Doporučujeme
rodinny-erb.jpg

Rodinný erb

cena dohodou
Návštěvy:
Today: 39All time: 159212

Erby-české-šlechty-Kavanagh

V průběhu 18. století donesla emigrační vlna z Irska do střední Evropy i příslušníky klanu Kavanagh, z nichž se někteří usadili v Čechách a Rakousku a jedna větev držela majetek v Chorvatsku až do konce II. světové války.

Jméno Kavanagh či Cavanagh a všechny jeho ostatní variace jsou odvozeny z irského gaelského jména Caomhánach, přezdívky, kterou přijal ve 12. století král oblasti Leinster Domhanall Caomhánach MacMurrough. Stejně jako u mnoha jiných vznešených irských dynastií i předky zmíněného leinsterského panovníka můžeme vysledovat až k biblickému praotci Adamovi.

Reálnější genealogie, i když z našeho pohledu stále ještě víceméně pololegendární, začínají na přelomu 5. století, kdy vznikla svého druhu rodová konfederace osob odvozující svůj původ od Labraida Loingsecha a jeho děda Lóegaire Lorca. Dynastie pocházející od zmíněné osoby se jmenovaly Uí Garrchon, Uí Máil, Uí Failge, Uí Bairrche, Uí Dúnlainge a Uí Chennselaig (v moderní traskripci Kinsella) a postupně se všechny podílely na vládě v království Leinster.

V průběhu 6. století, kdy se království konstituovalo, zabíralo jihovýchodní Irsko až k řekám Shannon a Boyne. Pozdější mocenský tlak sousedních klanů, hlavně O´Neillů ze severu a klanu Eóghanacht ze západu způsobil, že území, na kterém panovník vykonával reálnou vladařskou moc se částečně zmenšilo.

Za zakladatele dynastie Uí Chennselaig je považován Énna Cennselach, kterého dochované nejstarší psané záznamy zařazují do 6. století. Nejvýznamnějším náčelníkem-králem klanu v této ranné fázi byl Brandub Mac Echach (+605), jehož sídlo bylo v Ráith Bile (dnes Rathvilly, hr. Carlow). Brandub byl v kronikách vykreslen jako úspěšný válečník, který se svými lidmi bránil klanová území proti útokům severních O´Neillů.

V průběhu 8.-11. století se královského majestátu na úkor klanu Uí Cennselaig zmocnili jejich příbuzní z klanu Uí Dúnlainge ze severního Leinsteru. Nicméně v osobě Diarmaita MacMáel na mBo roku 1042 usadl na trůn opět příslušník klanu Ui Cennselaig.

Podíváme-li se do oficiálního rodokmenu králů oblasti Leinster zjistíme, že roku 1126 nastoupila na trůn 54. generace potomků Lóegaira Lorca v osobě Diarmuida na Galla MacMourrougha (volně přeloženo Diarmaid cizinců), známějšího spíše pod jeho poangličtěným jménem Dermot MacMorrough.

Tento leinsterský král je svým způsobem jednou z nejtragičtějších postav irských dějin. On je tou osobností, která oficiálně pozvala na pomoc normandské rytíře z Anglie do Irska. Dermot MacMorrough se narodil kolem roku 1110 jako syn Donnchada MacMorrougha, krále Leinsteru a Dublinu. Jeho babička z otcovy strany Dervorgilla byla dcerou Donnchada, krále Munsteru a zároveň vnučkou nejvýznamnějšího irského velekrále Briana Boru (Brian mac Cennétig (narozen kolem roku 941, zemřel 23. dubna 1014 u Clontarfu), zvaný též Brian Bóruma či Brian Boru, byl v letech 1002–1014 irským velekrálem.

Pocházel z rodu Dál Cais. Roku 976 získal vládu v Munsteru, rovněž si podrobil Connacht i Leinster a roku 1002 se po dohodě s dosavadním velekrálem Máel Sechnaillem stal velekrálem Irska. V následujících letech se Boru staral o konsolidaci svých pozic a centralizaci Irska, proto podporoval církev v Irsku, především církevní primát biskupů z Armaghu nad celým ostrovem.

Místní náčelníci v Leinsteru a Dublinu však Briana nerespektovali. Proto se je vydal roku 1014 definitivně pokořit. V bitvě u Clontarfu v Dublinském zálivu porazil spojené vojsko vzbouřeného Leinsteru a dublinských Vikingů. V boji však sám zahynul. Důsledkem Boruových vítězství bylo sice zlikvidování vikingské vojenské aktivity na ostrově, ale žádnému z následníků se nepodařilo zopakovat jeho úspěch a vytvořit v Irsku jednotný stát. 

Dermotův otec byl roku 1115 zabit v bitce s dublinskými Vikingy, jejichž vládcem byl Dermotův bratranec Sigtrygg Silkbeard-Hedvábný vous a byl pohřben v Dublinu společně se psí zdechlinou, což bylo považováno celým klanem Ui Cennselaig za neodpustitelnou urážku (J. O’Hart, Irish Pedigrees, Vol. I., Dublin, 1892, s. 157, 555). 

Po smrti svého staršího bratra Enna MacDonnchada se Dermot stal roku 1126 nečekaně leinsterským králem. Nástup mladého a rázného panovníka na trůn vyvolal oprávněné obavy z narušení politické rovnováhy u tehdejšího irského velekrále Toirdelbacha Ua Conchobaira.

Reakce na sebe nedala dlouho čekat. Ua Cochobair poslal jednoho ze svých spojenců, agresivního náčelníka klanu O´Rourke (Tigernán Ua Ruairc) Tiernana dobýt Leinster a vyhnat mladého MacMorrugha. Taktika agresora byla jednoduchá, zabavit a porazit veškerý možný dobytek z Leinsteru a místní obyvatelstvo vyhladovět.

MacMorrough byl skutečně zbaven otcovského trůnu, ale díky pomoci ostatních leinsterských klanů byl roku 1132 opět uveden do funkce klanového náčelníka-krále. Následujících dvacet let jeho vlády se vyznačovalo neklidným mírem mezi velekrálem a MacMorroughem. Jiné verze vzájemného sporu obou králů je spíše historickou anegnotou. Důvod sporu mezi Dermotem MacMoroughem a Tiernanem O´Rourkem, náčelníkem kraje Brefne byla “maličkost”, únos O´Rourkeho manželky Derbforgaill (anglicky Dervrogilly) spolu s nábytkem a šperky. Únos byl proveden s pomocí bratra unesené, který byl uchazečem na trůn oblasti Meath.

Dodnes však není jisté k čemu ve skutečnosti došlo neboť údajná oběť únosu žila dlouhou řadu let v pohodlí na hradu Ferns spolu s MacMorroughem. Její vysoký věk spíše naznačuje, že Dervrogilla mohla být uprchlíkem nebo rukojmím. Pravdou ovšem je, že po dlouhá léta je “únos“ uváděn jako jeden z hlavních důvodů nepřátelství.

Leinsterští vládci se vždy vzpírali jakékoliv ústřední moci. Roku 1166 byl v Irsku zvolen nový velekrál a jediný MacMorroughům spojenec Muirchertach Ua Lochlainn padl. Armáda velké koalice protivníků vedená Tiernanen O´Rourkem vpadla do Leinsteru s takovou silou, že královští manželé stěží zachránili holé životy. Dermot uprchl přes moře do Walesu, poté do Bristolu a odtud pokračoval do Francie, kde v té době sídlil král Jindřich II.

Zde vyhnanec na anglickém královském dvoře krále složil slib věrnosti jako vazal a požádal o pomoc k znovunabytí svým “vladařských práv”. Jindřich dovolil Dermotovi najmout některé ze svým vazalů, kteří byli ochotni zkusit své štěstí a snažili se využít nenadálou příležitost k zajištění své budoucnosti.

Roku 1167 se armáda dala do pohybu. Během krátké doby obsadila Dublin,království Ossory a norsko-gaelskou oblast Waterford, úkol byl splněn, Dermot byl dosazen opět na trůn jako král Leinsteru. Následující bojové operace již tak úspěšné nebyly a Dermot v boji proti novému irskému velekráli ztratil nejen bitvu, ale i svého syna Conchobara Mac Murchadu. Dermot požádal o novou pomoc z Walesu a invazní vojska se krátce nato zmocnila Wexfordu, Waterfordu a vyplenila Dublin. Z vděčnosti král provdal svou dceru Aifé za vůdce Normanů Richarda FitzGilberta de Clare, hraběte ze Strigoilu, známého pod přezdívkou “Strongbow-silný luk”.

