Doporučujeme
rodinny-erb.jpg

Rodinný erb

cena dohodou
Návštěvy:
Today: 16All time: 141330

Heraldická-znamení-anděl

Mezi heraldická znamení-bytosti vyšší-nadpřirozené patří mimo jiné i andělé (Angelus, Ange, Engel). Slovo anděl pochází z řečtiny a znamená posel. Zobrazuje se s gloriolou nebo jen s obroučkou na čele a na ní křížek, s křídly, v dlouhém ženském šatě, kolem pasu štolu nebo jinak staženém. Figura anděla patří mezi velmi populární a je těžké stanovit, kdy se objevil poprvé.

 

Erby měst.

V české heraldice, zejména komunální (erby měst), je mnoho příkladů užití andělů jak ve štítech, tak jako štítonošů. Roku 1462 vydal císař Friedrich III. erbovní list, kterým polepšil erb Markrabství moravského a na znakové miniatuře je stanoven za štítonoše moravského erbu anděl. 

Jiným příkladem je erb města Českých Budějovic. Podle privilegia krále a císaře Ferdinanda III. z 5. června 1648 obsahuje před městskou hradbou stojícího anděla nesoucího štít s českým královským lvem.

Zde je třeba čtenáře upozornit, že v české heraldice najdeme mnoho měst, městeček a obcí, které se dodnes honosí erbem anděla, např. Plzeň, Andělská hora, Kaňk, Hodonín, Hory Matky Boží, Nalžovské Hory-Stříbrné Hory, Nové Hrady, Telč a další. I současná moderní tvorba komunálních symbolů na anděly nezapoměla, např. Horní Lhota na Zlínsku nebo Chlístov na Třebíčsku.

 

Erby české šlechty

I erby české šlechty se dodnes skví heraldickým znamením anděla. Mezi českými starobylými šlechtickými rody se honosí touto figurou erb knížat z Lobkowicz, kde ve druhém červeném poli vidíme anděla se zelenými křídly a s rukama sepjatýma k modlitbě, který zde symbolizuje vévodství zaháňské. 

Roku 1595 (10. července) císař Rudolf II. dovolil Severynu Loštickému, Štefanu Lounskému a Jiříkovi Jaroměřskému užívat predikát z Libanu (de Libano) a daroval jim erb, blason: Štít modro-červeně dělený a v něm zlatě oděná postava ověnčeného anděla držícího v pravé ruce tři šípy a v levici zelenou palmovou ratolest. Klenotem je na přilbě s červeno-stříbrnými přikrývadly rostoucí anděl ze štítu . Poněkud odlišný popis erbu rodů s predikátem „z Libanu“ uveřejnil August Sedláček ve své Českomoravské heraldice na s. 514 , blason: Štít dělený modro-červeně, v horní polovině bohyně zpěvu Kalliope mající na hlavě cedrový věnec, držící v pravici střelu a v levici cedrovou ratolest, na zádech vztyčená orlí křídla. Klenotem je na zlatě korunované kolčí přilbě stejná figura jako ve štítě mezi zlatými jeleními parohy, přikrývadla červeno-stříbrná. I tento popis však není úplně správný neboť A. Sedláček zaměnil šíp za oštěp a opoměl popsat křídla zasahující až do spodní poloviny štítu.

Jiným velmi známým erbovníkem, který se honosil figurou anděla ve svém erbu je známý humanistický básník, spisovatel a kněz Jiří Barthold Pontan z Breitenberka. 2. února 1596 obdržel od císaře Rudolfa II. říšský šlechtický stav s predikátem „z Breitenberka“ a zároveň získal hodnost císařského falckraběte. Při této příležitosti byl stanoven Pontanovi nový erb, blason: Štít dělený na dvě nestejné poloviny. Větší horní pole bylo modré a spodní menší červené. V patě štítu jsou tři zlaté pahorky, na kterých stojí stříbrná hradební věž se třemi okny a cimbuřím o třech stínkách. Z cimbuří vyrůstá bíle oděný anděl mající přes prsa zkříženou štolu jejíž konce přesahují do spodního pole, držící v pravé ruce plamenný meč a v levé zlatý zakulacený štít ve tvaru slunce, kolem hlavy anděla je svatozář a na čele má zlatou pásku a z ní vystupující zlatý kříž. Klenotem, na korunované turnajské přilbě s červeno-stříbrnými a modro-stříbrnými přikrývadly, je rostoucí figura ze štítu.

Nakonec naší krátké procházky historií popisující heraldické znamení-anděl jsem si nechal poměrně málo známou rodinu, která byla zapsána mezi českou šlechtu až v druhé polovině 18. století. Roku 1758 byl vojenskému lékaři Terentiu Bradymu přiznán český rytířský stav pro svou osobu i pro své potomky s titulem “Brady von Loughtee” za 30 let služby ve vojsku. Kromě něho byl rytířský titul přiznán i jeho synovcům Josefu Brady, vrchnímu wachtmistrovi, Corneliu Brady, hejtmanovi, Johannu Brady, hejtmanovi, páteru Patriciovi Brady z Cootehill, doktorovi theologie, pozdějšímu převoru kláštera U Hybernů v Praze a Jakobu Bernardovi MacBrady. Jakob Bernard MacBrady se narodil roku 1732 v hrabství Cavan, do císařské armády vstoupil v 18 letech jako dobrovolník k 54. pěšímu pluku, bojoval v bitvách u Prahy a Torgau jako hejtman, roku 1768 byl dekorován rytířským křížem Vojenského řádu Marie Theresie na základě hrdinské obrany postavení své jednotky při bitvě u Svídnice, zároveň byl povýšen do stavu svobodných pánů a získal český inkolát. Roku 1778 byl povýšen na plukovníka. Zemřel roku 1800, když se svou manželkou Sofií Antonií von Zobel po sobě zanechal jedinou dceru Marii Josefu Brady von Loughtee (*1776 +?). Rodový erb Bradyů je zajímavý a vcelku známý, přesto však v různé literatuře bývá popisován s drobnými odlišnostmi. V černém štítě v horním pravém rohu je zlaté zářící slunce a v opačném dolním rohu je pravá ruka ukazující jedním prstem, dlaní vzhůru, na slunce.

