Doporučujeme
rodinny-erb.jpg

Rodinný erb

cena dohodou
Návštěvy:
Today: 4All time: 166074

Erby-české-šlechty-Leslie

Lesliové patří mezi velmi známé a starobylé skotské klany. Do dnešní doby se rozrostli do mnoha větví, které se usadili kromě Skotska i v Irsku, USA, Francii, Polsku, Rusku, Rakousku a jinde. Potomky mnohých větví můžeme sledovat až do dnešní doby. Někteří členové klanu Leslie sehráli i určitou úlohu v českých dějinách v letech 1630-1802.

Podle historických pramenů je uváděn jako zakladatel rodu legendární Bartoloměj (Col. Leslie of Balquhain, Historical Records of the Family of Leslie from 1067 to 1868-9, Vol. I., Edinburgh 1869, s. 1.), podle jiných pramenů se však jmenoval Bartoholf. Údajně to byl uherský šlechtic, který z Arpádovských Uher přišel do Skotska. V roce 1067 doprovázel princeznu Markétu, sestru dědice anglického trůnu Edgara Athelinga, která byl uzurpátorem Vilémem Dobyvatelem (1027-1087) vypuzen z Anglie. Edgar Atheling byl synem anglického prince Edwarda a Agáty, dcery německého císaře Jindřicha II. (972-1024). Edgar po krátkém pobytu v Uhrách spolu se svými sestrami Margaretou a Kristýnou a matkou Agátou nalezli útočiště ve Skotsku u krále Malcolma III., zv. Canmore (1057-1093). Princezna Markéta se pak stala manželkou krále Malcolma a skotskou královnou.

V doprovodu rodiny Edgara Athelinga z Uher do Skotska byl i jistý Bartoloměj, údajně člen starobylého uherského rodu. Měl pověst silného, odvážného a drsného muže se všemi vlastnostmi vhodnými pro život v tehdejším divokém Skotsku. Získal si královu přízeň a ten jej jmenoval kastelánem hradu Edinburghu. Král mu rovněž potvrdil jeho šlechtický původ a obdařil ho rozsáhlými pozemky v hrabství aberdeenském a v oblasti Lasselyn v úrodném Gariochu (Garioch je území ležící v hrabství Aberdeen jihozápadně od okresu Mar, severovýchodně od Formartine a Buchanu a severozápadně od Strathbogie. První zmínka o Gariochu je na konci 12. a počátku 13. století, kdy je pod nadvládou keltských Maormarů a jejich vazalů z rodu Toisech. Jako hrabství byl Garioch v osobním vlastnictví Davida, hraběte z Huntingdonu, syna skotského krále Davida I. Alexander Harison M.D., The Blackhalls of that Ilk and Barry, Aberdeen 1905.).

Zde v pěkném a na úrodu bohatém údolí postavil Bartoloměj hrad, zv. Leslie Castle. Po dlouhou dobu zde bylo hlavní sídlo rodu Leslie, jehož členové se tenkrát zabývali hlavně zemědělstvím. Žili tu po devět generací, od roku 1067 do roku 1439. Bartolomějovou manželkou byla princezna Beatrix, dcera zemřelého skotského krále Duncana (1034-1040) a sestra krále Malcolma III. Z tohoto manželství odvozují původ všichni žijící Lesliové na světě (Col. Leslie of Balquhain, Historical Records of the Family of Leslie from 1067 to 1868-9, Vol. I., Edinburgh 1869, s. 7.).

Leslie Castle, současná podoba (vystavěn roku 1661, opraven a zrekonstruován v letech 1970-80).

zdroj: http://www.carneycastle.com/Leslie/photo0.jpg

 

Významné postavení Bartoloměje na skotském dvoře vyjadřovala i funkce komořího královny. Jednou z jeho povinností bylo doprovázet na koni královnu při jejích vyjížďkách. Při tom, z důvodu bezpečnosti, měl Bartoloměj kolem své ruky omotánu otěž královnina koně. Při jedné takové jízdě při přechodu potoka se kůň pod královnou splašil a panovnice málem spadla. V té chvíli na ni Bartoloměj v úzkosti vykřikl “Grip fast” (Pevně se drž). Na památku této příhody si Bartoloměj tento výkřik ponechal jako devizu resp. válečný pokřik ke svému erbu. Původní rodový erb se blasonuje takto: Stříbrný štít s modrým kosmým břevnem se třemi zlatými oválnými přeskami. Klenotem je zlatá hlava gryfa s červeným jazykem. Válečný pokřik: GRIP FAST.

První Leslie zemřel v pokročilém věku okolo roku 1121. Jeho nástupcem a dědicem se stal syn Malcolm, o němž toho není moc známo. Neznáme také jméno jeho manželky. Byl pasován na rytíře králem Davidem a potvrdil nadaci majetku jeho otce. Zemřel kolem roku 1176. zůstali po něm dva synové, z nichž starší byl zabit při účasti na křížové výpravě. Mladší Norman byl od otcovy smrti třetím pánem domu Leslie a náčelníkem svého rodu (Podle zvyku na britských ostrovech, vedoucí šlechtického domu byli podle pořadí číslováni. Neměl-li feudál mužského potomka, pořadové číslo připadlo nejstarší dceři, případně pak titul obdržel její manžel či její prvorozený přežívající syn. V rodině hrabat Leslie byl upřednostněn říšský hraběcí titul před skotskou feudální baronií a proto vždy nejstarší syn byl majitelem fideikommissu a mladší Baronem of Balquhain.), jeho manželkou byla dcera Stewarta, hraběte of Lorn. Z manželství se narodili čtyři synové.

Čtvrtým pánem domu se stal nejstarší z nich Norman (někdy nazývaný Norino) (Norman byl v dobových dokumentech prvním z rodiny, který se jmenoval Leslie, Norman de Leslie, son of Norman roku 1253, viz Sir J. Balfour Paul, The Scots Peerage,Volume VII., Edinburgh 1910, s. 267, Col. Leslie of Balquhain, Historical Records of the Family of Leslie from 1067 to 1868-9, Vol. I., Edinburgh 1869, s. 14, W. Leslie, Laurus Leslaeana...,Graz 1692.). Nejmladší Bartoloměj (též William) zemřel v dětství. Dále je v rodové genealogii drobná nejasnost, Norman se oženil, není však přesně námo s kým. Uvádí se pravděpodobně dědička rodu Blair of Teases, ale její křestní jméno není známo. Pátým pánem domu byl stejnojmenný syn Normana, Norman, který se jako první psal Norman de Leslie. Nevíme však, kdo byla jeho matka.

Sir Norman de Leslie byl pátým pánem domu asi až do roku 1320, byl sheriffem aberdeenského hrabství a jeho manželkou se stala Elizabeth Leith, dědička rodiny Leith of Edengarich. Také Norman byl pasován králem na rytíře. Ve své době patřil mezi největší skotské magnáty. Se svou manželkou zanechal celkem tři děti: Ondřeje (Andrew), který byl později šestým pánem domu a dvě dcery, Margaretu, později provdanou za Johna Innese of Innes a Annu, jejímž manželem se stal Sir Alexander Dunbar of Westfield.

Sir Andrew of Leslie, šestý pán domu Lesliů, se v roce 1313 oženil s Mary, dcerou a bohatou dědičkou Sira Alexandra Abernethyho of that ilk, který zemřel roku 1312. Tento sňatek je dodnes patrný ze znaku Lesliů, hrabat z Rothes, kteří zastávají funkci náčelníků klanu (Popis znaku: Štít stříbrno-zlatě čtvrcený, 1.-4. pole s modrým kosmým břevnem se třemi oválnými zlatými přeskami (Leslie), 2.-3. pole s červeným lvem ve skoku s modrou zbrojí a přes štít je natažena černá šikmá nit (Abernethy). Klenotem je na turnajské přilbě s červenými přikryvadly podšitými hermelínem a modro-stříbrnou točenicí rostoucí přirozený gryf se zlatou zbojí a křídly. Štítonoši dva přirozeně zbarvení gryfové se zlatou zbojí a křídly. Válečný pokřik: GRIP FAST.).

 

Hrabě z Rothes standardu

Standarda hraběte of Rothes, náčelníka klanu Leslie.

zdroj: http://www.scotsbarons.org/standard.htm

 

Sir Andrew vyženil baronii v Ballinreichu a několik dalších panství. Stal se jedním z nejbohatších a nejmocnějších baronů Skotska. Manželé měli spolu celkem šest dětí:

1. Sir Andrew Leslie, který po smrti svého otce (zemřel před rokem 1325) nastoupil vládu jako sedmý pán domu Leslie. Zemřel kolem roku 1353 a o jeho manželce není nic známo.

2. Norman Leslie, byl velmi činným ve veřejném životě. V roce 1358 byl jedním ze skotských vyslanců v Římě. Patřil k čelným politikům své doby. Jeho chotí se stala Margareta Lamberton, dcera a dědička Alexandra de Lamberton. Norman zemřel 11. února 1366 bez potomků.