MacMorrough se z vítězství netěšil dlouho, zemřel kolem 1. května 1171 a své království v rozporu s tzv. Brehonskými zákony (Brehonský zákoník vznikl v Irsku za vlády velekrále Ollamha Fodhla, který nastoupil na trůn pravděpodobně roku 714 př. n. l. (!). Odborníci dnes tvrdí, že už v této době musel mít tento zákoník za sebou dlouhý vývoj a je zcela zřejmě nejstarší známou dochovanou právní soustavou v Evropě. Od počátku křesťanské éry se tento zákoník dostal do písemné formy a v některých částech Irska byl používán až do 17. století, než jej Angličané zcela zakázali), odkázal de Claremu. Leinsteřané se vzbouřili a na královský trůn dosadili bratra zemřelého krále Morougha. Boj s vetřelci se protahoval až jej ukončil koncem roku sám král Jindřich, který si dobrobil celou irskou církev, část náčelníků, velekrál O´Conor sice vzdoroval ještě krátce poté, ale později se rovněž podrobil a Strongbow svého krále uznal za pána Irska bez reptání.

Po Moroughově rychlé smrti se stal na další tři roky králem Dermotův (nemanželský) syn Donall Mór zv. Kavanagh (Domhnall Caomhanach), na kterého najal Strongbow vrahy. Svůj úkol splnili v průběhu bitvy u Naas roku 1175, sám Strongbow zemřel následující rok na otravu krve, kterou si přivodil od zranění prstu.

Po smrti svého otce se stal králem Leinsteru Donall Og Kavanagh a jeho rodina poté vládla dalších 500 let. Syn a vnuk Donala Oga vládli vcelku bez větších problémů, až roku 1281 Muirceartach Kavanagh a jeho bratr Art přijali od Angličanů pozvání na večeři. Hned po příjezdu na hostinu byli zatčeni a popraveni stětím. Odvetou začal Muirceartachův syn Maurice (Murtagh, Muiris) zabíjet Angličany a násilí pokračovalo bez přestání až do roku 1355, kdy na trůn usedl Art Mór Kavanagh.

Jak již bylo řečeno nejméně od roku 1200 se všichni vládci Leinsteru snažili zabránit pronikání anglo-normandských vetřelců do jejich území. Roku 1370, za vlády Art Móra Kavanagha nastala velmi příznivá situace a králi se podařilo vyhnat prakticky všechny cizince. The Pale-Koloví, oblast anglického práva se začala postupně zmenšovat a Kavanaghové se opět ujímali vlády nad svými původními oblastmi.

Král Art Mór zemřel roku 1377 a jeho nástupce, syn Art Og pokračoval v otcově úsilí s ještě větším úspěchem. Za jeho vlády se Leinster stal jedinou oblastí v Irsku, která byla pod naprostou irskou svrchovaností. The Pale-Koloví se zmenšila na malou oblast v okolí Dublinu a Leinster se stal opět nesporným královstvím.

Koncem 14. století se král Richard II. pokusil několika výpravami zabránit rozpadu anglického panství v Irsku a jeho vojska se střetla s armádami Arta Oga Kavanagha. Tyto boje se staly látkou pro legendy, které udělaly z Arta Oga jednoho z největších irských hrdinů. Protože leinsterská vojenská síla byla pro Angličany nepřekonatelná, uchýlili se ke zradě a při vánočních oslavách roku 1416, kterých se účastnil i Art Og Kavanagh se svými průvodci, byli otráveni sklenicí vína při přípitku.

Prvorozenství je anglický systém založený na dědičných lénech, kterými byly tituly spojené s určitým majetkem. Titul i majetek přecházel automaticky na nejstaršího syna resp. prvorozeného potomka, irská společnost tuto metodu až do příchodu Normanů neznala. Užívala systém zv. tánistry – následnictví majetku a titulu pro celý klan. Náčelníci a králové byli voleni z celého mužského potomstva rodiny-rigdama, něco jako bychom dnes řekli ze širší královské větve rodu.

Oblast Leinsteru byla zcela pod vládou irských zákonů a tak byl zvolen králem roku 1417 Donogh Kavanagh. Ještě před svou smrtí však Art Og rozdělil svou zemi na dva díly, Donogh Kavanagh, nejstarší žijící syn dostal oblast západně od hor zvaných Blackstairs Mountain a stal se pánem z Garyhill, tj. území zvaného Idrone zabírající dnešní hrabství Carlow a část hrabství Kilkeny. Další syn Gerald Kavanagh, pán z Fernsu přijal veškeré území východně od Blackstaris Mountain ležící v dnešním hrabství Wexford.

Nový král byl okamžitě po smrti svého otce Angličany zatčen a odvlečen do Londýna do Toweru, odkud byl propuštěn až po osmi letech. Jeho i otcovým nástupcem byl okamžitě zvolen mladší bratr Gerald, který se nenapil otráveného vína a útoku Angličanů se ubránil. Když roku 1431 Gerald Kavanagh zemřel, králem Leinsteru se stal jeho syn Donal Reagh a titul náčelníka-krále se pak udržel v linii Enniscorthy/Clonmullen dalších šest generací až k Donalovi Spannaigh Kavanaghovi of Clonmullen, který zemřel roku 1631 jako poslední všeobecně uznávaný král Leinsteru.

Potomci druhého Geraldova syna Diarmuida se dále rozštěpili do několika vedlejších větví, které se psaly po jednotlivých statcích např. St. Mallins, Polmonty, Coolnaleen, Ballyleigh (usazení v 18. století v Čechách) a především Borries, kteří po pěti generacích získali právo nosit titul náčelníka klanu.

Potomci Donala Reagha byli vůči anglickým dobyvatelům stejně neústupní a tvrdí odpůrci jako jejich předkové a bratranci na druhé straně hor. V polovině 16. století se zdálo anglické panství v Irsku méně bezpečnější něž ve chvíli, kdy se první anglo-normandští rytíři v Irsku vylodili. Problém, který se táhl celou historií vlády Tudorovské dynastie, spěl ke konečnému řešení po převzetí vlády královnou Alžbětou I. Když se dnes s odstupem několika století podíváme na vládu protestantské Alžběty, které se říkalo „Dobrá královna Bess“ a její katolické nevlastní sestry Marie nazývané „Krvavá Mary“ musíme konstatovat, že starší Marie byla proti mladší Alžbětě naprostým amatérem v řešení irské otázky. Nový kurz královniny politiky byl nasměrován v dnešním slova smyslu ke genocidě původního obyvatelstva a jejím nahrazení kolonisty z Anglie a Skotska.

Cahir MacArt Kavanagh.

Snaha anglické vlády o podlomení irské vládnoucí vrstvy měla i dílčí úspěchy. Metoda, kdy se irský náčelník vzdal svých území ve prospěch koruny a ty mu byly uděleny zpět v léno s titulem obdobným jako v Anglii postupně získala příznivce. Královnin místodržící St. Leger připravil plán jak získat na stranu Anglie i hlavu vedlejší větve klanu Kavanagh Cahira MacArta.

Cahir se narodil v rodině Kavanagh držící panství St. Malins, Poulmonty a Borris a St. Leger mu předložil skvělou nabídku. Jestliže se vzdá všech rodinných území ve prospěch koruny, královna mu je udělí zpět a ještě získá titul Barona z Ballyannu (Baron of Ballyann) a místo ve sněmovně lordů.

Cahir Mac Art na dohodu přistoupil a v Dublině se vzdal všech práv na svá i rodová území a práv na irské tituly, které by případně mohly vyplývat z držení majetku patřícího klanu Kavanagh, kromě toho souhlasil s tím, že pošle své děti do anglických škol, kde budou vychováni jako protestanté. Za to byl místodržícím St. Legerem jmenován „kapitánem svého hrabství“ (Captain of his Country), kromě toho po jistém úsilí dosáhl, že byl 8. února 1554 jmenován Baronem z Ballyannu (Nutno poznamenat, že Cahir Mac Art nepocházel přímo z královské rodové linie a proto byl baronský titul udělen jen jemu osobně a jen doživotně. Je ironií osudu, že Cahir pár týdnů po udělení baronátu zemřel. Dále je potřeba říci, že Cahir Mac Art byl sice hlavou mladší rodové linie, ale neměl žádná práva vzdát se jakýchkoliv majetků nebo sám sebe prohlašovat za náčelníka celého klanu. V polovině 20. století se hlavní herold Irska snažil na základě obecného zájmu o historii země obnovit radu klanových náčelníků, tak že případní nápadníci na úřad klanového náčelníka museli prokázat přímou pokrevní příbuznost s posledním obecně uznaným klanovým šéfem. Doposavad se to podařilo prokázat asi u dvaceti klanů. U klanu Kavanagh vznesl nárok na náčelnictví jistý William MacMorrough-Kavanagh, dokládající, že je potomkem mladšího syna Cahira Mac Arta, který ovšem žádným náčelníkem nebyl. I když Wiliam MacMorrough-Kavanagh a jeho potomci sami sebe titulují „MacMorrough Kavanagh”, resp. Prince of Leinster a jsou uváděni v seznamu irských náčelníků je jejich legitimita zpochybňována starší linií dnes reprezentovanou větvemi Garyhill, Clonmullin, Ballyloughan, Polmonty a dalšími).

