Doporučujeme
rodinny-erb.jpg

Rodinný erb

cena dohodou
Návštěvy:
Today: 23All time: 157408

Heraldická-znamení-alerion

Alerion patří v Čechách k méně známým ptačím heraldickým monstrům. Je zobrazován jako orel beze zbroje. Ač to v nešní době zní nepochopitelně, slovo alerion najdeme v českých heraldických publikacích 19. století jen jakoby náhodou. Vojtěch rytíř Král z Dobré Vody ve své knize Heraldika, Souhrn pravidel a předpisův znakových, Praha 1900, na s. 97 poznamenává, že se vyskytuje orlice bez zobáku a bez nohou a připojuje její jméno v cizích jazycích, lat. alerio, aquila mutila, franc. alérion a něm. gestümelte Adler. Martin Kolář, Českomoravská heraldika, upravil August Sedláček, Praha 1902, s. 357 popisuje lotrinské aleriony v císařském erbu jako: „…tři stříbrní osekaní orlové za sebou jsou“.

Alerion je živočich známý již ve středověku. O alerionech se zmiňuje v jednom ze svých dopisů o zázracích Východu kněz Jan (Kněz Jan byl legendární křesťanský patriarcha a král mocného ztraceného křesťanského národa, který sídlil za muslimskými a pohanskými územími v dalekém Orientu. Tato legenda byla pestrou sbírkou středověkých populárních pověstí, v Evropě oblíbená od 12. až do 17. století. Podle nich byl Jan nástupcem biblických tří králů, štědrým vládcem a skvělým mužem vládnoucím říši plné bohatství a zvláštních monster, odkud pochází skupina orientálních křesťanů od Svatého Tomáše. V Janově království se měly nacházet rovněž zázraky jako Brány Alexandrovy či fontány mládí a hraničit měla s rajskou zahradou. Legenda byla během staletí dokreslována různou „spekulativní literaturou“ pocházející z období pozdního středověku a renesance, která se Janovou údajnou říší zabývala). Popisuje ho jako pána všech ptáků, většího než orel, ohnivé barvy a s křídly ostrými jako břitva. Na světě žije vždy je jeden pár alerionů, samice po šedesáti letech snese dvě vejce, na kterých sedí šedesát dní a nocí. Po vylíhnutí mláďat rodiče odletí nad moře, kde se vrhnou do vody a utopí se. Ostatní ptáci hlídají hnízdo a krmí mláďata až do chvíle, kdy mohou sama vzlétnout. Stejnou historii popisuje i Pierre de Beauvais zv. le Picard (Pierre de Bauvais zv. le Picard získal svou přezdívku až v mderní době díky tomu, že své nejstarší dílo napsal v dialektu pikardské francouzštiny. Pierre napsal svůj bestiář kolem roku 1218 a sám sebe nazývá "překladatel") ve své knize Bestiaire.

V heraldice se pojem alerion poprvé objevil v erbovníku Armorial d'Urfe, (cca 1380-1400). Jedná se o heraldické monstrum, které je omezeno svým výskytem převážně na oblast Francie, kde jsou nejvýznamnějšími zástupci erbovních rodin honosících se aleriony dva rody, vévodové Lotrinští a pozdější vévodové z Montmorency. Ke vzniku erbu vévodů Lotrinských, blason: „... ve zlatém štítě červené kosmé břevno se třemi stříbrnými aleriony“, se váže pověst, že alerion byl poprvé použit v jejich erbu na paměť mimořádného střeleckého výkonu Gottfrieda z Boulogne, který jednou vystřelil ze svého luku proti Davidově věži v Jerusalémě a najednou trefil jednou šipkou tři ptáky zvané alerioni. Na paměť tohoto úctyhodného střeleckého výkonu se alerioni dostali do erbu jeho potomků. Je zajímavé, že na pečetích a mincích vévodů Lotrinských jsou až do konce 13. století vidět orli se zobáky a drápy. Orlí pařáty začínají mizet teprve počátkem století čtrnáctého a až ve století patnáctém zmizel i zobák a tím alerion získal svou dnešní, klasickou podobu. Rovněž je zajímavé, že slovo alerion je vlastně rébusem jména Lorraine. V české heraldice je alerion jako původní heraldická figura neznámý a do naší vlasti se dostal až s příchodem nové vládnoucí dynastie Habsbursko-Lotrinské.