3. John Leslie of Rothes, předek hrabat of Rothes, dnešních náčelníků klanu Leslie.

4. Walter Leslie, hrabě of Ross (Earl of Ross), hraběcí titul získal na základě sňatku s Euphemií, hraběnkou of Ross (Countness of Ross), dcerou a dědičkou Willama, 5. hraběte of Ross, v roce 1365. Tato rodová větev vymřela již v 15. století.

5. Margaret Leslie, se provdala za Williama de Innes, 7. náčelníka klanu Innes (7th of that ilk).

6. George Leslie, 1. Baron of Balquhain a předek mohutného a velmi rozvět-veného domu Balquhain.

Davidem Leslie, devátým pánem domu Leslie, vymřela přímá linie náčelníků klanu. David zemřel v březnu roku 1439. pokračování kontinuity úřadu hlavy klanu převzala větev Leslie of that ilk. George Leslie, 8th of that ilk pak roku 1620 zastavil baronii Leslie Johnu Forbesovi of Monymusk. V té době byl rod rozdělen na dva veliké kmeny:

1. Leslie of Rothes, z nichž se oddělila řada dalších větví, např. Leslie of Parkhill, Lordi Lindores, kteří se dále větvili na Lordy Newark, dále větev Leslie of Pitnamoon, Leslie of Leslie House (větev žila v Irsku), Leslie of Ballybay (rovněž irská), Leslie of Aikenway, of Findrassie, of Burdsbank a Leslie of Newton.

2. Leslie of Balquhain, tuto část klanu lze označit za nejsilnější a její členy lze sledovat až do dnešních dnů. Z její mladší odnože vznikly rody Leslie ve Francii-Leslie of Glisson a několik odnoží ve Skotsku, Leslie of Bucharn, of Kincraigie, of Warthill, of Little Folia a Leslie of Rithill. K vlastnímu základnímu rodu Leslie of Balquhain počítáne rodiny hrabat of Leven, dále Leslie of Kirninvie, of Rudderie, of Pitcalpe, of Old Craig, of New Leslie, of Edenville, of Drummuir, of Cults, of Crichie, of Iden a rovněž sem patří rodina hrabat Leslie usazená v Čechách a Rakousku, dále sem patří i několik dalších nevýznamných odnoží.

 

Členové rodu Leslie zastávali ve Skotsku významná místa a úřady. Senior rodu (dnes vládnoucí hrabě Rothes) byl obyčejně královským komořím. William Leslie of Balquhaim byl kontrolorem hospodaření na dvoře krále Jakuba III. William Leslie, 4th Baronet of Wardis, byl nejvyšším sokolníkem Jakuba IV., královna Marie prodlela noc a den 9. září 1562 na hradě Lesliů. Z genealogických záznamů vidíme, že někteří Lesliové si brali za manželky příslušnice skotského královského rodu. Během staletí se rod spříznil se všemi významnými rody nejen Skotska, ale i Irska a Anglie. Ženy pozdějších generací se vdávaly i za bohaté obchodníky z Aberdeenu.

Lesliové byli baroni, hrabata (Earl), jeden byl dokonce vévodou, ale i Lairdi (vlastníci feudální baronie) a nezámožní rytíři. John Leslie, 7th Earl of Rothes, při korunovaci krále Karla II., 1. ledna 1651, nesl králův meč. Karlovým patentem daným 20. května 1680 na zámku Windsor byl John Leslie povýšen na vévodu z Rothes (Duke of Rothes).

 

Vévoda z Rothes. 1667 Obraz maloval L. Schuneman.

zdroj: https://www.nationalgalleries.org/collection/artists-a-z/s/artist/l-schuneman/object/john-leslie-7th-earl-and-1st-duke-of-rothes-1630-1681-lord-chancellor-pg-860

 

V knize o historii rodu Leslie autor uvádí celou řadu královských dekretů (chart) nebo výnosů ze zasedání parlamentu, resp. sněmovny Lordů, jimiž se potvrzuje přidělování, popřípadě výměna pozemků jednotlivým členům rodu za ta staletí to bylo hojně sporů, zaznamenány jsou i případy otrávení některého člena rodu, aby mohl dědit jiný či jiná. Dokonce došlo k řešení sporů válkou mezi domy Leslie a Forbes v roce 1526, kdy byla vypálena residence Lesliů of Balquhain, zámek Balquhain. William Leslie, 7. Baron of Balquhain rodové sídlo obnovil roku 1530. V roce 1690 se zámek stal neobyvatelným a již nevyhovoval nárokům na moderní bydlení tehdejší doby. Lesliové proto přesídlili do pohodlnějšího zámku Fetternear House. Za 18. Barona of Balquhain byl starý hrad opraven a stal se opět obyvatelným. O vánocích roku 1763 byl znovu zničen požárem.

V průběhu doby jak se oddělovaly jednotlivé rodové větve, docházelo i k proměnám rodového jména a tak je možno najít místo původního Lesslyn, Leslie též Lesley nebo jen Lesly. Jednotlivé větve se odlišovaly i určitými změnami ve svých erbech (Burke Bernard Sir, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales, London 1878. Burke´s Genealog. And Heraldic History of the landed Gentry, London 1937.) a některé rodiny změnily i devizy. Původní pokřik GRIP FAST, který si zvolil podle rodové pověsti již legendární zakladatel rodu Bartoloměj, zůstal povětšinou zachován. Přesto však najdeme i jiné varianty, napr. Leslie, hrabě Leven má devizu PRO REGE ET PATRIA, Lesly of Oustons mají SOLI DEO GLORIA, Leslie of Prowis mají CRECSAT DEO PROMOTORE, Lesly of Torry mají HOLD FAST , Lord Lindores STAT PROMISSA FIDES a pod.

Při sledování genealogie této nadmíru rozvětvené rodiny napočteme stovky jejích členů. Její příslušníci byli lidé velmi vitální a u mnohých několikerý sňatek a značný počet dětí nebyly výjimkou. Ředa Lesliů se oženila dvakrát i třikrát a pokaždé z těchto sňatků zůstalo několik potomků a navíc někteří měli ještě nemanželské děti. Proto je sledování jednotlivých členů mnohdy nelehkou záležitostí. Např. John Leslie, 9. hrabě Rothes se v roce 1697 oženil s Lady Jean Hay, dcerou markýze of Tweeddale, kancléře Skotska a měl s ní celkem 12 dětí. John Leslie, 22nd baron of Balquhain se v roce 1774 oženil s Violet Dalzell, dcerou Johna Dalzella of Barncrosh a měl s ní 15 dětí. William Leslie, 4th Baron of Balquhain, byl třikráte ženat a z jeho manželství vzešlo celkem 19 dětí a navíc měl ještě jednoho syna nemanželského. William Leslie, 1st of Warthill, zemřel roku 1561 ve věku 71 let a po sobě zanechal z jednoho manželství celkem 21 dítě.

George Leslie, 4th Earl of Rothes, byl celkem pětkráte ženat. Poprvé se oženil v roce 1517 s Margaretou Crochton, dcerou Williama, 3rd Lorda Crichtona a Margarety Stewart, dcery krále Jakuba III. Ta již před tímto sňatkem byla dvakráte provdána. George Leslie ze svých pěti manželství měl celkem 14 dětí a navíc ještě dceru a syna z lože nemanželského. John Leslie, 2nd Baron of Wardis, byl také pětkrát ženat, celkem měl 15 dětí a zemřel v roce 1546 ve věku 86 let. Alexander Leslie, 3rd Baron of Wardis, nejstarší syn předešlého, se nerozpakoval v 80 letech oženit potřetí!

Velká úmrtnost dětí v dřívějších letech byla běžnou záležitostí. Je však zajímavé, že věk mužů z rodu Leslie, zemřelých přirozenou smrtí, je ve většině případů vyšší, než bychom čekali. Dosasžení věku osmdesáti let i více v jiných vrstvách nebylo běžným zjevem, ale v rodu Lesliů to nebylo vzácností. Bouřlivá doba a způsob života feudálů si vyžádala také značný počet případů smrti vnějším násilím. Lesliové bojovali v různých armádách a na mnoha bojištích nejen v Evropě, ale i jako příslušníci britské armády ve Východní Indii, Západní Indii a v Americe. Např. Robert Leslie, 6th Baronet of Wardis byl zabit při povstání domorodých vojáků v Indii. Někteří Lesliové zemřeli také ve rvačkách. Je zajímavé, že v žádném případě jsme se neshledali se zabitím v souboji jako u Irů, kteří pro svou prchlivou a výbušnou povahu přicházeli často do konfliktních situací, které řešili nejčastěji soubojem. Je zaznamenáno několik vražd ze zištných důvodů jiného člena rodiny. Několik příslušníku klanu bylo odsouzeno pro účast na vraždě kardinála Beatona 29. května 1546. Mezi odsouzenými byli Norman Leslie of Rothes a John Leslie of Parkhill, oba však prchli do Francie a tam zemřeli.