Potomci Cahira Mac Arta Kavanagha.

Rodokmen 1.

Cahir Mac Art Kavanagh, (syn rodičů: Art Buidhe Kavanagh of St. Molens a. Polmonty a. Borres) cca 1492 † 1554. Baron of Ballyane 8. února 1554 patent for Life (Hugh Montgomery-Massingberd, editor, Burke’s Irish Family Record, London, U.K.: Burkes Peerage Ltd, 1976, s. 651, A. T. Poynter Kavanaugh, The Ancient House of Kavanagh), Chief of his Name, oo Alicia (Cecilia) Fitzgerald, dcera Geralda Og FitzGeralda, 9. hraběte z Kildare a Elizabeth Grey.

1. Murrough Baccach (zv. Chromý) Kavanagh, *kolem 1515 (poslední vůli sepsal 1. 11. 1622). Zemřel bez potomků,

2. Dermot Kavanagh, *kolem 1517 † kolem 1570, designovaný dědic (Tanaiste) svého staršího bratra, oo N.N.

2.1 Maurice McDermot McCahir Kavanagh, *kolem 1545 †?,

2.2 Donogh Kavanagh of Ballinvally, *kolem 1547 †?,

3. Bryan McCahir Kavanagh of Borres a. Polmonty, Lord of Leinster, *kolem 1519 (Clonmullen, Carlow, Ireland) † 1578 - Borris, Clonygoose, Carlow, Ireland, I. oo Eleonor Byrne, dcera George Byrne of Roscrea.

II. oo Elizabeth (Isabel) O’Byrne, dcera Hugha McShane O’Byrne of Rathangan,

3.1 dcera Kavanagh *kolem 1545 - Borris, Carlow, Ireland †?, oo kolem 1558, Murtough Og McCahir Kavanagh, *kolem 1510 - Garryhill, Carlow, Ireland †30 listopadu 1586 - Garryhill, Carlow, Ireland ,

3.2 Morgan McBrian Kavanagh, *kolem 1550 - (Borris, Carlow, Ireland) †19.června 1636 - (Borris, Carlow, Ireland), I. oo Eleanora Butler, *kolem 1574 Kilkenny, Ireland †?, dcera Edmunda Butlera, 2. viscounta Mountgarret a Grisel (Grania) Fitzpatrick,

3.2.1 Bryan Kavanagh of Borris and Polmonty, *kolem 1580 - (Borris, Carlow, Ireland) †1. prosince 1662 - (Borris, Carlow, Ireland) pohřben v chrámu sv. Jakuba v Dublinu, I. oo 9. 7. 1621 Ellen Colclough, *kolem 1590 - Tintern Abbey, Wexford, Ireland †?, dcera Sira Thomase Colclougha of Tintern Abbey a Marthy, dcery Adama Luftuse, arcibiskupa z Dublinu.,

3.2.1.1 Ellinor Kavanagh, *kolem 1641 - (Borris, Carlow, Ireland) †?,

3.2.1.2 Anne Kavanagh, *kolem 1643 - (Borris, Carlow, Ireland) †kolem 1662,

II. oo Elinor Blanchville, *kolem 1600 - Blanchvillestown, Kilkenny, Ireland †?,

3.2.1.3 Morgan Kavanagh of Borris, *kolem 1645 - Borris, Carlow, Ireland †před 11. března 1669/70 - (Borris, Carlow, Ireland), oo Mary Walsh, *kolem 1645 - Piltown, Waterford, Ireland †?, dcera Johna Walshe of Piltown a Helen Power,

3.2.1.3.1 Morgan Kavanagh of Borris, *kolem 1668 +1720, I. oo Frances Esmonde, dcera Sira Lawrence Esmonda of Clonegal, 2. baroneta a Lucy, dcery Richarda Butlera of Killcash, syna Viscounta Thurlese,

3.2.1.3.1.1 Bryan Kavanagh of Borris, *kolem 1699 † 22. April 1741, oo Mary Butler, dcera Thomase Butlera of Killcash, +1738 a Margaret de Burgh,

3.2.1.3.1.1.1 Margaret Kavanagh, oo Richard Galwey of Danville,

3.2.1.3.1.1.2 Thomas Kavanagh of Borris,*1727 † 1790,oo 1755 Suzanna Butler, dcera Waltera Butler of Garryricken a Ellen Morres,

3.2.1.3.1.1.2.1 Walter Kavanagh, † 1818.

3.2.1.3.1.1.2.2 Bryan Kavanagh.

3.2.1.3.1.1.2.3 Morgan Kavanagh, † 1804, oo 1792, Alicia Grace of Gracefield,

3.2.1.3.1.1.2.4 Thomas II Kavanagh of Borries * 10 March 1767 † 1837, I. oo24. 3. 1799 Elisabeth Butler, dcera Johna Butlera, hraběte z Ormondu a Anny Wandesforde

3.2.1.3.1.1.2.4.1 Walter Kavanagh, * 20 March 1814, † 1836.

3.2.1.3.1.1.2.4.2 Anna Kavanagh, † 1830, oo 1820, Henry Bruen of Oak Park, plukovník,

3.2.1.3.1.1.2.4.3 Susanna Kavanagh, oo N. Doyne, major,

3.2.1.3.1.1.2.4.4 Grace Kavanagh, oo John-St. George Deane of Berkeley Forest,

II. oo 28. 2. 1825 Harriet Margaret Le Poer Trench, *1800 †14. července 1885,

3.2.1.3.1.1.2.4.5 Thomas Kavanagh of Borris, † březen 1852 Austrálie,

3.2.1.3.1.1.2.4.6 Charles Kavanagh of Borries, * 28 ledna 1829 † únor 1853,

3.2.1.3.1.1.2.4.7 Arthur MacMorrough Kavanagh of Borries * 25 March 1831, † 1889, oo 1855, Frances Mary Leathley, * 1833, † 2. června 1908,

3.2.1.3.1.1.2.4.7.1 Walter MacMorrough Kavanagh of Borris, *14. ledna 1856 † 18. července 1922, oo 1. 2. 1887, Helen Louisa Howard, dcera plukovníka Johna Stanleye Howarda of Ballinapark,

3.2.1.3.1.1.2.4.7.1.1 Arthur Thomas MacMorrough Kavanagh of Borris a. Ballyragget,

*12. ledna 1888 †9. prosince 1953, oo 17. 11. 1914, Minna Alice Buxton †1976, dcera Samuela Gurneye Buxtona of Catton Hall,

3.2.1.3.1.1.2.4.7.1.1.1 Joane MacMorrough Kavanagh of Borris, 13. listopadu 1915, I. oo 17. 10. 1936 (rozvedeno 1946), Gerald Marquess of Kildare, syn 7. vévody z Leinsteru-potomci, II. oo 27. 8. 1947, Archibald MacAlpine-Downie of Appin †18. dubna 1958,

3.2.1.3.1.1.2.4.7.1.1.1.1 (II.oo) Andrew MacMorrough Kavanagh of Borris, *6. srpna 1948, Povoláním žokej, odložil své otcovské jméno a přijal jméno Kavanagh spolu s nárokem na náčelnictví celého klanu, viz Hugh Montgomery-Massingberd, editor, Burke’s Irish Family Record, London, U.K.: Burkes Peerage Ltd, 1976, s. 651, oo 17.10.1970 Tina Murray

3.2.1.3.1.1.2.4.7.1.1.1.1.1 Aoife Claire Kavanagh, *12. ledna 1972

3.2.1.3.1.1.2.4.7.1.1.1.1.2 Morgan James Kavanagh, *9. dubna 1973

3.2.1.3.1.1.2.4.7.1.1.1.1.3 Elinor Marie Kavanagh, *25. května 1975

3.2.1.3.1.1.2.4.7.1.1.1.1.4 Alice Minna Kavanagh, *19. března 1977

3.2.1.3.1.1.2.4.7.1.1.1.1.5 Rolline Hester Kavanagh, *5.listopadu 1982

3.2.1.3.1.1.2.4.7.1.1.2 Rolline Kavanagh, *24. ledna 1920, oo 18. 6. 1945, Philip Pardoe, plukovník,

3.2.1.3.1.1.2.4.7.1.1.3 Mary Clare Kavanagh, *26. července 1923, oo 23. 5. 1951, Sir Ralph Harry Carr-Ellison of Hedgelley Hall, plukovník-potomci,