Jak jsem se již zmínil Jakob Bernard MacBrady pocházel z irského hrabství Cavan. V soupisech erbů irských rodin je blason štítu doplněn ještě o klenot cherubína na přilbě s červeno-stříbrnými přikryvadly. Roku 1766 potvrdil irský král erbů Ulster (Ulster King of Arms), William Hawkins Esq. Jamesi Bernardovi MacBrady shodný erb s rodinou (Mac)Brady of Tonymore Castle v hrabství Cavan, blason: V černém štítě v horním pravém rohu je zlaté zářící slunce a v opačném dolním rohu je pravá přirozená ruka uka¬zující jedním prstem, dlaní vzhůru, na slunce. Klenotem je na kolčí přilbě přirozený cherubín se zlatými křídly. Heslo: CLARITATE DEXTRA  (pravda jasně zářící). Protože v britské heraldické literatuře nejsou popisovány barvy točenic ani přikryvadel, dá se předpokládat podle erbu uděleného povýšení do stavu svobodných pánů, že točenice byla v barvách erbu a přikryvadla podle tehdejší platné praxe červeno-stříbrná.

Při již zmíněném povýšení Jakoba (Jamese) Bernarda MacBradyho do stavu svobodných pánů roku 1768 byl starý rodový erb upraven podle tehdy panujících výtvarných postupů v habsburské monarchii a zapsán mezi erby české šlechty, blason: Štít zůstal stejný, černý se sluncem a ukazující dlaní (palec, prostředníček a ukazováček jsou nataženy). Na štít je položena koruna svobodných pánů s devíti perlami. Klenoty byly stanoveny tři na korunovaných turnajských přilbách s černo-zlatými a červeno-zlatými přikrývadly, 1. stříbrná hlava cherubína se zlatými vlasy a křídly mezi otevřenými černými orlími křídly, 2. obrněná paže v lokti mírně pokrčená svírající v dlani meč, 3. na dřevěném kopí červená vlajka se zlatými třásněmi. Štítonoši: Anděl oblečený ve stříbrné tunice se stříbrnými křídly držící v pravici vztyčený meč a zlatý dvouocasý lev se zlatou zbrojí. Heslo: CLARITATE DEXTRA . 

Částečně odlišný blason uvádí Tyroff : Na štítě je koruna svobodných pánů starého typu s pěti perlami. Otevřená orlí křídla na prostřední přilbě jsou zlatá, stejně jako křídla cherubína. Vlajka je červená se zlatými třásněmi a přikryvadla na všech přilbách jsou červeno-stříbrná (princip irských erbů je užívat obvykle červeno-stříbrná přikryvadla, pokud v erbovním listě nebylo stanoveno jinak ). Anděl má zlatá křídla a drží meč se zlatým jílcem, lev není dvouocasý a oba štítonoši stojí na stuze s heslem: IN PERICULO INTREPIDUS. Erbovník rakouské monarchie  uvádí blason stejný jako Tyroff jen s tím rozdílem, že křídla na prostřední přilbě jsou černá, třásně na vlajce stříbrné a levý štítonoš je stříbrně oblečen a heslo je CLARITATE DEXTRA.

Opět částečně doplněnou verzi baronského erbu rodiny Brady uvádí ve svém erbovníku J. Rietstap , na straně 281 jsou uvěřejněny hned tři popisy, rytířský a baronský pro Dalmácii a baronský pro rodinu Brady de Loughtee. Blason se již liší jen v drobnostech a lze říci, že je nejúplnější: Štít zůstal stejný, černý se sluncem a ukazující dlaní (palec, prostředníček a ukazováček jsou nataženy). Na štítě je koruna svobodných pánů. Klenoty tři na korunovaných přilbách s červeno-stříbrnými přikrývadly, 1. stříbrná hlava cherubína se zlatými vlasy a křídly mezi otevřenými černými orlími křídly, 2. obrněná paže v lokti mírně pokrčená svírající v dlani meč, 3. na dřevěném kopí červená vlajka. Štítonoši: Anděl oblečený ve stříbrné tunice se zlatými křídly držící v pravici vztyčený meč a stříbrný lev se zlatou zbrojí. Hesla: CLARITATE DEXTRA, MANUS AD ASTRA VINCIT. Erb popisovaný Meravigliou  je bohužel zcela mylný a stejně tak Myslivečkův erbovník , který se na výše jmenovaného autora spolehl.

 

Závěrem: Heraldické znamení-anděl se v heraldice řadí mezi bytosti vyšší-nadpřirozené. Zpravidla bývá zobrazován s gloriolou nebo jen s obroučkou na čele s křížkem, s křídly, v dlouhém ženském šatě, kolem pasu nebo přes prsa má štolu. 

 

 

Autor: heraldikaerby

Štítky: anděl, heraldická-monstra, erby-české-šlechty, rodová-heraldika, erby-měst, heraldická-znamení, historie-heraldika

Sponzoruje: http://www.slevyzbozi.com/