Ženy se jako všude na světě dožívaly vyššího věku, často se ještě jako vdovy znovu vdávaly. Máme několik záznamů o jejich dlouhověkosti. Např. hraběnka Elizabeth Leslie, z větve Newark, která se narodila v roce 1675, zemřela jako svobodná roku 1750, nebo dcera Alexandra Leslie, 6th Lorda Lindorese, Hugina, byla stoletou representantkou rodu (*15. 3. 1746 +4. 1846). Stejně tak muži i ženy umírali infekčními chorobami. Zaznamenána jsou úmrtí morovou nákazou a několik žen z rodu Leslie zemřelo “infekční horečkou”, která roku 1762 řádila v Aberdeenu.

Společenské proměny ve Skotsku počátkem 17. století a hmotná situace rodiny dopomohla k emigraci některých členů rodu Leslie of Balquhain na kontinent. Jejich osudy výrazně ovlivnily události tzv. Třicetileté války. Zejména potomci Alexandra Leslie, 15. Barona of Balquhain byli obdařeni mnoha tituly a statky, své osudy spojili s habsburskou monarchií ve střední Evropě. Přízeň císařů Ferdinanda III. a Leopolda I. způsobila, že se stali významnými osobnostmi na vídeňském dvoře a jejich osudy zůstaly trvale spojeny s českými a rakouskými zeměmi, především se Štýrskem.

 

Leslie of Balquhain

 

Jak již bylo dříve řečeno linii Baronů of Balquhain založil George Leslie, 1. Baron of Balquhain, který své statky získal od svého otce kolem roku 1340 a takto zcelený majetek byl králem Davidem II. potvrzen jako svobodná baronie. Pro svou rodinu postavil hrad Balquhain ve východním Bennachie v okrese Garioch, v dnešním hrabství Aberdeen na břehu řeky Urie. Původní hrad byl čtyřúhelníkový kastel s uzavřeným nádvořím s věžemi. V roce 1526 byl vypálen v boji s klanem Forbesů. Jeho potomci se značně rozrodili díky vnukovi. Sir Andrew Leslie, 3. Baron of Balquhain se stal díky plodnosti své a svých manželek předkem mnoha rodových linií dodnes žijících nejen ve Skotska a Irsku, ale i v Rusku, hrabat Leslie ve Francii a hrabat Leslie v českých zemích a Rakousku. Lze říci, že všichni Lesliové, kteří dnes mohou prokázat svůj původ po meči jsou potomci tohoto jediného muže.

Balquhain Castle

Ruiny hradu Balquhain Castle.

zdroj: http://www.geograph.org.uk/photo/4440748

 

William Leslie, 7. Baron of Balquhain kolem roku 1530 zřícený hrad přestavěl na zámek, který se vyznačoval nejen lepším vojenským zabezpečením, ale i modernějším prostředím pro pohodlnější bydlení. Zámek zůstal hlavním rodovým sídlem dalších více než sto let, do roku  1690, kdy se Patrick Leslie, 15. baron of Balquhain rozhodl přestěhovat do podstatně pohodlnějšího domu zv. Fetternear House. Jeho syn, pozdější 16. baron of Balquhain, za otcova života sídlil s rodinou na starém zámku Balquhain, ale po převzetí baronie se i on přestěhoval do nového sídla. Starý zámek byl opuštěn a pravděpodobně díky vojákům vévody z Cumberlandu se z něho po bitvě u Cullodenu stala zřícenina (Bitva u Cullodenu Mooru se uskutečnila 16. dubna 1746. Vévoda z Cumberlandu zde zmařil poslední šance na restauraci Stuartovců na anglický a skotský trůn. Churchill W.S., Dějiny anglicky mluvících národů-Věk revoluce, Praha 1999.).

File:Fetternear House.jpg

Současný stav Fetternear House, sídla Lesliů of Balquhain.

zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Fetternear_House.jpg

 

Rodokmen 1.

JOHN I. LESLIE, 8th Baron of Balquhain, + únor 1561 ve Francii, I.oo Elizabeth Leslie of Ardonyne, II. oo Christan Menzies

(1)

1. John Leslie, zemřel pře svým otcem r. 1550, oo Margaret Wood of Barnington

1.1 Janet Leslie oo Patrick Leslie of Kincraigie

1.2 Margaret Leslie oo Alexander Bisset

2. William Leslie, 9th Baron of Balquhain – pokračování,

3. Janet Leslie oo William Duguit of Auchinhove

4. Agnes Leslie oo James Harvey of Boyndis

5. Margaret Leslie oo N. Dunbar of Bonnyfi eld

6. Barbara Leslie oo William Cumming of Auchray

7. Isabella Leslie +4. února 1576

 

John Leslie, 8th Baron of Balquhain nastoupil vládu v roce 1545 po svém otci Williamovi, obnoviteli zámku Balquhain. Byl celkem dvakrát ženat, ale děti měl jen se svou první manželkou Elizabeth Leslie of Ardonyne, byli to tři chlapci a čtyři děvčata. 22. října 1550 získal John Leslie do pronájmu statky biskupa z Aberdeenu, Williama Gordona, zvané Fetternear. S tímto majetkem, který drželo biskupství již od 12. století, byl spojen i titul Barona of Fetternear. Po Johnově smrti v roce 1561 se stal jeho nástupcem jeho nejstarší přeživší syn William.

WILLIAM LESLIE, 9th Baron of Balquhain, +1571, I.oo Margaret Leslie of Bonymoon, II.oo Margaret Drummond of Belliclene, III.oo po r. 1545 Janet Forbes, dcera Johna Forbese, 6th Lorda Forbese a Elizabeth Berlay

(2)

1. Margaret Leslie, * 1535, oo Alexander Abercrombie of Birkenbog, +před 7. 1595.

(3)

3. John II. Leslie, 10th Baron of Balquhain-pokračování,

William Leslie, 9th Baron of Balquhain byl muž velkých schopností, získal si značný politický vliv a byl ve své době ve velké vážnosti u celé skotské šlechty. Zastával úřad sheriffa hrabství Aberdeen. 9. září 1562 přijala pozvání královna Mary a strávila noc na hradě Balquhain. Z titulu úřadu ochránce veřejného pořádku zabránil vyrabování a zničení katedrály v Aberdeenu v červnu roku 1566. vděčný biskup William Gordon změnil nájemní vztah ke statku Fetternear na dědičné vlastnictvi, což bylo v květnu 1602 schváleno královskou listinou a rovněž papežským potvrzením roku 1670. William Leslie byl celkem třikrát ženat. Jediného syna a dědice měl se svou třetí manželkou Janet Forbes.

Roku 1571 se ujal vlády po svém otci John II. Leslie, 10th Baron of Balquhain. Jako představitel staré a vznešené rodiny spřízněné s rody skotských králů zastával četné úřady, mj. byl stejně jako otec sheriffem aberdeenského hrabství.

Rodokmen 2.

JOHN II. LESLIE, 10th Baron of Balquhain, +červen 1622, I.oo 12. 2. 1564, Elizabeth Grant, dcera Johna Granta, 4th of Freuchie, II.oo 1580, rozvod 1597, Elizabeth Hay, dcera Georg Hay, 6th Lord Errolla, III.oo 6. 7. 1598, Joanna Erskine, dcera Sira Alexandra Erskine of Gogar

(1)

 

1. John III. Leslie, 11th Baron of Balquhain (John III. Leslie, 11th Baron of Balquhain zcizil statky Fetternear spolu s titulem Barona ve prospěch svého vzdáleného příbuzného Hectora Abercrombie of Westhall, druhého syna Alexandra Abercrombie of Birkenbog a jeho ženy Margaret, dcery Williama Leslie, 9th Barona of Balquhain, 16. listopadu 1627. Smlouva byla vypracována 2. února 1628 a potvrzena králem 29. ledna 1631.), +1638, oo Marjory Gordon (vdova po Robertu Duguitovi, 5th of Auchinhove),

1.1 John IV. Leslie, 12th Baron of Balquhain (John IV. Leslie, 12th Baron of Balquhain zemřel v ležení u Ingolwitz při ruském tažení do Polska, Col. Leslie of Balquhain, Historical Records of the Family of Leslie from 1067 to 1869, Vol. III., Edinburgh 1869, s. 95. W. Leslie, Laurus Leslaeana...,Graz 1692), +31. srpna 1655, oo sl. Crawford, dcera skotského kupce usedlého v Moskvě-bez potomků,

1.2 Alexander Leslie, zemřel v dětství,

1.3 Jean Leslie oo James Elphistone of Glack

2. William IV. Leslie, 13th Baron of Balquhain (William IV. Leslie, 13th Baron of Balquhain, byl dvořan krále Karla I, byl členem tajné královské rady (Secret Council) a po králově smrti odešel do exilu do Holandska, kde strávil zbytek svého života. Majetek, který zdědil po svém synovci se snažil prodat. Po neůspěšné snaze o prodej, ale místo, aby majetek postoupil dalšímu dědici v pořadí Alexandru Lesliemu of Tullos, předal jej Alexandrovu mladšímu bratrovi hraběti Walteru Lesliemu.), +1671 v Holandsku, oo Marie Barnard - manželé měli celkem 10 dětí, které všechny zemřely v mládí

(2)

3. Isabela Leslie oo Alexander Hay of Delgartie

(3)

4. Alexander Leslie, 14th Baron of Balquhain (Leslie of Tulloch) – potomci

5. Walter, 1. říšský hrabě Leslie, * 1606/7 Fetternear House, + 4. března 1667 Vídeň, I.oo N. Lamboy, pravděpodobně sestra císařského maršála Viléma hr. Lamboye. II.oo ?, III.oo 23. 4. 1647 Vídeň, Anna Františka, princezna z Dietrichštejna, +1667 – bez potomků.