3.2.1.3.1.1.2.4.7.1.1.4 Eva Helen MacMorrough Kavanagh, *13. listopadu 1926, oo 9. 5. 1949, Hugh David Hamilton Wills, major-potomci,

3.2.1.3.1.1.2.4.7.1.2 Dermot MacMorrough Kavanagh (Sir), *9. ledna 1890 †27. května 1958, oo 28. 10. 1920, Gaynor Phoebe Claude Baggallay, dcera Claude Baggallaye of Wilderwick,

3.2.1.3.1.1.2.4.7.1.2.1 Sabrina Ann Kavanagh, *16. srpna 1921, oo 22. 12. 1943, (Alexander) Fergus Forbes Williamson-potomci

3.2.1.3.1.1.2.4.7.2 Arthur Thomas MacMorrough Kavanagh, *27. srpna 1857 † 1887,

3.2.1.3.1.1.2.4.7.3 Charles Toler MacMorrough Kavanagh (Sir), *25. března 1864 † 11. října 1950, oo 1895, Mary Perry † 24. listopadu 1953 , druhá dcera Samuela Perryho of Woodroffe

3.2.1.3.1.1.2.4.7.3.1 Frances Kavanagh, * 12. října 1898 †?,

3.2.1.3.1.1.2.4.7.3.2 Eva Mary Kavanagh † 1973, I. oo Edgar Stocker, II. oo Gerald Williams-Owen, III. oo N. Biggs,

3.2.1.3.1.1.2.4.7.4 Osborne MacMorrough Kavanagh, * srpna 1869 † 15. října 1897,

3.2.1.3.1.1.2.4.7.5 Eva Frances MacMorrough Kavanagh, † 27. září 1896 oo 27. 7. 1882, Cecil John Francis Alexander

3.2.1.3.1.1.2.4.7.6 May Sabrina MacMorrough Kavanagh, oo Henry Stock of Knolle Park,

3.2.1.3.1.1.2.4.7.7 Agnes Mary MacMorrough Kavanagh, † 4. listopadu 1932 oo 17. 11. 1886, Henry Bruen of Oak Park a. Coolbawn,

3.2.1.3.1.1.2.4.8 Harriet-Margaret Kavanagh, oo W. A. Middleton, plukovník,

3.2.1.3.1.1.2.5 Helena Kavanagh, oo 1782, James Archbold of Davidstown,

3.2.1.3.1.1.2.6 Mary Kavanagh, oo George Butler of Ballyragget,

3.2.1.3.1.1.2.7 Honora Kavanagh, jeptiška, 

3.2.1.3.1.1.3 Helen Kavanagh,

3.2.1.3.1.1.4 Frances Kavanagh,

3.2.1.3.1.1.5 Lucy Kavanagh,

3.2.1.3.1.1.6 Honora Kavanagh,

3.2.1.3.1.1.7 Mary Kavanagh

3.2.1.3.1.2 Henry Kavanagh Esq., † 28 April 1741,

3.2.1.3.1.3 Charles Kavanagh of Borris a. Ballyane, vojenský velitel Prahy. 11. ledna 1763 byl povýšen s platností od 8. října 1758 do hodnosti generála polního wachmistra, získal 21. března 1750 český incolát, (A. Schimon, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Böhmisch Leipe, 1859, s. 70, V. Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 111, heslo: Kavanagh),

3.2.1.3.1.4 Marie Kavanagh.

II. oo Margaret Morres, dcera Herveye Morrese of Castle Morres,

3.2.1.3.1.5 Hervey Kavanagh of Ballyhale,

3.2.1.4 Elizabeth Kavanagh, *kolem 1647 - Borris, Carlow, Ireland †?, oo John Fitzpatrick, druhý syn 6. Lorda of Upper Ossory,

3.2.1.5 Alice Kavanagh, *kolem 1649 - Borris, Carlow, Ireland †?

3.2.1.6 Mary Kavanagh, *kolem 1651 - Borris, Carlow, Ireland †?, oo Charles (Cahir) Kavanagh of Carrickduff, *kolem 1627 - (Clonmullen, Clonmullen, Carlow) †1690 při výbuchu jako vězeň na anglické válečné lodi, potomci,

3.3 Donogh McBrien Kavanagh of Ballenerahyne, *kolem 1554 †

3.4 Gerald Kavanagh of Ballynabrannagh, *kolem 1556 †, oo Katherine O’Byrne, *kolem 1560 †, potomci Kavanagh of Rocksavage and Inch (z této větve pocházel svobodný pán Simon Heinrich Kavanagh usazený v Chorvatsku),

3.5 Maurice McBrien Kavanagh of Knockscur, oo Honora Kavanagh, *kolem 1579-1638, potomci v současnosti vymřelí,

3.6 Edmond McBrien Kavanagh of Ballyknockstaggard, *kolem 1560-†, oo Sheawe ny Donal Kavanagh, *kolem 1570-†, potomci v současnosti vymřelí,

3.7 Maurice Megagh Kavanagh of Tincarrig, *kolem 1562-†

3.8 Katherine Kavanagh, *kolem 1564-†, oo Walter Devereux ca 1570-†

3.9 Grany ny Brien Kavanagh, *kolem 1566-†

3.10 Elinor Kavanagh, *kolem 1568-1663, oo Donnell Espainagh Kavanagh, *kolem 1556-1631

3.11 Margaret Kavanagh, *kolem 1570-†

3.12 Elizabeth Kavanagh, *kolem 1572-†

4. Turlough (Terence) McCahir Kavanagh, *kolem 1520 - (Polmonty, Carlow, Ireland) -†,Pravděpodobný předek rodiny Cavenagh-Mainwaring of Whitmore a. Biddulph, (Hugh Montgomery-Massingberd, editor, Burke’s Irish Family Record, London, U.K.: Burkes Peerage Ltd, 1976, s. 651), oo sestra Roberta Browne of Mulrankin, *kolem 1505 - Mulrankin, Carlow-Wexford, Ireland, †,

4.1 Maurice McTirlogh Kavanagh of Ballinecowle, *kolem 1532-†

4.2 Edmond McTirlogh Kavanagh of Polmnty, *kolem 1534-†

4.3 Dermot McTirlogh Kavanagh of Polmonty, *kolem 1536-†

4.4 Donogh McTirlogh Kavanagh, *kolem 1538-†

5. Art McCahir Kavanagh, *kolem 1522-†, oo dcera Maurice MacMurrough Kavanagh, *kolem 1515-†

6. Donogh Kavanagh, *kolem 1524-†

7. Criffin Kavanagh of Kilmissan, *kolem 1526-†, oo ? ?

7.1 Donogh McCriffin Kavanagh, *kolem 1538-†

7.2 Edmond McKreffyn Kavanagh of Clonleigh, *kolem 1540-†

7.3 Gerald McKreffyn Kavanagh of Clonleigh, *kolem 1542-†

8. Murtough McCahir Kavanagh of Polmonty, *kolem 1528-†, oo ? ?

8.1 Murrough McMoriertagh Kavanagh of Knockeen, *kolem 1545-†

9. Owne (Una) ny McCahir Kavanagh, *kolem

 

Kavanaghové ve střední Evropě.

Porážka jakobitských vojsk u řeky Boyne donutila i mnoho mužů z klanu Kavanagh, z jeho různých větví opustit Irsko a uchýlit se do Evropy a i do Čech a Rakouska. Mezi prvními, kteří vstoupili do císařské armády byl i syn Morgana Kavanagha of Borries, Charles svobodný pán Kavanagh.

Narodil se počátkem 18. století v Irsku, již jako mladík začal sloužit v císařské armádě a v letech 1758-63 byl velitelem pěšího pluku č. 43 v Bukovině v hodnosti plukovníka, roku 1760 byl raněn v bitvě u Torgavy (Ch. Duffy, Feldmarschall Browne, Wien-München, Herold 1966, s. 374). 21. března 1750 mu byl udělen i český inkolát (21. 3. 1750 ve Vídni císařovna Marie Teresie uděluje inkolát pro České království Karlu svobodnému pánu z Kavanaghu, viz diplom in. č. 12, osobní archiv Karla z Kavanaghu, Dr. E. Barborová, Rodinný archiv Hildprandt z Ottenhausenu 1579-1945, Třebín 1973, rukopis. Sňatek zmiňuje Burke´s Peerage, Baronetage and Knightage, 107th Edition, Volume I., 2000, s.1345).

