 1684).

Oženil se s Annou Taylor, se kterou měl kromě jiných dětí i Sira Gregory Byrne, 1. Baroneta of Timogue (G. E. Cokayne, Complete Baronetage, Volume IV. 1665-1707, Exeter 1904,s. 205, Sir Gregory Byrne byl povýšen na Baroneta 17. května 1671). Ten měl ze svého sňatku s Alicí Fleming šest synů a dceru Agnes.

Druhorozený syn John se stal zakladatelem saské linie pod jménem Johann Jakob Adolf von O´Byrn, který přišel do Saska kolem roku 1721, stal se saským generálmajorem jezdectva a zakoupil se na statcích Ober a Nieder-Kosel. Roku 1734 se oženil s Johannou Carolinou von Steuben (*17. prosince 1708 Schnaditz +20. září 1751 Nieder-Kosel), dcerou Christopha Liboria von Steuben a Sabine von Geusau. Generál O´Byrn zemřel na svém statku v Ober-Kosel 24. listopadu 1763.

Jeho potomci dosáhli potvrzení stavu svobodných pánů v království Saském diplomem daným 19. dubna 1904 v Drážďanech a jejich rodokmen lze sledovat do dnešní doby. Johann Nepomuk O´Byrn se narodil 2. ledna 1829 v Drážďanech. Vstoupil na dráhu vojáka z povolání a odešel na odpočinek s hodností generálporučíka 2. pluku granátníků. Za své zásluhy byl 19. dubna 1904 povýšen v Sasku na svobodného pána. Oženil se s Johannou von Treitschke a jeho potomci sloužili jak v armádě tak ve státní civilní službě. (Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1919, Gotha, s. 676).

Počátkem 19. století se sasští O´Byrnové rozdělili do dvou větví, starší založil Alfred O´Byrn (*10. května 1825 +12. prosince 1904) jehož syn Friedrich August Franz O´Byrn se narodil 11. února 1864 ve Philadelphii v Brazílii a měl pouze dvě dcery Josephu a Angelu.

Mladší větev, kterou založil mladší bratr Alfreda O´Byrna Johann Nepomuk Maria O´Byrn (*2. ledna 1829 Drážďany +23. července 1909 Drážďany), dosáhla roku 1904 potvrzení svého stavu svobodných pánů. Oženil se 22. dubna 1863 v Königsteinu s Johannou Marií von Treitschke (*2. dubna 1833 Drážďany +?), se kterou měl dva syny, staršího Friedricha Eduarda Georga svobodného pána O´Byrna (*10. srpna 1864 Drážďany +1. července 1942 Drážďany, pohřben na starém katolickém hřbitově v Drážďanech, kde je umístěna jeho busta, od roku 1884 sloužil jako kadet u 2. granátnického pluku č. 101, roku 1914 byl podplukovníkem saské armády, roku 1921 byl jako generálmajor šéfem kanceláře Markrabat míšeňských, bývalé saské královské rodiny), a mladšího Johanna Jakoba svob. pána O´Byrna, právníka (*4. června 1866 Drážďany +15. února 1917). Ačkoliv se starší z bratrů oženil 15. dubna 1899 v Drážďanech s Maximilianou Marií Gabrielou von der Planitz (*24. července 1874 Hosterwitz bei Dresden +14. února 1954 Überlingen am Bodensee), nezdá se, že by se z manželství narodili potomci a je tedy velmi pravděpodobné, že rodina svobodných pánů O´Byrn v průběhu II. světové války zanikla.

 

Rodový erb.

 

Rodový erb je známý a obecně se nevyskytují příliš velké odchylky, blason: Štít červený se stříbrnou sníženou krokví provázenou třemi uťatými stříbrnými dlaněmi. Klenotem je na přilbě s červeno-stříbrnou točenicí a červeno stříbrnými přikrývadly mořská panna držící hřeben a zrcadlo, vše v přirozených barvách (Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1901, s. 744).

Roku 1664 zaregistroval ulsterský král heroldů St. George erb dublinského obchodníka Daniela Byrne diferencovaný od výše zmíněného stříbrným lemem (Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1901, s. 744, heslo O´Byrne of Timogue).

 

Saská rodová větev užívala erbu takřka shodného, blason: Štít červený se zlatou sníženou krokví a na ní modrý štítek se zlatým lvem s červenou zbrojí, provázenou třemi stříbrnými uťatými dlaněmi. Klenotem je na korunované turnajské přilbě s červeno-zlatými přikrývadly mořská panna meluzína se zlatými vlasy a zeleným rybím ocasem držící modrý hřeben a zrcadlo v přirozených barvách. Heslo CERTAVI ET VICI (bojovat a zvítězit) (Dr. Otto Titan von Hefner, J. Siebmacher´s grosses und allgemeines Wappenbuch, díl II., 3. oddíl, 1857 Nürnberg, str. 14, tab. 13, J. B. Rietstap, Armorial Général..., Tome II., Gouda, s. 335, autoři nezmiňují heslo).

 

Autor: team heraldikaerby

štítky: O´Byrn, O´Byrne, erby-české-šlechty, rodová-heraldika, heraldická-znamení, historie-heraldika, heraldry, wappen, coat-of-arms

sponzorují domácí potřeby pro snadný a rychlý úklid domácnosti, které nabízejí svým zákazníkům Rotační mop 2v1 již od 199,- Kč spolu s náhradními díly na rotační mop, rady na úklid a různými nápady, které vám ulehčí domácí práce, mop na plovoucí podlahy, mop se ždímacím mechanismem

Kategorie - rodová heraldika

 

Klíčová slova - heraldika|genealogie|marie terezie