6. Joana Leslie oo Patrick Leslie of Iden

7. Elizabeth Leslie I. oo Gilbert Hay, II. oo William Grant of Couglosse

 

WALTER LESLIE (Col. Leslie of Balquhain, Historical Records of the Family of Leslie from 1067 to 1869, Vol. III., Edinburgh 1869, s. 241. W. Leslie, Laurus Leslaeana...,Graz 1692).

Nejmladším synem Johna II. Leslie byl Walter, narozený na rodovém sídle Fetternear House přibližně v roce 1607 v hrabství Aberdeen ve Skotsku. Postavení nejmladšího syna v rodině mu nedávalo žádné růžové vyhlídky do budoucna. Rodinný majetek zdědil prvorozený syn z prvního otcova manželství, John III. Leslie, 11th Baron of Balquhain a možnost dědictví se díky Johnovým narozeným synům rozplynula. Na mladší bratry zbyla cesta duchovního nebo služba v armádě a shodou okolností se Walter velmi dobře prosadil jako důstojník na kontinentě. Vybral si tedy druhou variantu za svou životní dráhu, snad i proto, aby unikl finančním problémům, které na rodinu v té době dolehly. Roku 1624 nastoupil vojenskou službu v anglo-skotském kontingentu ne službách v Nizozemí (The States-General of the Netherlands, holandsky Staten-Generaal), roku 1628 byl u Stralsundu na Baltu a roku 1630 válčil ve službách španělských Habsburků ve válce o Mantovské nástupnictví (1628-31). Roku 1631 se přes Německo dostal do služeb císaře Ferdinanda II. a sloužil ve vojsku bojujícím proti Švédům, kterému velel jako vrchní velitel Albrecht z Valdštejna, vévoda frýdlantský. 8. srpna 1632 se připojil k mnohonárodnostnímu pluku hraběte Adama Trčky. Spolu s Johnem Gordonem velel tisíci skotských a irských mušketýrů. V bitvě u Freistadtu však oba nešťastně upadli do švédského zajetí, ze kterého se po třech týdnech vrátili zpět k Valdštejnovi. Podnikavý Leslie si však rychle získal ztracenou důvěru zpět.

Walter Leslie

zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cc/Walter_Leslie_-_Feldmarschall.jpg

 

Walterova role v pozdějších chebských událostech roku 1634 je velmi dobře známa a proto nemá cenu se o ní znovu rozšiřovat (Janáček J., Valdštejn a jeho doba, Praha 1978 – podrobná bibliografie k zavraždění Albrechta z Valdštejna a úloze Waltera Leslie v těchto událostech.). Za své zásluhy byl i náležitě odměněn. V roce 1634 získal z konfiskovaného majetku vévody frýdlantského a jeho přátel zámek Nové Město nad Metují spolu s panstvím v celkové hodnotě 133.000 zlatých (T. J. Bílek, Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618, část druhá, Praha 1883, s. 762.). Některé vesnice patřící později k panství ležely též v Kladsku (Německá Čermná). Ve skutečnosti držel Walter Leslie město až od roku 1637, protože 18. září přijal od měšťanů holdovací přísahu a daroval městu cla z mostů v Dolsku a Slavětíně za povinnost zmíněné mosty opravovat a udržovat (A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království Českého, díl II., str. 153-6.). Též jim odpustil dávat 2 pinty z každého sudu vína, které bylo ve městě vyčepováno a platy z kořalky, zároveň městu potvrdil jeho starobylé výsady. Walter Leslie pravděpodobně získal majetek baronie Balquhain, ale je nepochybné, že nikdy nebyl v tato práva uveden a proto se v pořadí vládnoucích baronů neuvádí (Je známo, že Walter posílal značné sumy peněz svému bratrovi Alexandrovi do Skotska, aby mohl vykoupit zpět i ostatní části majetku.). Již roku 1635 nový majitel panství započal s rozsáhlou přestavbou zámku, práce byly zastaveny v době švédského vpádu a následně pokračovaly v letech 1652-60. Tato barokní přestavba zůstala zachována i při Jurkovičových úpravách počátkem 20. století.

Císařským patentem z 15. června 1637 byl Walter, svobodný pán Leslie, císařský komoří a plukovník, kapitán císařovy osobní gardy (Trabantenleibgarde), povýšen do říšského hraběcího stavu s titulem “Hoch u. Wohlgeboren” (von Frank, Standeserhebungen .... III., str. 130.). Později se stal poručíkem a guvernérem Verusden a Warden na hranicích Slavonie a Retrinie. Roku 1665 byl císařem Leopoldem I. udělen Walterovi řád Zlatého rouna (Walter hrabě Leslie byl jmenován 462 rytířem řádu Zlatého rouna.).

17. června 1639 švédský generál Banner v čele svých vojsk vstoupil do Hradce Králové. Později přitáhl i k Novému Městu nad Metují a střelbou z děl zapálil zámek, kostel a děkanství a krátce nato obsadil město. Utrpení obyvatel Nového Města spojené s válečnými událostmi pokračovalo až do roku 1648. V té době byly na zámku a městském opevnění provedeny některé opravy (na hradbách skončila rekonstrukce roku 1653, což dokládá vytesaný letopočet). V letech 1655-1661 byl zničený zámek barokně přestavěn podle plánů C. Luraga (Umělecké památky Čech K-O, str. 492-7, Praha 1978.). Walter Leslie nechal upravit vnitřní prostory tak, aby kromě reprezentace též šířily slávu majitelovy rodiny. Proto jsou při vstupu do prvého patra místnosti nově zřízené kaple sv. Salvátora, která je vyzdobena bohatým štukem, nad oltářem označeny aliančním znakem Leslie-Dietrichstein.

Díky nově získanému majetku žil Walter Leslie bez starostí a v dostatku, takže si mohl dovolit pravidelně posílat finanční výpomoc svému bratrovi do Skotska. Přestože byl Walter především voják, zakončil svou kariéru ve službách císařského dvora diplomatickým posláním. Po vítězství nad Turky v roce 1664 byl hrabě Leslie poslán císařem Leopoldem I. jako vyslanec do Sublime Porte, kde tehdy vládl sultán Mehmed Han IV., v pořadí 23. vládce turecké říše. Na cestě jej doprovázel Lord Henry Howard, pozdější 5th Earl of Arundel. Jejich poselstvo se plavilo po Dunaji do Bratislavy, poté do Budy a Bělehradu. K odvozu vyslancových zavazadel, potřeb a darů sultánovi bylo zapotřebí na 200 vozů. Leslie pobyl na sultánově dvoře téměř rok, od 26. 5. 1665 do 26. 3. 1666. o jeho triumfálním vjezdu do Cařihradu a celé cestě podal zprávu kněz Paul Tafferner, jezuita, osobní kaplan hraběte Leslieho ve svém spise, který později věnoval Walterovu synovci, hraběti Jakubu Lesliemu (Rev. Patre Paulo Tafferner, Caesaria Legatio ..., Vienna 1672, Taffernerovo líčení vyšlo knižně německy ve Vratislavi roku 1680, ale již roku 1672 vyšla kniha latinsky ve Vídni. V témže roce vyšla též francouzská verze a Amsterodamu, ve které je zařazeno několik rytin s výjevy ze života sultánova dvora.). 