Kdy se přesně oženil není přímo známo, ale vzal si za manželku dceru Patricka Esmonda, zv. Chevalier d´Esmonde, který rovněž sloužil v císařském vojsku. S rodinou se usadil v Čechách, kde vlastnil panství Líčkov s Čeradicemi na Žatecku (Karel z Kavanaghu podepsal a zpečetil v Praze dvě cartabianky na hypotéku na panství Líčkov s Čeradicemi, viz in. č. 8 a 9, osobní archiv Karla z Kavanaghu, Dr. E. Barborová, Rodinný archiv Hildprandt z Ottenhausenu 1579-1945, Třebín 1973, rukopis). Karel Kavanagh zemřel roku 11. května 1777 v Praze jako vojenský velitel města. Se svou manželkou měli dceru Marii Annu, která se 3. července 1769 (3. 7. 1769 ve Vídni přední šlechtici království Irského dosvědčují manželský původ a rodokmen Marie Anny, dcery Karla Kavanagha de Borris, viz in. č. 15, osobní archiv Karla z Kavanaghu, Dr. E. Barborová, Rodinný archiv Hildprandt z Ottenhausenu 1579-1945, Třebín 1973, rukopis) provdala za barona Václava Karla Hilprandta z Ottenhausenu a jejich potomci v devadesátých letech 20. století opět zrestituovali rodový majetek v Blatné v jižních Čechách.

Jiná větev klanu Kavanagh, která dodala císařské armádě důstojníky se jmenovala Kavanagh of Ballyleigh. Zakladatelem větve Ballyleigh a Templeudigan byl mladší bratr Arta Buidhe (Boy) Kavanagha of St. Mollins a Poulmonty, Murrough (Maurice) Kavanagh of Ballyleigh, který se oženil s Elizabeth Butlerovou. Jejich synem byl Morgan Kavanagh of Ballyleigh z jehož sňatku s Katherine FitzHenry se narodil roku 1661 syn Brian Kavanagh. Brianův osud byl podobný jako mnoha jiných vznešených Irů, kteří se nechtěli poddat anglické nadvládě, emigrace na kontinent. Ze svého sňatku s Marií Murphy měl kromě jiných dětí i syna Johna.

 

Rodokmen 2.

 

Diarmaid Kavanagh, oo ? ?

