Doporučujeme
rodinny-erb.jpg

Rodinný erb

cena dohodou
Návštěvy:
Today: 19All time: 151405

Erby-světová-válka-Dankl

Rakouská rodina římsko-katolického vyznání. Dnes vymřelá.

Rakouský stav svobodných pánů na základě udělení komandérského kříže Vojenského řádu Marie Terezie dne 17. 8. 1917, predikát “von Kraśnik” 29. 8. 1917, diplom byl udělen ve Vídni dne  3. 9. 1918 pro Viktora Dankla, c. a k. generál-plukovníka.

Hraběcí stav na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. daného v Schönbrunnu dne 10. 11. 1918 pro téhož, diplom již nebyl vydán.

Erb (1918): Štít modrý se stříbrným vlnitým břevnem, nad ním stříbrná hvězda. Ve spodní polovině štítu stříbrné horské pásmo se třemi vrcholy, prostřední nejvyšší. Na štítě koruna svobodných pánů. Klenotem, na turnajské přilbě s modro-stříbrnou točenicí a modro-stříbrnými přikryvadly, jsou rozložená stříbrná orlí křídla a mezi nimi černá lilie. Heslo: IMMER MIT GANZER KRAFT (vždy s plnou silou), stříbrně na modré stuze.

 

Dankl von Krasnik, Viktor Julius Ignaz Ferdinand Graf (*18.9.1854 Udine +8.1.1941 Innsbruck), 1.5.1903 (16.5.1903) generálmajor, 1.11.1907 (2.11.1907) polní podmaršálek, 31.10.1912 (29.10.1912) generál jezdectva, 1.5.1916 (9.5.1916) generálplukovník, 1.12.1918 pensionován.

 

Viktor Karl Graf Dankl von Kaśnik (* 18. září 1854 v Udine (Benátsko) jako Viktor Dankl; † 8. ledna 1941 Innsbruck) byl generálplukovník rakousko-uherské armády.

Narodil se jako Viktor Karl Dankl, syn v rodině armádního kapitána pocházející z Vídně. Poté co byl otec roku 1865 propuštěn z aktivní služby přestěhovala se rodina do Gorizie a později do Terstu. V obou městech navštěvoval Dankl německé Gymnasium. Ve čtrnácti letech nastoupil roku 1869 do Kadetní školy v St. Pölten a roku 1870 přestoupil na Vojenskou akademii Marie Terezie ve Vídeňském Novém městě.

Roku 1873 byl vyřazen v hodnosti poručíka a nastoupil službu u dragounského pluku „König Albert“ Nr. 3 v Ennsu. Dankl navštěvoval v letech 1877-1879 Vojenskou školu ve Vídni a 1. prosince 1880 byl přidělen jako důstojník generálního štábu k 8. jezdecké brigadě v Praze. 1883 byl přeložen k 32. pěší divizi do Budapesti. Mezitím byl podplukovník 11. hulánského pluku Dankl, roku 1896 jmenován velitelem štábu XIII. Armády v Agramu.

Roku 1899 následovalo jmenování vedoucím ústřední kanceláře rakousko-uherského generálního štábu (Chef des Zentral Bureaus des Österreich-Ungarischen Generalstabs) ve Vídni. S povýšením na generálmajora 16. května 1903 byl pověřen velením 66. pěší brigády v Komárně.

1905 byl jmenován velitelem 16. pěší brigády v Trientu. Společně s povýšením na polního podmaršálka roku 1907 byl jmenován velitelem 36. pěší divize v Zagrebu. Posledním stupněm jeho vojenské kariery před započetím I. světové války bylo jmenování do funkce velitele XIV. Armeekorps v Innsbrucku - do jehož odpovědnosti patřily Severní a Jižní Tirolsko a oblast Trenta.

29. října 1912 byl povýšen na generála jezdectva, při mobilisaci 1914 byl pověřen velením 1. Armády, skládající se z I., V. a X. Armádního zboru, se kterou vybojoval Dankl první vítězství Rakušanů nad Rusy v bitvě u Krasniku v Haliči 23.-25. srpna 1914.

V květnu 1915 byl Dankl převelen na jiho-západní frontu a převzal velení nad obranou Tirolska. S nedostatečnými silami úspěšně čelil italskému náporu. V březnu 1916 se uskutečnila pod jeho velením jarní protiofensiva v oblasti Trenta. 1. května 1916 byl povýšen na generál-plukovníka a vedl útok 11. Armády jižně od Rovereta a Zugna Torta, postupně dobyl Vallarsu, Col Santo Massiv až k Monte Pasubio a Val Posino jižně od Arsiera.

17. června 1916 předal ze zdravotních důvodů velení svému nástupci generálplukovníkovi Franzi svobodnému pánovi Rohr von Denta. Po těžké operaci hrtanu se již do aktivní služby nevrátil. Stal se čestným kapitánem císařské osobní gardy harcířů (Arcièrenleibgarde) a později v zastoupení Franze Conrada von Hötzendorf převzal velení celé gardy v hodnosti plukovníka.

Po válce přijat protektorát nad stavbou památníku padlým ve Vídni. Po smrti polního maršála Conrada von Hötzendorf se roku 1925 stal Dankl kanzléřem Vojenského řádu Marie Teresie a svůj úřad zastával do roku 1938. Zemřel v Insbrucku 8 . ledna 1941 a jeho pomník, velký bílý mramorový blok s jednoduchým nápisem „ DANKL „ se nalézá na jižní straně přímo u wittenerského kostela. 

Během své velmi úspěšné kariéry byl hrabě Dankl příjemcem velkého množství vojenských i civilních ocenění: 1898 Jubielní pamětní medaile, 1899 Vojenský služební odznak 3 . třídy, 1899 Vojenský záslužný kříž, 1903 Řád Železné koruny III. třídy, 1908 Vojenský jubielní kříž, 1909 rytířský kříž Leopoldova řádu, 1909 Vojenský služební odznak II. třídy, 1914 velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací, 1915 Záslužná hvězda Červeného kříže I. třídy s válečnou dekorací 1916, Vojenská záslužná medaile s meči, 1917 komanderský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (180. promoce, 14 . srpna 1917). Civilní vyznamenání a ocenění byla: 1912 C. a k. skutečný tajný rada, 1913 majitel pěšího pluku č. 53, 1915 Čestný doktor filosofie University v Innsbrucku, 1917 člen panské sněmovny Říšské rady (GHdA-Genealogisches Handbuch des Adels Bd. 23 (1960), Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der freiherrliche Häuser 1921-1929, Justus Perthes, Gothaisches Genealogisches Taschenbuch gräflicher Häuser 1931-1937, Justus Perthes, Österreichisches Familienarchiv, Band 1, Verlag Degener 1961, s. 137).

 

 

Autor: heraldikaerby

Štítky: Dankl-von-Kraśnik, erby-světová-válka, rodová-heraldika, heraldická-znamení, historie-heraldika, heraldry, wappencoat-of-arms

Sponzoruje: http://www.slevyzbozi.com/