 

 

Hrabě Walter Leslie byl stejně jako jeho otec celkem třikráte ženat. Jeho první manželkou byla příbuzná, snad sestra, císařského maršála hraběte Lamboye. Datum svatby a osobní údaje Walterovy druhé ženy nejsou známy. Dne 23. dubna 1647 se úspěšný císařský generál a polní maršál potřetí oženil ve Vídni s princeznou Annou Františkou, dcerou Maximiliána, 2. říšského knížete z Dietrichsteina a na Mikulově a jeho manželky princezny Anny Marie z Liechtensteina (Maximilián, 2. říš. kníže z Dietrichsteina, nar. 1596 a +6.11.1655, rytíř řádu Zlatého rouna, císařský komorník, konferenční ministr, držel Velký palatinát od roku 1629, 1654 byl přijat do kolegia říšských knížat. R. von Procházka, Böhmische Adelsfamilien ...., Neustadt 1969.). Tento sňatek umožnil Lesliemu proniknout mezi nejvyšší nobilitu habsburské říše. Roku 1667 s císařským povolením zřídil Walter ze svých českých statků a z panství Ober Pettau (Horní Ptuj) (Panství Horní Ptuj získal Walter Leslie roku 1656 od záhřebských jesuitů.) ve Štýrsku rodinný fideikommiss. Protože neměl ani z jednoho ze svých manželství děti, odkázal svůj majetek mužským potomkům svých bratří a v případě jejich vymření měl rodinný fideikommiss připadnout mužským dědicům svého tchána, knížete z Dietrichsteina. Po návratu do Vídně trpěl Walter malárií (Malaria quartana), která se stala také příčinou jeho smrti 4. března 1667 ve Vídni ve věku 61 roku a byl pochován v rodinné kapli ve skotském benediktýnském opatství (27. dubna 1667 byla projednána pozůstalost po hraběti Walteru Lesliem, viz SÚA DZV 263 M 27 a DZV 149 N 27. Kamenný sarkofág rodiny Leslie byl počátkem19. století zničen Napoleonovými vojáky a Walterovy kosti spolu s dalšími mnichy byly zazděny ve sklepě.).

Alexander Leslie of Tullos, později 14th Baron of Balquhain, přežil svého mladšího bratra o celých deset let. Na základě císařského patentu z 31. května 1662 byl rovněž povýšen do říšského hraběcího stavu a byly na jeho osobu přeneseny všechny tituly a výhody, které požíval Walter Leslie. Jeho potomci se trvale usadili jak ve střední Evropě v Rakousku, tak i ve Skotsku. 

Rodokmen 3.

Alexander Leslie of Tullos, 14th Baron of Balquhain, + 3. března 1677, oo 1634, Joan Elphistone

1. John Leslie, + 1659 v mládí,

2. Jakub, 2. říšský hrabě Leslie, +12. prosince 1692 Graz, II. majitel fideikommissu, oo 1683 Marie Theresie, princezna z Liechtensteina, *1640 +1716 - bez

potomků.

3. Patrick (Patricius, Peter) Leslie, 15th Baron of Balquhain – potomci

4. Vilém Alois Leslie, *1650 + 4. dubna 1727, kanovník ve Vratislavi a později rektor skotského kolegia v Římě, v letech 1718-27 biskup ljubljanský.

5. Johanna Leslie, zemřela v dětství.

6. Alexander Leslie, + 8. srpna 1683, zemřel na zranění v boji proti Turkům, oo Marie Krescentie hraběnka von Herberstein, *29. srpna 1658, + 28. dubna 1737, dcera Georga Günthera von Herberstein (+1667) a Maria Magdaleny von Wolkenstein

 

6.1 František Jakub Leslie, *1683 žil pouze tři týdny

 

JAKUB hrabě LESLIE

Nástupcem a druhým držitelem fideikommissu se stal Walterův synovec Jakub hrabě Leslie (J. K. Hraše, Příspěvky a doplňky k rodopisu šlechty v Čchách, Hrabata z Leslie., in Památky archeologické IX, Praha 1874, s. 411-414.). Do Čech přišel poměrně mlád roku 1655 pod ochranná křídla svého strýce, který jej adoptoval a učinil svým nástupcem, 6. listopadu 1671 získal inkolát. Jako většina mladých a bohatých kavalírů tehdejší doby procestoval Jakub téměř celou Evropu, mimo jiné Německo, Polsko, Francii, Španělsko a Itálii. Stejně jako jeho strýc vstoupil do služeb císařské armády, kde sloužil v letech 1665-75 u haličského pěšího pluku č. 24. Roku 1675 byl povýšen na polního podmaršálka, roku 1681 se stal tajným radou a císařským komorníkem, byl presidentem dvorské válečné rady. V letech 1683-92 byl majitelem pěšího pluku č. 36 (Ch. Duffy, Feldmarschall Browne, Herold Wien, str. 364-96.).

 

Jakub hrabě Leslie

zdroj: http://photos.geni.com/p13/82/59/88/f7/5344483a7337c4a9/james_count_leslie_2nd_clanleslietrust_large.jpg

 

Své válečnické schopnosti Jakub hrabě Leslie prokázal především pod velením vévody Lotrinského při slavném vítězství nad Turky ve spojenectví s polským králem Janem Sobieským. Kromě vojenské služby byl i činný jako diplomat. Několikrát zastával funkci císařského vyslance u cizích dvorů, mimo jiné též u turecké Porty. V říjnu roku 1667 se Jakub hrabě Leslie uvázal v držení dědictví po svém strýci a dal si přísahat věrnost. V době tureckých válek Nové Město velmi schudlo a nový majitel, aby podpořil směnu a obchod, vydal 3 července 1680 list, ve kterém obnovil dva trhy (středa a sobota).

Roku 1688 rozšířil své statky o koupi panství Pernegg ve Štýrsku. Od roku 1683 se trvale usídlil v Grazu a na své sídlo v Čechách zajížděl jen velmi málo. Roku 1670 hrabě Jakub nechal zřídit oboru, ve které choval jeleny a roku 1687 dal na Dupačce postavit sochu svatého Václava, která je označena lesliovským erbem obtočeným řádem Zlatého rouna. V Novém Městě nad Metují však po něm zůstala přece jen památka, roku 1692 založil klášter Milosrdných bratří.

V roce 1666/7 se slavila slavná svatba mezi pánem fideikommissu, hrabětem Jakubem Leslie a princeznou Marií Terezií z Liechtensteina, dcerou Karla Eusebia, knížete z Liechtensteina, vévody opavského a jeho manželky Jany Beatrix, princezny z Dietrichsteina. Z manželství nevzešlo žádné potomstvo, proto podle nařízení hraběte Waltera učinil svým dědicem synovce Jakuba Arnošta Leslie, syna svého mladšího bratra Patricka, 15th Barona of Balquhain. Za svého života trpěl Jakub Leslie často dnou a zemřel na krvácení do mozku 12. prosince 1692 v Grazu.

Mladším Jakubovým bratrem byl Patrick Leslie, 15th Baron of Balquhain. Narodil se roku 1640 a jako druhorozený syn přijal správu skotské baronie. Vybudoval si slušné společenské postavení a na dvoře krále Jakuba VII. byl rádcem. Roku 1666 spojil majetek obou baronií, Balquhain a Fetternear pod jednu správu, což král potvrdil svým výnosem. Od té doby titul Barona of Fetternear držela rodina Leslie společně s titulem Barona of Balquhain. Dne 24. listopadu 1661 se poprvé oženil s Elizabeth, dcerou Gavina Douglase of Bridgefort z domu hrabat of Angus. Elizabeth zemřela roku 1678 a o rok později 3. srpna 1679 se Patrick Leslie oženil podruhé s Marií Irvine, dcerou náčelníka klanu Irvine, Alexandra Irvina of Drum a jeho ženy Marie Gordon, dcery markýze of Huntly.

Rodokmen 4.

Patrick Leslie, 15th Baron of Balquhain, * 1640, + 1710, I.oo 24. 11. 1661 Elizabeth Douglas, dcera Gavina Douglase of Bridgefort a Elizabeth Keith, II.oo 3. 8. 1679 Marie Irvine, dcera Alexandra Irvine of Drum a Marie Gordon.

(1)

1. Marjory Leslie, *1663 oo Alexander Leslie, 9th Baron of Picalpe – potomci.

2. Anna Františka Leslie, *1664 oo John Roy Grant, 6th Baron of Ballindalloch – potomci.

3. Jakub Arnošt 3. říšský hrabě Leslie, *20. června 1669 +7. února 1737, III. majitel fideikommissu – potomci.

4. Alexander Leslie, *1670 +1672

5. Terezie Leslie, *1672 oo Robert Duguit, 9th Baron of Auchinhove – potomci,

6. Alžběta Leslie, *1678 +1767, jeptiška

(2)

7. George Leslie, 16th Baron of Balquhain, *26. srpna 1682 +17. června 1715, oo 1706 Margaret Elphistone

7.1 James Leslie, 17th Baron of Balquhain, *25. května 1711 + 29. ledna 1731, neženat a bez potomků.

7.2 Ernest Leslie, 18th Baron of Balquhain, *1714 + 20. listopadu 1739, neženat a bez potomků (Roku 1720 se matka Ernesta Leslie, 18th Barona of Balquhain znovu provdala za Sira Jamese Gordona of Park a přesvědčila svého syna z prvního manželství, aby oddělil část půdy z baronie a přenechal je jejímu synovi a svému nevlastnímu bratru Jamesi Gordonovi of Cowbairdy, zároveň s půdou zmizelo i vybavení zámku Fetternear House.).

7.3 ....................................?