1. Diarmaid Laimhdhearg (Redhand) Kavanagh, ca 1440-1511, oo ? ?,

1.1 Art Kavanagh of St. Molens, Polmonty and Borris, ca 1465-1517, oo ? ?,

1.1.1 Gerald McArt Kavanagh ca 1490-† oo ? ?,

1.1.1.1 Murrough Bacach (Maurus Claudus) Kavanagh, 1515-†?, oo ? ?,

1.1.1.1.1 Donal Reagh Kavanagh of Polmonty, ca 1545-†?, oo ? ?,

1.1.1.1.2 Dermot Ower Kavanagh of Coolback, ca 1547-† oo Onora ny Neale O’Neill ca 1550-†?,

1.1.1.1.3 Dowling McMorogh Backagh Kavanagh, ca 1549-†?,

1.1.1.1.4 Edmond McMorogh backagh Kavanagh, ca 1551-†?,

1.1.1.1.5 Grany ny Moroghe Kavanagh, ca 1553-†?,

1.1.2 Donal Reagh Kavanagh ca 1520-†?, oo ? ?,

1.1.2.1 Maurice Boy Kavanagh of Balledorogh, ca 1555-†?,

1.1.2 Cathaoir (Cahir) McArt Kavanagh, ca 1492-1554-viz výše linie Borris

1.1.3 Dermot Kavanagh, ca 1494-†?,

1.1.4 Brian Kavanagh, ca 1495-†?,

1.1.5 Donal Kavanagh, ca 1497-†?, oo ? ?,

1.1.5.1 Maurice McDonell Kavanagh, ca 1520-†?,

1.1.6 Murrough McArt Kavanagh, ca 1499-†?, oo ? ?,

1.1.6.1 Donald Kavanagh, ca 1517-†?,

1.1.6.2 Donogh Kavanagh, ca 1522-†?, oo ? ?,

1.1.6.2.1 Brian McDonogh Kavanagh of Clonleigh, ca 1545-†?,

1.1.6.2.2 Gerald McDonogh Kavanagh of Ballianne, ca 1547-†?,

1.2 Donogh Kavanagh of Templeudigan, ca 1478-†?, oo ? ?,

1.2.1 Donall McDonogh Kavanagh, ca 1510-†?, oo ? ?,

1.2.1.1 Brian McDonnell Kavanagh, ca 1535-†?, oo ? ?,

1.2.2 Donogh Oge Kavanagh of Templeudigan, ca 1515-†?, oo ? ?,

1.2.2.1 Cahir McDonogh Kavanagh, ca 1537-†?, oo ??,

1.2.2.2 Katherine ny Donogh Oge Kavanagh, ca 1540-†?, oo Edmond McMurrough Kavanagh ca 1535-†?,

1.3 Murtough [Sept of Tincurry & Ballindoney] Kavanagh, ca 1482-†?, oo ? ?,

1.3.1 Cahir Kavanagh, ca 1510-†?,

1.3.2 Murough (Maurus) Kavanagh, ca 1510-†?, oo ? ?,

1.3.2.1 Turlough McMurrough Kavanagh of Curraduff, ca 1533-†?,

1.3.2.2 Edmond McMurrough Kavanagh, ca 1535-†?, oo Katherine ny Donogh Oge Kavanagh Kavanagh, ca 1540-†?,

1.3.2.3 Gerald McMurrough Kavanagh, ca 1537-†?,

1.3.2.4 Donall McMurrough Kavanagh, ca 1538-†?, oo ? ?,

1.3.2.5 Art McMorrough Kavanagh, ca 1540-†?, oo ? ?,

1.3.3 Dowling Kavanagh, ca 1512-†?,

1.3.4 Cryhen Kavanagh of ‘Rosses Archarde’, ca 1514-†?, oo ? ?,

1.3.4.1 Donogh McCrehin Kavanagh, ca 1540-†?,

1.3.4.2 Dermot McCrehin Kavanagh of Ballybegg, ca 1542-†?,

1.3.5 Brian McMoriertagh Kavanagh, ca 1520-†?, oo ? ?,

1.3.5.1 Dowling McBrian Kavanagh of Tincurry, ca 1556-1620, oo Honora ny Voriartogh Kavanagh, ca 1559-†?,

1.3.5.1.1 Dermot (Derby) Kavanagh 1588-1642, oo Una Eustace, ca 1592-†?,

1.3.5.1.1.1 Art McDermot Kavanagh, ca 1625-†?,

1.3.5.1.1.2 Dowling McDermot Kavanagh,

1.3.5.1.2 Murtagh McDowling Kavanagh, ca 1590-†?,

1.3.5.1.3 Anne Kavanagh, ca 1592-†?, oo Garret FitzMaurice Fitzgerald, ca 1590-†?,

1.3.5.2 Dermot McBrian Kavanagh of Tincurry, ca 1558-†?,

1.3.5.3 Donogh McBrian Kavanagh of Tincurry, ca 1560-†?,

1.3.6 Dermot Kavanagh, ca 1522-†?, oo ? ?,

1.3.6.1 Art McDermot Kavanagh, ca 1545-†?, oo ? ?,

1.3.6.2 Dowling McDermot Kavanagh, ca 1547-†?, oo Elizabeth Esmonde, ca 1550-†?,

1.3.6.3 Maurice McDermot Kavanagh, ca 1549-†?, oo ? ?,

1.3.6.4 Gerald McDermot Kavanagh, ca 1551-†?,

1.4 Dowling [Dunlang] Kavanagh, oo ? ?,

1.4.1 Donall Kavanagh, ca 1510,

1.4.2 Gerald Carrach Kavanagh, ca 1512-†?, oo ? ?,

1.4.2.1 Doaling McGerald Karagh Kavanagh, ca 1530-†?,

1.4.3 Art McDullyng Kavanagh, ca 1514-†? oo ? ?,

1.4.3.1 Cahir McArt Kavanagh of Ballyamin, ca 1537-†?,

1.4.3.2 Donogh McArt Kavanagh of Ballyamin, ca 1539-†?,

1.4.3.3 Donall McArt Kavanagh of Ballyamin, ca 1541-†?,

1.4.3.4 Edmond McArt Kavanagh of Ballyamin, ca 1543-†?, oo ? ?,

1.4.3.5 Murrough McArt Kavanagh of Monimolin, ca 1545-†?,

1.4.3.6 Gerald McArt Kavanagh of Monimolin, ca 1547-†?,

1.4.3.7 Criffin McArt Kavanagh of Ballybaun, ca 1549-†?,

1.4.4 Maurice McDullyng Kavanagh, ca 1516-†?, oo ? ?,

1.4.4.1 Donogh McMaurice Kavanagh, ca 1540-†?, oo ? ?,

1.4.4.2 Criffin McMaurice Kavanagh, ca 1542-†?,

1.4.5 Brian McDowling Kavanagh, ca 1518-†?, oo ? ?,

1.4.5.1 Edmond McBrian Kavanagh of Ballybaun, ca 1540-†?,

1.4.5.2 Turlough McBrian Kavanagh of Ballybaun, ca 1542-†?,

1.4.5.3 Art McBrian Kavanagh of Tomanine ca 1544-†?, oo ? ?,

1.4.5.4 Donall McBrian Kavanagh of Monomolin, ca 1546-†?,

1.5 Edmond Kavanagh, ca 1486-†?, oo ? ?,

1.5.1 Gerald [Sept of Ballycrinnigan] Kavanagh, ca 1510-†?, oo ? ?,

1.5.1.1 Donall McGerald Kavanagh of Ballycrinnigan, ca 1535-†?, oo ? ?,

1.6 Maurice [Sept of Ballyleigh] Kavanagh, ca 1488-†?, oo ? ?,

1.6.1 Gerald Kavanagh of the Crompane, ca 1530-†?, oo ? ?,

1.6.1.1 Art McGerald Kavanagh of Ballyleigh, ca 1555-†?,

1.6.1.2 Donough McGerald Kavanagh of Ballyleigh, ca 1557-†?,

1.6.2 Murrough McMaurice Kavanagh of Ballyleigh, ca 1535-†?, oo ? ?,

1.6.2.1 Dowling Kavanagh of Ballyleigh, ca 1560-ca 1645, oo Una ny Voriartogh Kavanagh, ca 1565-†?,

1.6.2.1.1 Maurice McDowling Kavanagh of Ballyleigh, ca 1605-†?, I oo Elizabeth Butler Kavanagh, ca 1610-†?,

1.6.2.1.1.1 Morgan Kavanagh of Ballyleigh, ca 1630-ca 1702, oo 9. 2. 1650 (Coolback, Wexford, Ireland), Katherine FitzHenry, ca 1630 - Coolback, Wexford, Ireland, †11. listopadu 1719 - (Drummin, St. Mullin’s, Carlow, Ireland)

1.6.2.1.1.1.1 Maurice Kavanagh of Bauk, ca 1655-†?, oo ? ?,

1.6.2.1.1.1.1.1 Morgan Kavanagh of Moyade, ca 1685-†?, oo ? ?,

1.6.2.1.1.1.2 dcera Kavanagh, ca 1657-†?, oo James Fitzhenry, ca 1655-†?,

1.6.2.1.1.1.3 Bryan na Stroice Kavanagh, 1661-1735, oo Mary Murphy, ca 1670-†?,

1.6.2.1.1.1.3.1 John Baptista Kavanagh, zv. Baron Gniditz, ca 1718-1774 - pokračování,

1.6.2.1.1.1.3.2 James Kavanagh, ca 1720-1790 oo Mary Kavanagh, 1721-1753,

1.6.2.1.1.1.4-5 dcery dvě Kavanagh, ca 1663-†?,

1.6.2.1.1.2 Rose Kavanagh of Ballyleigh, ca 1639-†?, oo 1670, Cornelius (Conor) O´Donovan of Ballymontin - potomci,

Maurice McDowling Kavanagh of Ballyleigh, ca 1605-† II. oo Katherine Roche, ca 1630-†?,

1.6.2.2 Maurice Kavanagh of Ballyleigh, ca 1561-†?,

1.6.2.3 Murtaugh Kavanagh of Ballyleigh, ca 1563-†?,

1.6.2.4 Dermot Kavanagh, ca 1567-†?, oo Sawe ny Ryan Kavanagh ca 1570-†?,

 

John Kavanagh (po vstupu do císařské armády si změnil jméno na Johann) se narodil kolem roku 1718, již v mládí vstoupil do císařské armády a 26. října 1737 byl povýšen do stavu českých starožitných rytířských rodů (DZ-V 561, fol. E 29´, zápis 1737, vymalování erbu 1738 (A. von Doerr, Der Adel der böhmischen Kronländer..., Prag 1900, s. 215, V. Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 111, heslo: Kavanagh, J. Ch. von Hellbach, Adels Lexikon, Erster Band, Ilmenau 1825, s. 641, E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, IV, Leipzig 1864, s. 45, J. G. Megerle von Mühlfeld, ‘Osterreichisches Adels-Lexikon, Wien 1822, s. 160). 18. srpna 1768 byl diplomem daným ve Vídni povýšen do hraběcího stavu s titulem „Hoch u.-Wohlgebohren“ (DZ-V 567, fol. Q 28´, zápis 1768, vymalování erbu 1769 (A. von Doerr, Der Adel der böhmischen Kronländer...,Prag 1900, s. 252, V. Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 111, heslo: Kavanagh, J. Ch. von Hellbach, Adels Lexikon, Erster Band, Ilmenau 1825, s. 641, E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, IV, Leipzig 1864, s. 45, J. G. Megerle von Mühlfeld, ‘Osterreichisches Adels-Lexikon, Wien 1822, s. 11).

Dnešní podoba zámku v Jindicích.

 

Roku 1765 získal Johann Kavanagh alodní statek Jindice (Statek Jindice odprodali hrabata Trauttmannsdorffové od svého panství Pečky. Nový majitel přestavěl starou zanedbanou tvrz v pohodlný barokní zámek, dnes slouží jako byly a býval sídlem MNV), dvůr a ves s dalšími šesti vesnicemi, kromě toho v Dolních Rakousích získal dědictvím (Einantwortung) panství Hauskirchen (F. K. Wissgrill, Schauplatz des landsässigen Nieder-Österreichischen Adels, Fünfter Band, Wien 1804, s. 25, zde chybně uvedený původ Johanna Kavanagha, F. X. J. Schweickhardt (Freiherr von Sickingen), Darstelung des Erzherzogthums Oesterreich unter der Ens, II. Band, Wien 1834, s. 292-296. Panství Hauskirchen koupil Demetrius Kavanagh of Ballybrack roku 1723 od knížete Josefa z Liechtesteina). Oženil se Marií Annou Kavanagh von Ferns, se kterou měl celkem pět dětí.

 

Rodokmen 3.

 

Johann Křtitel hrabě Kavanagh, *kolem 1718 - (Drummin, St. Mullin’s, Carlow, Ireland), +1774 - Jindice, ve věku zhruba 56 let, oo 5. 5. 1745 Hauskirchen, Krystýna Kavanagh von Ferns, *30. dubna 1721 Thionville +17. října 1749 Arnoltov, dcera Moritze Kavanagha of Ferns a Lucy O´Rourke,

1. Walburga Kavanagh,

2. Moritz Ignaz hrabě Kavanagh, *kolem 1745 +6. dubna 1801 Buda, od roku 1790 polní podmaršálek, (Ch. Duffy, Feldmarschall Browne, Wien-München, Herold 1966, s. 374). Hrabě Moritz Ignác byl v letech 1771-82 velitelem 27. pěšího pluku v hodnosti plukovníka, roku 1783 je jmenován generál-majorem a od roku 1786 byl majitelem kyrysnického pluku č. 12 (později přejmenovaného na dragounský pluk č.4), který byl v době míru dislokován v Brandýse nad Labem, odkud odtáhl do Nizozemí. Od roku 1790 byl titulován jako polní podmaršálek.

3. Franziska Marie Barbara Kavanagh, *18. dubna 1746 Jindice +14. října 1796 Praha, paní na Jindicích, oo 14. 10. 1772 Praha, František de Paula Arnošt hrabě Schaffgotsch, *26. prosince 1743 Praha +27. března 1809 – potomci žijí dodnes.

4. Clara Kavanagh,

5. Magdalena Kavanagh.

 

Třetí rodová linie usazená ve střední Evropě byli potomci Demetria (Dermota) Kavanagha of Ferns, syna Geralda Kavanagha of Ferns a Bridget FitzPatrick. U různých autorů se data narození a úmrtí značně liší a je pravděpodobné, že středoevropské záznamy spojily více osob v jednu a naopak.

Baron Demetrius sloužil v císařské armádě, kde v letech 1727-34 v hodnosti plukovníka velel českému dragounskému pluku č. 7 (A. von Wrede, Geschichte der K. und K. Wehrmacht, III. Band, 1. Hälfte, Wien 1901, s. 166). Roku 1734 byl povýšen na generála polního wachtmistra a následující rok 16. dubna byl jmenován polním podmaršálkem, zemřel roku 1739 na utrpěná zranění u Bělehradu (Ch. Duffy, Feldmarschall Browne, Wien-München, Herold 1966, s. 374).