 

V Čechách rovněž známá francouzská rodina Montmorency, patřící mezi nejvyšší francouzskou nobilitu, se dodnes honosí erbem se 16 aleriony, blason: Štít zlatý s červeným heroldským křížem a v každé čtvrti jsou čtyři modří alerioni. Bývalá sláva a moc vévodů z Montmorency se dodnes projevuje ve znacích některých francouzských měst, které mají jejich rodinný erb ve svých znacích, např. Montmorency, Bessancourt, Deuil la Barre, Eaubonne, Écouen, Ézanville, Montsoult, Le Plessis-Bouchard, St. Leu la Forêt a Taverny. 

Jiným příkladem této kuriózní formy orla je erb Sira Roberta Pullara, blason: Štít zlatý se třemi černými aleriony v postavení 2-1, s červenou hlavou štítu se zpět hledícím beránkem božím držícím stříbrnou tyč zakončenou stříbrným křížkem a na ní vlajku sv. Ondřeje. Klenotem, na přilbě určené pro rytíře s černo-zlatou točenicí a černo-zlatými přikrývadly, je rostoucí zlatý jednohlavý orel s červenou zbrojí. Válečný pokřik: PERSEVERANTIA ET INDUSTRIA ( A. Ch. Fox-Davies, The Art of Heraldry, an encyclopaedia of armory, Arno Press, New York 1976, s. 172).

Závěrem je potřeba čtenáře upozornit na nutnost odlišovat aleriona od figury zv. "orlík či malý orel", který se francouzsky nazývá aiglette, anglicky eaglet a německy Adlerjungen. Orlík či malý orel je pouhá zmenšenina orla, která není nijak zmrzačena. V heraldice okolních zemí lze nalézt i příklady zobrazení orla bez různých částí těla, např. německý okres Heilbronn má na svém červeném štítě stříbrného jednohlavéh orla bez nohou a ocasu nebo erb polského klanu Orla, který zobrazuje na stříbrném štítě červeného orla bez hlavy a místo ní zlatou hvězdu (varianta II. erbu Orla je černý orel bez hlavy a bez hvězdy).

Dokonce i poněkud netradiční forma heraldiky, kterou je císařem Napoleonem nově zavedený výtvarný systém, zná aleriony. Claude Ambroise Régnier (1746-1814), který byl v letech 1802-13 císařským nejvyšším sudím a ministrem spravedlnosti (grand-juge et ministre de la Justice), 1808 hrabě císařství, byl 15. srpna 1809 povýšen na vévodu (Duc de Massa) a při té příležitosti mu byl udělen erb, blason: Štít, s červenou hlavou posetou stříbrnými pěticípími hvězdami (napoleonské označení vévodů císařství), hermelínový s černým břevnem a na něm vedle sebe tři zlatí alerioni. Štít je položen na modrý plášť podšitý popelčinou, splývající z černého baretu se zlatou sponou se sedmi stříbrnými pštrosími pery a lemem z hermelínu. Z baretu vychází šest zlatých stylizovaných listů. (A. Révéred, Armorial du premier Empire, Tome IV., Paris 1896, heslo Régnier, J. Kovařík, Napoleonská heraldika a šlechta císařství, Heraldická ročenka 1975, s. 19-34) Roku 1816 byl titul vévody potvrzen francouzským králem Ludvíkem XVIII. Nicolasi Régnierovi, 2. vévodovi a synovi předešlého. Rovněž byl přijat mezi francouzské pairy a byl mu upraven napoleonský erb do méně výstřední podoby, blason: Štít hermelínový s černým břevnem a na něm vedle sebe tři zlatí alerioni. Vše je položeno na modrý plášť francouzských pairů podšitý hermelínem splývající z vévodské koruny.

 

Autor: heraldikaerby

Štítky: alerion, heraldická-monstra, heraldická-znamení, erby-měst, rodová-heraldika, heraldry, coat-of-arms

Sponzoruje: http://www.pronajem-eshopu.com/