8. Margareta Leslie, *1683 +17. června 1744 oo George Leslie of Iden

9. Johanna Leslie, *1685 oo 3. 11. 1713 Patrick Gordon of Aberlour-potomci,

10. Jindřiška Leslie, zemřela v ranném dětství

11. Marie Leslie, zemřela v ranném dětství

 

JAKUB ARNOŠT hrabě LESLIE

 

Třetím majitelem fideikommissu se tedy stal Jakub Arnošt hrabě Leslie. Roku 1694 se uvázal v držení svého dědictví. Krátce po nástupu jeho vlády vypukl v Novém Městě nad Metují zhoubný požár, který zachvátil většinu města. Zcela zničil radnici, městské vězení ve věži Zázvorka, pivovar, sýpku a všechny domy na straně náměstí u zámku. Roku 1696 postavil na náměstí sochu P. Marie jako poděkování, že se mor, který před šestnácti lety zachvátil takřka celé Čechy, městu vyhnul.

Nový majitel, hrabě Jakub Arnošt Leslie, byl nejstarším synem Patricka Leslieho, 15th Barona of Balquhain a jeho první ženy Elisabeth, dcery Gavina Douglase of Bridgefort. Jako sedmnáctiletý přišel do Čech ke svému strýci hraběti Jakubovi, který jej přijal za syna a poskytl mu veškerou péči a vychování. Jakub Arnošt se ujal svého dědictví v napjaté době blížícího se střetnutí Rakouska s Pruskem. 26. července 1722 potvrdil městu jeho trhy a 15. dubna 1734 znovu potvrdil městská práva a výsady poprvé německým listem.

Stejně jako jeho strýc dosáhl vysokého společenského postavení, stal se tajným dvorním radou a císařským komořím, roku 1722 byl jmenován presidentem dvorské komory. Tento společenský vzestup potvrdil i jeho sňatek roku 1692 s princeznou Louisou Josefou Marií Františkou z Liechtensteina, dcerou knížete Maximiliána II. Josefa Mořice z Liechtensteina a jeho manželky Johanny Beatrix, princezny z Liechtensteina.

Jakub Arnošt, 3. říšský hrabě z Leslie, *20. června 1669 +7. února 1737, oo 1692 Louisa Josefa Maria Františka, princezna z Liechtensteina, *13. března 1670 +29. srpna 1736, dcera Maximiliana II. Josefa Mořice, knížete z Liechtensteina a Johanny Beatrix, princezny z Liechtensteina

1. Marie Mximiliana Josefa Antonie Leslie, *11. června 1693 +22. září 1759, svobodná a bezdětná,

2. Josef Patrick Zikmund Jakub Ignác František Leslie, *8. října 1694 + 16. června 1732, oo 26. 6. 1719 Marie Eleonora Anna Josefa, princezna z Eggenbergu, *30. května 1727 +28. září 1774

2.1 Karolína Marie Leslie, 30. května 1727 +1738

3. Karel Kajetán Haymann Siegfried Laurenc 4. říšský hrabě Leslie, IV. majitel fideikommissu – potomci

4. Marie Johanna Leslie, *12. srpna 1703 +26. února 1708

Jako budoucí dědic fideikommissu byl předurčen starší syn Josef Patrick hrabě Leslie, který však zemřel ještě za života svého otce, 26. června 1719. Oženil se spolu se svým bratrem Karlem Kajetánem se sestrami z Eggenbergu. Manželkou Josefa Patricka se stala starší z princezen, Marie Eleonora Anna, která se po jeho smrti podruhé provdala za Ondřeje Zikmunda hraběte von Weltz a dokonce i potřetí za Jana Františka Karla hraběte von Herberstein. Josef Patrick Leslie po sobě zanechal pouze jedinou dceru Karolínu Marii, která zemřela na neštovice jako jedenáctiletá roku 1738 (Počátkem března 1720 ohlásily své nároky na eggenberské dědictví Marie Eleonora a Marie Terezie, hraběnky z Leslie, rozené princezny z Eggenberga. Právní zástupce podal jménem sester žalobu na uznání dědického práva /1721/ po jejich bratrovi knížeti Janu Kristiánu z Eggenberga a další žalobu na uvedení knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu do vlastnictví vévodství krumlovského/1724/. Soud obě žaloby posoudil a v dubnu roku 1726 zamítl, což potvrdila i Česká dvorská kancelář koncem roku 1727. Záloha J., Eggenberské dědictví v Čechách, Jihočeský sborník historický 1969, 1, s. 10-14.).

Rodokmen 5.

Karel Kajetán Heymann Siegfried Laurenc, 4. říšský hrabě z Leslie, *11. srpna 1696 +20. června 1762, oo 26. 6. 1719 Marie Terezie Josefa, princezna z Eggenbergu, *14. října 1695 +24. listopadu 1774, dcera Johanna Antonína II. Josefa,

knížete z Eggenberga a Marie Karolíny Josefy ze Sternberga.

1. Jakub Karel Kajetán Josef František Leslie, *10 dubna 1720 +20. května 1738, zemřel svobodný a bez potomků,

2. Marie Anna Aloisie Leslie, *11. srpna 1722 +17. června 1738, svobodná a bez potomků,

3. Karel Maximilan Kajetán Leslie, *8. března 1726 +23. dubna 1729,

4. František Leopold 5. říšský hrabě Leslie, *25. da 1727 +21. prosince 1774 – V. majitel fi deikommissu, I.oo 1746, Alžběta hraběnka Kinská, II.oo 14. 6. 1756 Marie Luisa Františka Magdaléna Teresie haběnka z Waldsteina-Wartenberga, *11. listopadu 1734 +3. března 1794 – obě manželství zůstaly bezdětné.

5. Josef Kajetán Gundakar Leslie, *22. září 1728 +29. července 1734,

6. Marie Kajetána Kristýna Leslie, *18. května 1730 +5. června 1800, oo 21. 9. 1754, Jan Karel Josef, ř. hrabě von Lamberg, Freiherr zu Orteneck, +8. července 1784 – potomci,

7. Marie Eleonora Leslie, *11. srpna 1731 +19. srpna 1736,

8. Marie Anna Rozalie Leslie, *17. září 1732 +2. února 1804, oo 29. 4. 1754, František Antonín Adolf, ř. hrabě von Attems, +27. března 1788 – potomci,

9. Jan Antonín Josef Gabriel Ignác František, 6. říšský hrabě Leslie, 19th Baron of Balquhain, VI. majitel fideikommissu, *20. února 1734 +22. února 1802 Pettau, I.oo 20. 2. 1778, Marie Jindřiška, hraběnka von Mansfeld-Fondi, *30. října

1754 +30. ledna 1784, II.oo 20. 2. 1786, Marie Michaela hraběnka von Wurmbrand-Stuppach, *3. září 1764 + 20. února 1851 – bez potomků

(1)

9.1 Jindřich Antonín Leslie, *9. března 1779 +25. ledna 1787

9.2 Marie Leslie, *24. ledna 1784 +25. ledna 1787

10. Marie Anna Karolína Leslie, *4. listopadu 1735 +5. června 1738

11. Marie Teresie Walburga Leslie, *22. června 1737 +17. července 1741,

12. Karel Albert František Leslie, *16. prosince 1739 +1761

 

KAREL KAJETÁN HEYMANN SEIFRIED hrabě LESLIE

Jako čtvrtý majitel rodinného fideikommissu nastoupil po smrti svého otce hrabě Karel Kajetán. Přes veškerou snahu hraběte Karla se stále nedařilo zlepšit platební bilanci rodiny. Války, které probíhaly po nástupu císařovny Marie Terezie na trůn k úspěšnému hospodaření rozhodně nepřispěly. Hrabě Karel Kajetán se stal významným politikem, k čemuž mu jistě dopomohlo příbuzenství s rodinami Liechtensteinů, Dietrichsteinů a Eggenbergů. Jak již bylo naznačeno, 26. 6. 1719 se oženil s mladší sestrou princezny Eleonory z Eggenbergu, Marií Terezií Josefou. Roku 1742 byl jmenován císařským komorníkem, roku 1752 se stal presidentem přehlížecího soudu a roku 1758 presidentem nejvyššího soudu. Roku 1758 rozmnožil své statky koupí panství Strass a dědictvím získal hrad a panství Ehrenhausen ve Štýrsku.

 

Manželství Karla Kajetána bylo na děti velmi bohaté (měl jich celkem 12), ale dospělosti dosáhli pouze dva chlapci a dvě dívky. Dědicem a nástupcem se stal František Leopold, narozený 25. 4. 1727. Za svého života nedosáhl společenského významu svého otce, ani svých slavnějších předků, i když byl jmenován císařským komořím a skutečným tajným radou. Byl celkem dvakrát ženat s příslušnicemi starých českých rodů Kinských a Waldsteinů-Wartenbergů, ale potomky po sobě nezanechal žádné. Jeho smrtí 21. 12. 1774 přešel rodinný fideikommiss na mladšího z bratrů Jana Antonína, posledního mužského potomka české i skotské větve Baronů of Balquhain a říšských hrabat z rodu Leslie.