Roku 1723 Demetrius Kavanagh koupil od knížete Josefa z Liechtensteina panství Hauskirchen v Dolních Rakousích (F. K. Wissgrill, Schauplatz des landsässigen Nieder-Österreichischen Adels, Fünfter Band, Wien 1804, s. 25, zde osobní data neuvedeny, F. X. J. Schweickhardt (Freiherr von Sickingen), Darstelung des Erzherzogthums Oesterreich unter der Ens, II. Band, Wien 1834, s. 292-296). Oženil se, neznámo kdy, s Clarou Felicitas Kavanagh of Garryhill, dcerou Geralda Kavanagha of Garryhill a Anastasie Fitzgerald (z domu Kildare). Z manželství se narodil syn Moritz (Maurice) Kavanagh, snad ještě v Irsku. Stejně jako otec vstoupil do císařské armády.

Oženil se 22. června 1694 v Thionville s Lucy O´Rourke, dcerou Cormaca O´Rourke, Lorda of Brefnay a Dorothy McMahon. 8. listopadu 1727 Moritz Kavanagh uzavřel kupní smlouvu na statek Arnoltov (Arnitzgrün) s Karlem Kryštofem z Wildensteinu za 27500 zlatých. Zámek se stal sídlem rodiny až ve čtyřicátých letech, majitel zemřel 20. dubna 1744 v Arnoltově. 15. srpna 1728 byl Moritz Kavanagh diplomem daným ve Štýrském Hradci přijat do stavu starožitných českých rytířských rodů (A. von Doerr, Der Adel der böhmischen Kronländer..., Prag 1900, s. 215, V. Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 111, heslo: Kavanagh).

Z manželství se narodily celkem tři dcery, Felicita, Kristýna a Marie Anna, které se o otcovský majetek rovnoměrně podělily (smlouva 24. 4. 1748). Po smrti Kristýny (+17. října 1749 v Arnoltově) roku 1750 zbývající dědičky majetek prodaly Janu Františku z Turby za 26000 zlatých (http://www.slavkovsky-les.cz/obce-slavkovskeho-lesa/arnoltov/).

Poslední větví, která se v Rakousku usadila jsou svobodní páni Kavanagh of Inch, kteří užívali titulu baronů d´Idrone a pocházeli z linie Kavanagh of Rocksavage and Inch. Usídlili se v Chorvatsku na panství Maly-Tabor ve Varaždínské oblasti. I dnes je možno v Chorvatsku nalézti potomky této rodiny žijící pod jménem Marjanovič-Kavanagh.

Zámek Maly-Tabor v Chorvatsku.

 

Zakladatelem této nejdéle žijící větve klanu Kavanagh na úzení střední Evropy byl Gerald Kavanagh of Ballynabrannagh (*kolem 1556 †), který se oženil s Katherine O’Byrne (*kolem 1560 †, potomci Kavanagh of Rocksavage and Inch). Jeho potomci se usadili na území budoucího Rakouska-Uherska v osobě Jamese Kavanagha of Inch, který se 1. prosince 1771 stal členem císařské armády jako "přespočetný" důstojník u pěšího pluku "Baden-Durlach". Narodil se roku 1752 jako syn Simona Kavanagha of Inch (hr. Carlow, rodina Inch byla kadety linie Borris) a jeho manželce Heleně Grace (dcera Michaela Grace of Gracefield).

3. července 1790 byl povýšen na hejtmana a sloužil pod velením hraběte Wallise. Zemřel na následky těžkého zranění z bojů u Alexandrie v Piemontu 9. prosince 1795. V rakouských dokumentech je důsledně jmenován jako "Baron". Od roku 1782 byl ženat s Marií Josephou Kallhammer von Raunach (+13. června 1827), dvorní dámou císařovny Marie Terezie, která mu za své bojové úspěchy udělila doživotní penzi 1000 zlatých ročně.

 

Rodokmen 4.

Gerald Kavanagh of Ballynabrannagh, *kolem 1556 †, oo Katherine O’Byrne, *kolem 1560 †, potomci Kavanagh of Rocksavage and Inch

1. Tirlough, oo N.N.

1.1 Simon Kavanagh of Inch, oo Mary Hore, dcera Waltera Hore of Harperstown

1.1.1 Gerald Kavanagh of Inch, oo Elizabeth Butler, dcera Sira Pierce Butlera of Mount Finn

1.1.1.1 James John (Johann) Kavanagh of Inch, Baron d´Idrone, +1764, oo Honora Eustace +St. Mullins

1.1.1.1.1 Simon Kavanagh of Inch, Baron d´Idrone, oo Helena Grace, dcera Michaela Grace of Gracefield (*cca 1681 Laois +19. února 1760 Laois) a Mary Galway (*cca 1680 +28. listopadu 1735)

1.1.1.1.1.1 Sir James Kavanagh of Inch, Baron d´Idrone, * 1752 +9. prosince 1795 Alexandria, Piemont, oo 1782, Marie Josepha Katharine Kallhammer von Raunach, *? +13. června 1827

1.1.1.1.1.1.1 Simon Heinrich svobodný pán Kavanagh, * 1785 Graz +24. května 1830 Wien, oo 13. 1. 1812, Leopoldina svobodná paní von Moscon zu Monsberg

1.1.1.1.1.1.1.1 Jakob (James) Julius svobodný pán Kavanagh, * 1813 Wien + 1848 Vincenza, oo Pauline Marianna von Wernhard, *19. června 1810 +?

1.1.1.1.1.1.1.1.1 Heinrich (Harry) Paul svobodný pán Kavanagh, * 1844 Lwów + 1912 Mali Tabor, oo Kate Graham Williams, dcera Jamese Williamse a Lucy Jane Graham

1.1.1.1.1.1.1.1.1.1 James Donell svobodný pán Kavanagh, * 1868 Graz

1.1.1.1.1.1.1.1.1.2 Lucy Kate Paulina Sigismunda von Kavanagh, oo Dr. Radovan Marjanović de Zavalje, *24. října 1876 +8. října 1933 Zagreb, od roku 1931 na základě královského rozhodnutí spojení jmen Marjanović-Kavanagh 

1.1.1.1.1.1.1.1.1.3 William Hugh Paul svobodný pána Kavanagh, + v mládí

1.1.1.1.1.1.1.1.2 Pauline von Kavanagh, * 1847 +?

1.1.1.1.1.1.1.2 Emilian svobodný pán Kavanagh, * 1816 Wien +1888 Graz, neženat 

1.1.1.1.1.1.2 Maurice Kavanagh, 1790-1828, oo N. N., hejtman 55. pěšího pluku, 1820 se odstěhoval do USA a na Kubu, od roku 1828 Anglie

1.1.1.1.1.1.3 dcera, žila kolem roku 1790 

 

Nejznámějším členem této větve byl bezesporu plukovník Simon Heinrich svobodný pán von Kavanagh von Ballyann. Narodil se 28. ledna 1784 (I. ritter von Schoenfeld, Adels-Schematismus des Österreichischen Kaiserstaates, Zweyter Jahrgang, Wien 1825, s. 204) v Grazu. Po absolvování vojenské akademie ve Vídeňském Novém městě byl přidělen jako poručík 28. ledna 1800 k pěšímu pluku"Wenzel Colloredo". Roku 1809 byyl povýšen na nadporučíka ubytovací služby. Roku 1821 se stal podplukovníkem pěšího pluku.

Baron Simon Heinrich dosáhl poměrně velmi úspěšné kariéry. Roku 1800 sloužil pod generálem Petraschem ve Vorarlbersku a Tyrolích, poté byl přeložen na pět let do Olomouce. Roku 1805 bojoval v Německu, kde se vyznamenal v bitvě u Maria Zell (8. listopadu 1805), kde byl zraněn. V průběhu vojenské kampaně roku 1809 sloužil pod velením arcivévody johanna v Itáli proti Francouzům a Italům, kterým velel vícekrál Eugene Beauharnais a byl opět zraněn při akci u Porzia. Další zranění utrpěl v bitvě u Fontanafredda 16. dubna 1810.

Po bitvě u Wagramu byl jmenován členem několika komisí, které vytyčovaly nové hranice mezi účastníky bojů. V letech 1813-14 sloužil opět v Itálii a roku 1815 se vrátil zpět do hlavního štábu armády. V době konání Vídeňského kongresu  byl členem presidia císařské válečné rady, ve které setrval jako vojenský sekretář až do své smrti ve Vídni 24. května 1830. Za svou osobní statečnost v boji byl vyznamenán 2. června 1814 rytířským křížem Leopoldova řádu, kromě toho byl oceněn Francouzským královským řádem sv. Ludvíka a stal se komandérem královského Sicilského řádu sv. jiří.

