Doporučujeme
rodinny-erb.jpg

Rodinný erb

cena dohodou
Návštěvy:
Today: 19All time: 151405

Erby-světová-válka-Goglia

Rodina římsko-katolického vyznání.

Rakouský rytířský stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Františka Josefa I. ze dne 9. července 1916, diplom byl vyhotoven ve Vídni dne 31. ledna 1917 a podepsán již císařem Karlem I., pro Ferdinanda Gogliu, c. a k. polního podmaršálka a velitele 5. armádního sboru. 

Rakouský šlechtický stav spolu s čestným titulem "Edler von" na základě nejvyššího rozhoodnutí císaře Karla I. ze dne 25. června 1918, diplom již nebyl vyhotoven, pro bratra předešlého Victora Gogliu, c. a k. plukovníka na odpočinku.

Erb (1917): Štít modrý se šikmým zlatým břevnem a na něm černá dělová hlaveň. V horním poli hořící stříbrná bomba, v dolní poli zalesněné hory a nad nimi couvající stříbrný půlměsíc a mezi jeho hroty stříbrná pětihrotá hvězda. Klenoty dva na korunovaných turnajských přilbách. 1. modro-stříbrná přikrývadla, rostoucí stříbrný kůň s červenou uzdou. 2. černo-zlatá přikrývadla, rostoucí zlatý lev s červeným jazykem mávající mečem se zlatým jílcem, záštitou a hlavicí. 

 

Goglia, Ing. Ferdinand Johann Anton Ritter (*13.9.1855 Budapest +17.9.1941ien), 1.5.1910 (11.5.1910) generálmajor, 1.5.1913 (9.5.13) FML, 1.11.1916 (14.11.1916) polní zbrojmistr, 1.1.1919 pensionován. 

Ferdinand Goglia se narodil 13. září 1855 v Budapešti jako syn císařsko-královského majora Ferdinanda Goglii a Verginie Pozzi. Navštěvoval a absolvoval kadetní instituty v Marburgu a Eisenstadtu a pak technickou vojenskou akademii ve Vídni. Vyřazen byl v hodnosti poručíka a v září 1875 byl přidělen k pluku polního dělostřelectva č. 12 v Ljubljani.

Podílel se na okupaci Bosny v roce 1878 jako člen muniční kolony 3/XII a pak studoval v letech 1879-1881 vyšší dělostřelecký kurz a dělostřeleckou školu, kterou absolvoval s "dobrými výsledky".

1. května 1881 byl povýšen na nadporučíka a od 1. května 1885 sloužil u 13. dělostřeleckého pluku. 1. 5. 1889 byl opět povýšen, tentokrát na hejtmana. Od 1.11.1892 byl majorem a 1.5.1900 získal hodnost podplukovníka.

V mezidobí byl přidělen jako instruktor dělostřelby do školy polního dělostřelectva. V září 1900 se stal velitelem dělostřeleckého pluku č. 16 a následně byl povýšen do hodnosti plukovníka k 1. 5. 1904. Později velel dělostřeleckého pluku č. 2 (24 dubna 1906).

1910 byl jmenován velitelem školy polního dělostřelectva. Goglia byl ve své funkci vstřícný k novým myšlenkám a konceptům. Téhož roku byl povýšen na generálmajora a 1912 byl jmenován prezidentem technického Vojenského výboru. 1. 5. 1913 přijal povýšení do hodnosti polního podmaršálka. 

S vypuknutím první světové války byl zpočátku generál Goglia přidělen k velení pevnosti. Toto služební zařazení bylo považováno za neobvyklé, aby v rakousko-uherské armádě starší dělostřelecký důstojník velel útvarům jiných zbraní.

Na konci srpna Goglia převzal velení 43. dělostřelecké brigády a účastnil se pohraničních bojů v okolí Rarancze a dvou bitev u Lembergu. Když byla 43. pěší divize zeměbrany (Landwehr) přesunuta na sever do Polska bojoval se svými muži u Ivangorodu a Kielců. V Kielcích byl převelen na velitelství dělostřelecké brigády 12. pěší divize.