Jan Antonín Josef Gabriel Ignác František Leslie se narodil 20. února 1734. Po smrti syna svého prastrýce Ernesta, se stal dědicem skotské baronie jako 19th Baron of Balquhain. Hrabě Jan Antonín byl vychován ve skotské koleji v Řezně. Když zemřel jeho starší bratr František Leopold (r. 1774) a Jan Antonín se měl ujmout svého dědictví byl již rozhodnutím Sněmovny Lordů zbaven majetku spojeného s titulem Barona of Balquhain ve prospěch svého vzdáleného příbuzného Petera Leslie-Granta, který se tak stal 20th Baronem of Balquhain (Samozřejmě, že nástupnictví Jana Antonína okamžitě vyvolalo majetkové spory. Díky tomuto dlouholetému sporu jeden čas hrabě dokonce bydlel ve Fetternear House, i když hlavní rodová residence byla ve Štýrsku. Toto byl i jeden z nejvíce důležitých důvodů, které nakonec rozhodly spor ve prospěch Petera Leslie Granta, což potvrdila Sněmovna Lordů roku 1762.). Jan Antonín nastoupil vládu jako VI. držitel fideikommissu a ze všech sil se snažil rodinný majetek udržet. Roku 1775 vypuklo v Čechách velké povstání, což se projevilo nebývalým společenským vřením i na novoměstském panství. Koncem 18. století odkoupil hrabě od novoměstské obce lesy spolu s lázněmi Rezek.

Svůj první sňatek uzavřel hrabě Jan Antonín 18. ledna 1778 s Jindřiškou, hraběnkou z Mansfeldu-Fondi, dcerou knížete Jindřicha Pavla Františka Mansfelda-Fondi a jeho manželky hraběnky Marie Anny Czernínové z Chudenic. Z manželství se narodily dvě děti, které však záhy zemřely (Karel Kajetán hrabě Leslie se oženil s princeznou z Eggenbergu, její matka Marie Karolína ze Sternberga byla dcerou Oldřicha Adolfa Vratislava, hraběte ze Sternberga, rytíře řádu Zlatého rouna a nejvyššího purkrabího a Anny Lucie, hraběnky Slavatové z Chlumu a Košumberka. Potomci Karla Kajetána tedy patří nejen do rozrodu císaře karla IV., ale jsou potomky i českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad a zároveň je můžeme počítat mezi rody v jejichž žilách kolovala i přemyslovská krev.Hraběnka Marie Anna Czernínová z Chudenic byla vnučkou Marie Josefíny hraběnky Slavatové, takže i zde se setkáváme s potomky českých králů.).

 Alianční znak Leslie-Wadstein-Wartenberg na vstupním portálu do zámku Nové Město nad Metují

 

Druhou manželkou Jana Antonína se stala 20. 2. 1786 Marie Michaela hraběnka Wurmbrand-Stuppach, dcera hraběte Gundakara Tomáše von Wurmbrand-Stuppach a jeho manželky hraběnky Marie Antonie von Auersperg-Gottschee. Z druhého manželství žádné děti nebyly a tak smrtí hraběte Jana Antonína vymírá slavný a starobylý rod, resp. jeho starší větev, Baronů of Balquhain a říšských hrabat Leslie po meči 22. února 1802 na rodinném sídle v Pettau ve Štýrsku (Po prohraném sporu o baronii Balquhain musel Jan Antonín roku 1762 přenechal majetek a titul svému prasynovci Peteru Leslie-Grantovi, který se stal 20th. Baronem of Balquhain. Peter Leslie-Grant se však ze svého úspěchu těšil velmi krátkou dobu, protože ho tížil stálý nedostat peněz pronajal všechny statky včetně domu Davidu Orme, právníku z Edinburghu za celkem malou roční rentu, zemřel bezdětný a svobodný roku 1775. Nástupcem a 21th Baronem of Balquhain se stal jeho synovec Patrick Leslie-Duguit, syn Teresie Leslie a Roberta Duguita, 9th Barona of Auchinhove. Patrick Leslie-Duguit a jeho syn John dokázaly majetek vyvázat z nájemní smlouvy s Davidem Ormem a pokusili se uvést vše do původního stavu, což se Johnovi při omezených zdrojích nemohlo plně podařit. V současnosti žijí potomci Patricka Leslie-Duguita na Novém Zélandu a po smrti 30th Barona of Balquhain Alastaira Patricka Charlese Leslie, 9. března 1987, zůstala jen jediná dcera Jacqueline Florence Louise Leslie, která však vládu nad baronií již nenastoupila. Roku 1993 byl u dvora krále erbů Lorda Lyona zaregistrován nový rod Baronů of Balquhain, jehož současným představitelem je Capt. Nelson Lee Len Ying of Balquhain, 1st Baron of Balquhain, který však s naším tématem nemá žádnou souvislost.).

 

Dědictví hrabat Leslie 

Rodinný majorát však přes vymření hrabat Lesliů nezůstal bez dědiců (Závěť hraběte Jana Antonína Leslie sepsaná 13. února 1802, viz SÚA DZV 465 N 21-26.278). Na základě ustanovení prvního hraběte Leslie se stal VII. majitelem fideikommissu prapravnuk Maximiliana, 2. knížete z Dietrichsteina, kníže Karel Jan. Na základě svého dědictví přijal jméno i erb vymřelých hrabat Leslie ke svému jménu a svému erbu. Nové Město nad Metují tak bylo začleněno do českých dietrichsteinských statků tvořících majorát Budyně-Libochovice.

Karel Jan Křtitel, 7. říšský kníže von Dietrichstein-Proskau-Leslie, *27. června 1728 Mikulov +25. května 1808 Wien, rytíř řádu Zlatého rouna, císařský komorník a vyslanec na dánském dvoře, I. oo Marie Kristýna Josefa hraběnka von Thun u. Hohenstein, *25. a 1738 +4. března 1780

1. František Josef, 8. říšský kníže von Dietrichstein-Proskau-Leslie, *28. dubna 1767 +10. července 1854, rytíř řádu Zlatého rouna a řádu Marie Terezie, člen České spořitelny v Praze a spoluředitel ústavu pro šlechtičny „Maria Schul“ v Brně. oo 16. 7. 1797, Alexandra hraběnka Šuvalovová, *19. prosince 1775 +10. listopadu 1845,

1.1 Josef, 9. říšský kníže von Dietrichstein-Proskau-Leslie, *28. března 1798 St. Petersburg, Rusko +10. července 1858 Frýdlant v Čechách, oo 21. 2. 1821, Gabriela hraběnka Wratislaw z Mitrowicz a Schönfeldu, *2. listopadu 1804 +22. září 1880

1.1.1 Terezie von Dietrichstein-Proskau-Leslie, *15. října 1822 +24. prosince 1909 Wien, dědička majorátu Budyně-Libochovice, oo 15. 11. 1849 Jan Friedrich hrabě von Herberstein – potomci

1.1.2 Alexandrina von Dietrichstein-Proskau-Leslie, *28. února 1824 Praha +22. února 1906 Wien, oo 28. 4. 1857 Wien, Alexander Konstantin Albrecht, hrabě von Mensdorff-Pouilly, od 23. prosince 1868 kníže von Dietrichstein zu Nikolsburg, zakladatel druhého domu knížat z Dietrichsteina, který po meči vymřel roku 1964 (J. Županič, M. Fiala, F. Stellner, Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny České, Praha 2001, s.70-80.).

1.1.3 Gabriela von Dietrichstein-Proskau-Leslie, *8. prosince 1825 +24. prosince 1909, oo 1. 9. 1852, Alfréd, kníže von Hatzfeld-Wildenburg, +3. června 1911.

1.1.4 Klotilda von Dietrichstein-Proskau-Leslie, *26. června 1828 +31. října 1899, oo 28. 4. 1850, Eduard hrabě von Clam-Gallas, +17. března 1891 – potomci.

Karel Jan Křtitel, kníže z Dietrichsteina-Proskau-Leslie

zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Karl_Johann_Baptist,_Prince_of_Dietrichstein#/media/File:Karl_Johann_Baptist_of_Dietrichstein.jpg

 

Josef, 9. říšský kníže von Dietrichstein-Proskau-Leslie, zemřel náhle, raněn mrtvicí na zámku své dcery Klotildy ve Frýdlantě v Čechách. Ze svého sňatku s hraběnkou Wratislawovou měl pouze čtyři dcery. Nejstarší Teresie se po smrti svého otce ujala dědictví, včetně Lesliovského fideikommissu, avšak podle závěti posledního hraběte Leslie, která doplňovala ustanovení hraběte Waltera Leslie, mělo panství připadnout potomkům Marie Kajetány Leslie, provdané za hraběte Attemse. Aby se situace ještě více zkomplikovala, přihlásili se o podíl na dědictví i potomci Lesliů of Balquhain po meči žijící ve Skotsku a v Anglii. Dohromady zde bylo najednou 36 podílníků, kteří dokazovali svá práva na fideikommiss Lesliů (Col. Leslie of Balquhain, Historical Records of the Family of Leslie from 1067 to 1869, Vol. III., Edinburgh 1869, s. 270.). K dovršení problémů nebyly podíly jednotlivých dědiců stejně velké. Protože tato pestrá společnost nedospěla k žádné konstruktivní dohodě jak dědictví rozdělit, byl ustanoven administrátor, kterým byl zvolen hrabě Antonín Lamberg.

