Doporučujeme
rodinny-erb.jpg

Rodinný erb

cena dohodou
Návštěvy:
Today: 16All time: 141330

Erby-světová-válka-Schariczer-de-Rény

Maďarský šlechtický stav na základě majestátu císaře Františka Josefa I. daného ve Vídni ke dni 29. března 1911 pro Georga Schariczera, c. a k. plukovníka. 

Maďarský stav svobodných pánů spolu s predikátem "de Rény" na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. daného v Reichenau ke dni 17. srpna 1917 pro téhož jako rytíře Vojenského řádu Marie Terezie.

 

Erb (1911): Štít zlatý se zelenou hlavou štítu a v ní dvakrát zúžené kosmé zlaté břevno. V hlavním poli zlatá koruna s červenou vystýlkou se dvěma zelenými rozevřenými orlími křídly. Klenotem, na korunované turnajské přilbě se zeleno-zlatými přikrývadly, jsou rozevřená orlí křídla, pravé zeleno-zlatě dělené a levé zlato-zeleně dělené.

Erb (1917): Stejný jako 1917.

 

Schariczer von Rény, Georg Freiherr (*6.6.1864 Sombor +26.2.1945 Bratislava), 1.11.1911 (2.12.1911) generálmajor, 1.1.1915 (24.12.1914) polní podmaršálek, 1.5.1918 (15.5.1918) generál pěchoty, 1.1.1919 pensionován. 

 

Georg Schariczer von Rény (*06.06.1864 Sombor (Vojvodina, Srsko) +26.02.1945 Bratislava) se narodil jako syn císařsko-královského majora Attily Schariczera dne 6. června 1865.  Po absolvování vojenské střední školy v Hranicích na Moravě a Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě byl 1. listopadu 1884 povýšen na poručíka a přidělen k pěšímu pluku č. 72.

1. ledna 1889 byl povýšen do hodnosti nadporučíka a krátce poté po absolvování kurzu na vídeňské Válečné škole se připojil ke štábu 2. pěší brigády v Sarajevu. 1. května 1890  byl převelen k 1. pěší brigádě v Plevlje, kde navíc zastával funkci poradce pro civilní a politické záležitsti.

1. května 1893 byl Schariczer povýšen na hejtmana I. třídy a zároveň byl převelen na velitelství IV. armádního sboru v Budapešti. Poté krátce sloužil na velitelství V. armádního sboru a u pěšího pluku č. 72.

1. května 1899 byl povýšen na majora a obdržel jmenování náčelníkem štábu 17. pěší divize. V roce 1902 byl převelen jako náčelník štábu na velitelství XIV. armádního sboru a zároveň byl 1. května 1903 povýšen do hodnosti podplukovníka. 

V říjnu 1904 byl Schariczer přidělen k útvarům pěšího pluku č. 37 v Großwardein (dnes Nagyvárad). 1. května 1906 (s platností od 19.6.) byl povýšen do hodnosti plukovníka. Krátce nato byl 17. srpna 1906 jmenován vedoucím VI. odboru ministerstva války ve Vídni.

5. listopadu 1908 byl plukovník Schariczer přidělen jako křídelní adjutant (osobní pobočník) generálnímu inspektorovi c. a k. branné moci, generálu jezdectva arcivévodovi Eugenovi. 1. listopadu 1911 (s platností od 2.12.) byl Schariczer povýšen na generálmajora. Ve funkci osobního pobočníka sloužil generál Schariczer i za nového generálního inspektora, generála pěchoty Franze Conrada von Hötzendorf. 19. března 1913 generálmajor Schariczer převzal velení 27. pěší brigády v Bratislavě.

Počátkem Světové války byla Schariczerova divize zařazena do sestavy 1. armády generála jezdectva Viktora Dankla a účastnila se v srpnu 1914 bojů v jižním Polsku. V těžkých bojích u Polichny byl generál příkladem svým mužům a osobně s velkou dávkou odvahy vedl své jednotky proti tvrdým ruským útokům.

V září 1914 převzal velení 16. pěší divize a 24. prosince téhož roku byl povýšen na polního podmaršálka. Schariczer zůstal ve velení divize 16. pěší s krátkou přestávkou v pozdním létě roku 1915 až do listopadu 1916. V roce 1915 se fronta poněkud stabilizovala a zůstala relativně klidná až do příštího léta, kdy generál Brussilow zahájil svou velkou letní ofenzivu na západ.

Na konci srpna 1916 byl Schariczer spolu s jeho divizí přesunut na italskou frontu a téměř okamžitě se zapojil do tzv. deváté bitvy na řece Isonzo. 22 listopadu 1916, tři týdny po ukončení jmenované bitvy převzal velení VII. armádního sboru a nahradil arcivévodu Josefa. Své postavení na plošině Carso VII. armádní sbor udržel i během tzv. desáté bitvy v květnu 1917. Nutno však podotknout, že útok 3. italské armády zastavil jen za cenu těžkých ztrát.

Následně pomohl generál Schariczer svému jižnímu sousedu, XXIII. armádnímu sboru pod velením generála Schenka, který byl pod značným italským tlakem, protiútokem do boku nepřítele, kterého tímto manévrem odrazili a tím zabránili obsazení strategického přístavního města Terstu. 

Po počátečním průlomu v 12. bitvě na řece Isonzo (Caporetto), polní podmaršálek Schariczer vedl svůj sbor ve směru na Tagliamento a následně pronásledoval ustupující Italy na řece Piavě jako součást I. armády Generálplukovníka Václava Wurma.

15. května 1918 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty. Po neúspěšné bitvě na Piavě VII. armádní sbor (15.-25. června 1918) bojoval v bitvě u Noventa di Piave, nakonec se stáhl za řeku Livenza. Schariczer vedl ústup svého sboru zpět přes Tagliamento na začátku listopadu 1918 a zůstal ve funkci až do příměří, které bylo uzavřeno o několik dní později. 1. prosince 1918 se usadil v Bratislavě a k 1. lednu 1919 byl penzionován, zemřel 26. února 1945. 

Georg svobodný pán Schariczer de Rény získal za svou vojenskou kariéru mnoho vyznamenání a poct, např.:  1904 Vojenský záslužný kříž, 1909 Řád železné koruny 3. třídy, 1910 pruský řád Červeného orla 2. třídy a japonský Řád vycházejícího slunce 3. třídy, 1912 bronzová medaile za vojenské zásluhy (Signum Laudis), 1914 rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací, 1915 Pruský železný kříž 2. třídy, 1915 Řádu železné koruny 2. třídy, 1916 Vojenský záslužný kříž 2. třídy s válečnou dekorací, 1917 rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (180. promoce 17. srpna 1917), bronzové a stříbrné Signum Laudis s válečnou stuhou a meči a navíc meče do všech svých dříve uděleným řádům a také Pruský železný kříž první třídy. 1917 Velký kříž Řádu železné koruny s válečnou dekorací a meči,  1918 Leopoldův řád 1. třídy s válečnou dekorací a meči (FRÖLICHSTHAL, Georg Freiherr von - "Der Adel der Habsburgermonarchie im 19. und 20. Jahrhundert", Degener-Verlag, 2008, Antonio Schmidt-Brentano, Die k.k. bzw k. u. k. Generalität 1816-1918 Österreichisches Staatsarchiv 2007, s. 160)

Autor: heraldikaerby

Štítky: Schariczer-de-Rény, erby-světová-válka, rodová-heraldika, heraldická-znamení, historie-heraldika, wappen, coat-of-armsheraldry, heraldik

 

Sponzoruje: http://www.furminator-shop.cz/