Doporučujeme
rodinny-erb.jpg

Rodinný erb

cena dohodou
Návštěvy:
Today: 16All time: 141330

Erby-světová-válka-Wurm

Rakouská důstojnická rodina pocházející z Čech. 

Rakouský stav svobodných pánů na základě osobního dopisu císaře Karla I. ze dne 17. srpna 1917, diplom vydán ve Vídni dne 17. října 1917 pro Václava Wurma, c. a k. generálplukovníka a rytíře Řádu Marie Terezie.

Erb (1917): Štít modrý s červenou patou štítu oddělenou stříbrným vlnitým břevnem. Nad břevnem se zvedá nízké kamenné pohoří, na kterém stojí stříbrný čtyřnohý drak chrlící z tlamy plameny a svírající v předních pařátech zlatého hada na jehož těle stojí. Na štítě koruna svobodných pánů. Klenotem na korunované turnajské přilbě s modro-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly, je rostoucí drak držící zlatého hada. Štítonoši dva zlatí korunovaní lvi s červenými jazyky. Heslo na stříbrné stuze černě: FIDES ET VERITAS (víra a pravda).

 

Václav svobodbý pán Wurm.

Václav svobodný pán Wurm (*27. února 1859 v Karlíně †21. března 1921 Wien) byl generálplukovník rakousko-uherské armády. Pocházel z rodiny císařského důstojníka (nadporučíka). Byl celkem dvakrát ženat, poprvé vstoupil do manželství 1. května 1886 s Irenou Meznerovou z Prahy, po její smrti roku 1895 se podruhé oženil v květnu 1899 s Marií Natieskou. Z obou manželství se narodily celkem tři dcery, z nichž jej přežila pouze jediná. 

Již jako mladík se rozhodl Václav Wurm jít ve stopách svého otce a proto upřednostnil před ostatními zaměstnáními vojenskou kariéru. Po obsolvování střední školy, roku 1875 zahájil studium na ženijním oddělení Technické vojenské akademie (Genieabteilung der Technischen Militärakademie) ve Vídni. Studium ukončil s výborným hodnocením (Vorzüglichem Erfolg) a byl 24. dubna 1879 přidělen s hodností poručíka k 1. ženijnímu pluku.

Službu u pluku přerušil v letech 1883-85, kdy absolvovat další studium na Válečné škole ve Vídni (Kriegsschule). Po absolutoriu byl vyřazen v hodnosti nadporučíka a přidělen ke generálnímu štábu. Později byl převelen k 58. pěší brigádě v Liberci a následně ke 24. pěší brigádě v Tarnowě, během služby byl povýšen na hejtmana generálního štábu.

1. listopadu 1894 byl povýšen na majora 75. pěšího pluku v Salzburgu, převzal funkci náčelníka štábu 14. pěší divize v Bratislavě. V březnu 1895 byl dán k dispozici ministerstvu války, kde sloužil dva roky na 5. oddělení. 1. května 1897 byl povýšen na podplukovníka a vrátil se mezi důstojnický sbor bojových jednotek, konkrétně byl pověřen velením 76. pěšího pluku v Ostřihomi. 

V dubnu 1900 se stal náčelníkem štábu V. armádního sboru v Bratislavě, 1. listopadu 1900 byl povýšen na plukovníka. Spolu s povýšením na generálmajora 1. listopadu 1906 mu bylo svěřeno velení 37. pěší brigády v Plzni. V únoru 1910 se stal velitelem 19. pěší divize dislokované rovněž v Plzni a 1. listopadu byl povýšen na polního podmaršálka. Ve funkci setrval až do února roku 1914, kdy byl převelen do dnešního Dubrovníku, kde se stal velitelem místního XVI. armádního sboru.

Jak již z předchozího vyplývá začátek Velké války zastihl generála Wurma na Balkáně, 1. srpna 1914 (7.listopadu 1914) byl povýšen na polního zbrojmistra a se svou jednotkou byl zařazen do sestavy 6. armády polního zbrojmistra Oskara Potiorka. Během prvního útoku v srpnu 1914, jeho armáda pochodovala přes Sanjak na Uvac, v září po všeobecném ústupu opět překročil řeku Drinu a zaujal velmi výhodnou strategickou polohu a obsadil město Jagodna, které udržel i přes silné srbské protiútoky.

V listopadu byl obnoven útok proti srbským pozicím na široké frontě, Wurmův sbor obsadil města Valjevo a Rudné. Během kampaně byly rakousko-uherské jednotky úplne vyčerpané, nepříznivé počasí a nedostatek použitelných cest, včetně špatného zásobování způsobovaly armádě ohromné problémy. Mezi důstojnickým sborem se začal šířit požadavek na přerušení bojových operací, který generál Wurm nepodpořil a chtěl pokračovat v útoku. Posílené a odpočaté srbské jednotky však útok císařských zastavily a přešly do protiofenzívy. Porážka 6. armády byla naprosto šokující nejem pro nejvyšší velení, ale i pro celou společnost. Za jednoho z viníků katastrofy byl označen i generál Wurm.