3. 12. 1914 konečně dostal velící funkci přiměřenou jeho hodnosti, byl jmenován velitelem 33. pěší divize 5. sboru a stal se tak jediným dělostřelcem, který velel pěší divizi. Divize byla součástí druhé armády pod velením Eduarda von Böhm-Ermolli. V této funkci setrval pouhých pět a půl měsíce než dosáhl dalšího prvenství - byl pověřen jako první dělostřelec velením armádního sboru.

Velel 33. divizi během úspěšných obranných bojů v okolí Krakova a na řece Nida. V lednu se se svou divizí nacházel v Karpatech, kde se podílel na úspěšné ofenzívě 5. sboru na horním Sanu, bojů v okolí obcí Ustrzyki, Smolnik a Wolosaty a těžkých obranných bojích ve svízelných podmínkách této části hor.

Podílel se na útoku ve směru Gorlice-Tarnów a pronásledování nepřítele na Striwiaz, přítok Dněstru. Během krátkého příměří v květnu 1915 byl dočasně pověřen velením 5. sboru. Jeho trvalé jmenování bylo potvrzeno krátce nato.

Pod velením generála Goglii 5. sbor překročil Dněstr, Wereszyca, Szcerek, obsadil město Mikolajiv na Ukrajině a Rusy zatlačil je za Zlotou Lipu. Zde se nepříteli podařilo dočasně stabilizovat své pozice.

Nicméně po pečlivé přípravě Gogliův sbor pronikl do ruských pozic na Gologary po třech dnech bojů je přinutil ustoupit za hranice Říše. Za tento úspěch byl Goglia povýšen do rytířského stavu s predikátem "von Zlota Lipa". Zde mezi Podkamieniem a Lopusznem jeho sbor, nyní snížený stav na sílu divize, držel pozice proti opakovaným útokům ruských vojsk po celé září a říjen 1915.

Během Brussilowovi ofenzívy roku 1916 se podařilo generálovu sboru udržet své pozice u Lopuszna, ale byl nucen své muže stáhnout s ohledem na postavení sousedních jednotek na severu a na jihu. Sbor ustoupil a zaujal pozice na řece Ikwe a nakonec v červenci na pozice u Grabarky, kde se podařilo stabilizovat frontu a odrazit všechny další ruské útoky.

14. listopadu 1916 byl Goglia povýšen do hodnosti polního zbrojmistra. 1917 vedl další úspěšný boj, který však měl pramalý vliv na celkovou situaci na frontě a v prosinci 1917 byla Goglia jmenován generálním inspektorem dělostřelectva.

Na frontu se vrátil během neúspěšného útoku na řece Piavě v červenci 1918, kdy byl pověřen velením 24. armádního sbor v sektoru Montello. Po měsíci v nové funkci byl Goglia povýšen na velitele skupiny armád Belluno, která byla v ohnisku italských útoků. Goglia velel devíti divizím až do závěrečné porážky u Vittoria Veneto na konci října 1918.

Po rozpadu monarchie odešel 31. prosince 1918 polní zbrojmistr do důchodu a zemřel ve Vídni dne 17. září 1941.

Ferdinand rytíř Goglia získal množství vyznamenání a čestných titulů, mimo jiné: 1900 Vojenský záslužný kříž, 1907 Řád železné koruny III. třídy, 1913 rytíř Leopoldova řádu, jako uznání za své schopnosti byl vyznamenán Řádem železné koruny II. třídy s válečnou dekorací a pruským řádem Železného kříže II. třídy, 1915 Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací, 1916 Leopoldův řád I. třídy (GHdA-Adelslexikon Bd. 4 (67), 1978, S. 179. Wiener Genealogisches Taschenbuch 1926, S. 179.) 

 

Autor: heraldikaerby

Štítky: Goglia, erby-světová-válka, erby-české-šlechty, rodová-heraldika, heraldická-znamení, historie-heraldika, heraldry, wappencoat-of-arms

Sponzoruje: http://www.slevyzbozi.com/