Administrátor spravoval panství ve prospěch všech žijících dědiců. Z podílníků však na zámku v Novém Městě nad Metují již nikdo nežil, ani občas nebydlel. Postupem času se počet dědiců redukoval, i když roku 1883 žilo ještě 25 dědiců a roku 1908 ještě sedm. V roce 1908, kdy bylo panství se zámkem prodáno náchodskému průmyslovému podnikateli Josefu Bartoňovi /od roku 1911 Bartoňovi z Dobenína/ za 2,350.000,- korun, byl administrátorem dědictví hrabě Karel Lamberg, který vystřídal barona Zdeňka Kosoře-Malovce z Malovic.

10. 8. 1908 se uzavírá vláda hrabat Leslie a jejich potomků na Novém Městě nad Metují v Čechách. Nový majitel provedl rozsáhlé stavební úpravy zámeckého areálu do podoby, jak jej známe z dnešní doby (Architekt Dušan Jurkovič /1868-1947/ při přestavbě zámku vyšel ze secese. Z pustnoucího objektu vytvořil při zachování všech výtvarných hodnot minulosti sídlo s veškerým moderním komfortem. Dnes je zámek po restitucích z počátku 90tých let dvacátého století opět v držení Bartoňů z Dobenína.).

 

Heraldika.

Rodový erb klanu Leslie je vcelku dobře známý a prastarý. Poprvé se objevil štít s kosmým břevnem a třemi sponami na pečeti Sira Normana Leslieho roku 1292 (R. R. Stodart, Scottish Arms being a Collection of Armoriam Bearings A.D. 1370-1678, Volume Second, Edinburgh 1881, s. 44, W. Rae Macdonald, Carrick Pursuivant, Scottish Armorial Seals, Edinburg 1904. s. 203 uvádí rok 1296.). Vedlejší resp. mladší větev Lesliů of Balquhain rytířsky diferencovala svůj erb proti Lesliům of Rothes tak, že začala ve svých štítech úžívat místo kosmého břevna, břevno klasické se třemi sponami. Zajímavou barevnou variantou je erb Waltera Leslie zařazený erbovníku Gerle.

 

 

Walter de Lesly, mladší syn Sira Andrewa Leslieho a jeho manželky Mary Abernethy, se oženil s Euphemií de Ross. Jeho nejstarší známá pečeť ukazuje tři spony v kosmém břevnu, ale pečeť z roku 1367 zobrazuje štít položený na hruď rozkřídleného jednohlavého orla. Štít je čtvrcený, 1.-4. pole Leslie, 2.-3. pole Ross (tři lvi ve skoku v postavení 2,1). Je to nejstarší užití čtvrceného štítu ve skotské heraldické historii a protože byl Walter nejmladší ze synů svého otce je naprosto jisté, že užité barvy v erbovníku Gerle jsou výsledkem diferenciace k erbu hlavy rodu (B. A. McAndrew, Scotland´s Historic Heraldry, Woodbridge 2006, s. 185.). Blason: Stít modrý s hermelínovým kosmým břevnem a na něm tři červené spony. Klenotem, na přilbě s červenými přikrývadly, je vousatého a vlasatého hlava saracéna s modrým turbanem, vlasy a vousy zlaté mezi stříbrnými pery.

Tartan image: Leslie Hunting

Tartan klanu Leslie.

zdroj: https://www.tartanregister.gov.uk/tartanDetails.aspx?ref=2103

 

 

Erb domu Balquhain, jak jsem již naznačil, byl diferencován proti erbu hlavy klanu tím, že kosmé břevno bylo změněno na břevno klasické (A. Nisbet, A System of Heraldry, New Edition, Vol. II., Edinburgh 1816, s. 5.). Blason: Ští stříbrný s modrým břevnem a na něm tři zlaté spony. Klenot je utržená přirozená hlava gryfa. Válečný pokřik: GRIP FAST (Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1884, s. 602, hesla Leslie of Balquhain).

Jakým erbem se honosil hrabě Walter Leslie lze odvodit z textu diplomu z 31. května 1662, dáno v Bratislavě (Pressburg), kterým se potvrzují práva a privilegia hraběte Waltera Leslieho a zároveň se rozšiřují i na jeho mladšího bratra Alexandra spolu s některými dal-šími právy navíc. Blason: Štít stříbrný s modrým břevnem a na něm tři zlaté kruhové přezky (spony) jejichž trny jsou šikmo vzhůru. Klenot, na korunované turnajské přilbě s modro-zlatými přikrývadly, je červený gryfí krk se zlatou zbrojí. Štítonoši jsou dva červení gryfové se stříbrnými křídly a zlatou zbrojí stojící na zelené trávě. Válečný pokřik červeným písmem na stříbrné stuze GRIP FAST, vlající okolo klenotu (M. Gritzner, A. M. Hildebrandt, Wappenalbum der Gräflichen Familien Deutschlands und Oesterreich-Ungarns ..., L-R, Leipzig 1889, s. CII).

 

 

 

Zajímavou variantou je alianční erb hraběte Patricka Leslieho, 15th barona of Balquhain a jeho druhé manželky Marie Irvine, který je dodnes viditelný na ruinách Fetternear House. Ačkoliv se jedná o Skota byla použita turnajská přilba náležející pouze skotským peerům a hodnostní koruna naznačující titul říšského hraběte. I klenot se v detailu liší od znění diplomu z roku 1662, gryfí krk je doplněn o křídla.

 

Alianční erb Patricka Leslie a Marie Irvina na Letternear House.

 

Je zvláštní, že i tak známý erb je v heraldické literatuře zatížen množstvím chyb. August Sedláček v Českomorvské heraldice (A. Sedláček, Českomoravská heraldika, Praha 1925, s. 506.) píše: “Hrabata z Leslie měli erb: bílý štít a na něm modrý pruh, v němž byly tři zlaté přastky, klénotem je supí hlava...”. Dále se odvolává na tzv. “český Siebmacher” hraběte Meraviglii. Z citátu je zřejmé, že A. Sedláček zapoměl popsat barvu klenotu a zároveň zaměnil hlavu gryfa a supa, přikryvadla, štítonoši a válečný pokřik nejsou uvedeny vůbec. Protože August Sedláček nebyl heraldik, nelze se ani divit, že erb hrabat z Leslie je v jeho podání nepoužitelný.

Hrabě Meraviglia-Crivelli (R. J. Grafen Meraviglia-Crivelli, Der Böhmische Adel, Nürnberg 1885, s. 143, taf. 67.) je v popisu a vyobrazení přece jen o maličko přesnější. Přesto však popsal barvu klenotu jako zlatou místo červenou, pozapoměl však na štítonoše. J. A. Tyroff (J. A. Tyroff, Wappenbuch der Oesterreichischen Monarchie, Fünfundzwanzigster Band, Nürnberg 1858, s. 6.) ve svém Erbovníku Rakouské monarchie uveřejnil erb hrabat z Leslie téměř správně. Opět použil u klenotu zlatou barvu a stejně tak i u štítonošů, které zobrazil jako zpět hledící v rozporu s privilegiem z roku 1662.

I J. B. Rietstap podlehl mylnému názoru, že štítonoši erbu hrabat Leslie jsou zlatí s červenou zbrojí (J. B. Rietstap, Armorial Général..., Tome II., Gouda, s. 55. Zajímavé je, že autor uvádí erb Lesliů usedlých v Pomořansku a Slezsku v břevnem červeným a za klenot rostoucího zlatého gryfa s červenou zbrojí.), snad proto, že při  spojení erbů knížat z Dietrichsteina a vymřelých hrabat z Leslie, byl takto odumřelý erb do velkého knížecího znaku včleněn (J. Županič, M. Fiala, F. Stellner, Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny České, Praha 2001, s.70-80, tab. Dietrichstein-Proskau-Leslie (1802)).

 

Erb hrabat Leslie na hradě Ptuj.

 

Vážení členáři dovolujeme si Vás upozornit, že tento příspěvek vznikl díky sponzoringu prodeje domácích potřeb. Dnes, kdy se počasí kvapem kazí a přichází podzim, je jistě moudré přemýšlet nad nad novým pomocníkem do domácnosti, jenž Vám ušetří práci při vytírání podlahy. Pro příznivce a obdivovatele hrabat Lesliů nabízíme rotační mop easy v rodových barvách, modrý se zlatými aplikacemi a bílou odstředivkou. Nezapomeňte a podívejte se na www.mop-rotacni.cz, rotační mop easy čeká na Vás.