Po vstupu Itálie do války 23. května 1915 byl v čele XVI. armádního sboru, který byl zařazen mezi jednotky, jejichž úkolem bylo zabránit postupu Italů a umožnit tak velení shromáždit dostatek vojska pro novou frontu. Nový rozkaz stanovil Wurmovu sboru narušit postup nepřítele a způsobit mu co největší ztráty.

Své muže rozmístil na řece Isonzo (Soča) západně od města Gorice. Své postavení Rakušané velením generála Wurma ubránili ve čtyřech italských ofenzívách (bitvách). Generálovy velitelské schopnosti byly oceněny mnoho řády mimo jiné i rytířským křížem Vojenského řádu Marie Terezie (17. srpna 1917).

V létě roku 1917 převzal velení 4. armády ve Volyni a v této funkci byl 01.8.1917 (10.8.1917) povýšen do hodnosti generálplukovníka. Krátce nato byl jmenován velitelem 1. armády (Isonzoarmee) dislokované na řece Isonzo. Vzápětí 1. armáda úspěšně prolomila pozice Italů v linii Flitsch-Tolmio, přikročili řeku a postoupili až k řece Piava. V roce 1918 se opět vojska pod velením generála Wurma účastnila poslední rakousko-uherské ofenzívy, která se zpočátku úspěšně rozvíjela. Rakušané úspěšně překročili Piavu, ale posílené italské jednotky postupně útok zastavily a odrazily. Nepřízeň počasí způsobila vysoký stav řeky a následně byly tak poškozeny mosty, že rakousko-uherským jednotkám hrozilo naprosté zničení, také díky naprosto nedostatečné týlové podpoře. Bezesporu jen díky velitelským schopnostem generála Wurma se podařilo útočícím jednotkám stáhnou zpět za řeku a spořádaně ustoupit a to byl začátek konce císařské armády na italské frontě.   

 

R.A. Höger: Vítězný protiútok našich vojáků proti Italům na svazích náhorní plošiny Doberdò ve druhé bitvě na Soči (červenec 1915).

převzato: http://www.graf-greifenburg.at/Fotos/kriegsbilder_net/Unbenannt-38.jpg

 

Neúspěšná ofenzíva byla poslední akcí rakousko-uhorské armády. Nasledující spojenecké útoky zastihly Rakušany v naprostém zmatku a rozvratu. Jednotky ustupovali, množily se dezerce. Konec války se neodvratně blížil a vojáci se snažili všemi prostředky dostat z fronty domů. Nutno přiznat, že jen díky velitelskému umu generála Wurma zůstaly jednotky jeho armády bez paniky a zachovaly zdání pořádku.

1. prosince 1918 byl generálplukovník Wurm pensionován a usadil se ve Vídni. Z důchodu se však netešil dlouho, protože zemřel již 21. března 1921.

Vyznamenání:

1898 Vojenský záslužný kříž, 24. března 1904 Řád železné koruny III. třídy, 24. září 1912 Rytířský kříž Leopoldova řádu, 15. října 1914 Velký kříž Řádu železné koruny s válečnou dekorací, 29. června 1915 Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací a meči, 2. března 1916 Vojenská záslužná medaile v bronzu (Signum Laudis) s válečnou dekorací a meči, 2. června 1917 Velký kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací a meči, 14. srpna 1917 (180. promoce) Rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie, 5. listopadu 1917 Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací a meči, ze zahraničních vyznamenání mimo jiné, 1914 Železný kříž II. třídy a 1918 Železný kříž I. třídy.

Kromě vojenských poct se Václavu Wurmovi dostalo i ocenění společenských, v roce 1916 byl jmenován tajným radou a v návaznosti na udělení rytířského kříže Vojenského řádu Marie Terezie následovala nobilitace osobním dopisem císaře Karla I. ze dne 17. října 1917. 

 

Autor: team heraldikaerby

štítky: Wurmrodová-heraldikaheraldická-znameníhistorie-heraldikaheraldrywappencoat-of-armssvětová-válka

sponzoruje nový obchod s ponožkami a prádlem, který nabízí své zboží pro cestovatele. Chcete se vydat na turistickou tůru, nezapomeňte na zdravotní bambusové ponožky, které zabraňují pocení a jsou antibakteriální. Neváhejte a klikněte zde a získáte výborné vybavení pro milovníky turistiky do lůna přírody

Kategorie - rodová heraldika

 

Klíčová slova - heraldika|genealogie|erby