13. ledna 1812 se oženil s Leopoldinou svobodnou paní von Moscon zu Monsberg, vdovou po svobodném pánovi von Spiegelfeld. 2. 9. 1825 získal uherský intigenát ((Liber reg. LXV. 88. 97.) viz.: I. von Bojničič, Der Adel von Kroatien und Slavonien, Nürberg 1899, heslo Kavanagh-Ballyane). Z manželství se narodili dva synové Jakob (James) Julius a Emilian. Oba sloužili v c.k. armádě.

Vnuk Heinrich (Harry) Paul přišel na svět roku 1844 v Lembergu (Lwów), od roku 1865 sloužil jako dobrovolník u pěšího pluku č. 55 "Bianchi". Později jako podplukovník byl přidělen k pěšímu pluku č. 10. Zhruba po dvou letech odešel do civilu a usadil se na svých statcích v Rohitsch (dnes Rogatec, Slovinsko) ve Štýrsku. Rovněž držel panství Mali Tabor s hradem, dědictví po rodině své babičky. Zemřel roku 1914 a byl pohřben v kostele sv. Petra v Malim Taboru. 

Marjanović-Kavanagh

Novoštítný šlechtický rod, který založil Dr. Luka Marjanović, *18. října 1844 Zavalje +8. září 1920 Zagreb, chorvatský advokát, děkan a rektor univerzity v Zágrebu a sběratel chorvatských lidových písní. Na základě nejvyššího rozhodnutí císaře Františka Josefa ze dne 18. března 1909 byl povýšen do šlechtického stavu spolu se svou manželkou Klotildou, rozenou Cvetković de Berdo a svými dětmi Radovanem, Milanem Emilem, Klotildou a Helenou (Jelka). Diplom spolu s predikátem "zavaljei" (de Zavalje, von Zavalje) a erbem byl vydán ve Vídni dne 19. května 1909. Rodina žije v Chorvatsku dodnes.

Erb (1909): Štít modro-zlatě polcený. V pravém poli na zelené půdě maďarský husar v červené uniformě sedící na vzpínajícím se bílém koni s červeným zlatě obšitým sedlem. Jezdec svírá v pravé ruce šavli se zlatým jílcem a záštitou s nabodnutou tureckou hlavou, levá ruka drží zlatou uzdu. V levém poli modrá lovecká trubka s modrým provazem. Klenotem, na korunované turnajské přilbě s modro-zlatými přikrývadly, je rostoucí husar v červené uniformě drřící v pravé ruce šavli se zlatým jílcem a záštitou, levou ruku má v bok.

Rodokmen 

Dr. Luka Marjanovič de Zavalje, *18. října 1844 Zavalje +8. září 1920 Zagreb, oo Klotilda Cvetković de Berdo, *1852 +1908

1. Dr. Radovan Marjanović-Kavanagh de Zavalje, 24. října 1876 +8. října 1933, I. oo  Lucy Kate Paulina Sigismunda von Kavanagh-Ballyanne, II. oo Felicija von Chavanne, *29. září 1888 +22. března 1960

(2)

1.1 Dr. Egon Marjanović-Kavanagh de Zavalje, 28. března 1910 +15. ledna 1990, oo Neda Sliepćević, *21. ledna 1921 +26. prosince 2008

1.1.1 Prof. Dr. Radovan Marjanović-Kavanagh de Zavalje, *1948 - potomci

1.2 Hugo Marjanović-Kavanagh de Zavalje, * 1915

1.3 syn - potomci

2. Alma Marjanović, *1878 +1882

3. Milan Emil Marjanović de Zavalje, 4. května 1879 +17. května 1925 Agram 

4. Klotilda Marjanović de Zavalje, oo Franjo Reiser

5. Jelka (Helena) Marjanović-Kavanagh de Zavalje, *6. dubna 1882 +2. června 1965 Zagreb

 

 

Rodový erb.

 

Rodový erb je znám v několika verzích, základní varianta je stříbrný štít s červeným lvem v chůzi a pod ním jsou dva červené stoupající půlměsíce (Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1884, s. 552, hesla Kavanagh).

Ze starší linie náčelníků klanu pocházejí Kavanaghové usazení ve Francii v Nantes, jejichž erb zaregistroval Hawkins Ulster King of Arms roku 1768, blason: Štít stříbrný s červeným lvem v chůzi a pod ním dva červené stoupající půlměsíce. Klenotem je na přilbici s červeno-stříbrnou točenicí a červeno-stříbrnými přikrývadly, červený stoupající půlměsíc a mezi jeho rohy červený snop. Heslo: VIRTUS SOLA NOBILITAT.

 

Větev Borris, která si nárokuje a drží (neprávem?) náčelnictví celého klanu má zaevidován erb stejný jak bylo popsáno výše jen snop je zlatý a heslo: SIOTHCHAIN AGUS FAIRSINGE (Mír a hojnost).

Větev Ballyleigh a Templeudigan usedlá v Čechách a v hrabství Wexford užívala erbu stejného jako větev Borris a roku 1774 zaregistroval Hawkins Ulster King of Arms erb hraběte Johanna Křtitele Kavanagha, barona na Jindicích ve stejné podobě jako erb Kavanaghů of Borris, pouze heslo je změněno na MEA GLORIA FIDES.

 

Přesto však je nutno říci, že při povýšení Johanna Křtitele von Kavanagh do stavu starožitných českých rytířských rodů byl potvrzen jeho erb s rozdílnými barvami od původní irské předlohy, blason (DZ-V 561, fol. E 29´, zápis 1737, vymalování erbu 1738): Štít modrý se stříbrným lvem v chůzi, stojící na dvou stříbrných stoupajících měsících bez tváře. Klenotem, na korunované turnajské přilbě s modro-stříbrnými přikryvadly, je zlatý snop stojící na stříbrném stoupajícím měsíci ze štítu.

Nové úpravy rodového erbu se dostalo Johannu Kavanaghovi při příležitosti povýšení do hraběcího stavu roku 1768, kdy mu byl zároveň polepšen,blason (DZ-V 567, fol. Q 28´, zápis 1768, vymalování erbu 1769): Štít modrý se stříbrným lvem v chůzi, stojící na dvou stříbrným stoupajících měsících. Na štítě hraběcí koruna. Klenoty tři na korunovaných turnajských přilbách s modro-stříbrnými přikryvadly. 1. zlatý snop stojící na stříbrném stoupajícím měsíci. 2. obrněné rameno zlatě zdobené drží v rukavici kord se zlatým jílcem. 3. mezi zelenými palmovými ratolestmi stojí stříbrný obelisk z kvádrů, na jeho špice je zelený had polykající vlastní ocas. Štítonoši dva zlatí zpět hledící lvi. Heslo: MEA GLORIA FIDES (Věrnost je má chlouba).

Bohužel i zde je nutno upozornit na mnohé chyby ve vyobrazeních hraběcího erbu. V první řadě tzv. “český Siebmacher” (R. J. Grafen Meraviglia-Crivelli, Der Böhmische Adel, Nürnberg 1885, s. 129, taf. 64) vydává rytířský erb za hraběcí, stejný erb převzal do svého erbovníku i Milan Mysliveček (M. Mysliveček, Velký erbovník, svazek 1, Nakladatelství Fraus 2005, s. 300, heslo Kavanagh de Ballyane, chybně uvádí, že “Mauric, císařský generál, byl roku 1728 přijat do českého panského stavu”-byl přijat do stavu českých starožitných rytířských rodů). Franz Karl Wissgrill (F. K. Wissgrill, Schauplatz des landsässigen Nieder-Österreichischen Adels, Fünfter Band, Wien 1804, s. 26), ačkoliv mimo jiné hovoří též o hrabatech Kavanagh, na závěr popisuje erb Demetria svobodného pána von Kavanagh. Chorvatský Siebmacher (I. von Bojničič, Der Adel von Kroatien und Slavonien, Nürberg 1899, heslo Kavanagh-Ballyane) přisoudil hraběcí erb baronu Simonu Heinrichovi Kavanaghovi s tím, že zaměnil palmové ratolesti za větvičku olivovníku, která obtáčí pyramidu a lev kráčí po půlměsících bez tváří. Štítonoši a heslo, ač jsou uvedeni v popisu, v kresbě chybí. Naopak správný popis je uveden u Rietstapa (J. B. Rietstap, Armorial Général..., Tome I., Gouda, s. 1069) a správná kresba u Tyroffa (J. A. Tyroff, Wappenbuch der Oesterreichischen Monarchie, Dritter Band, Nürnberg 1832, s. 97).

 

Autor: team heraldikaerby

štítky: Kavanagh, erby-české-šlechtyrodová-heraldikaheraldická-znameníhistorie-heraldikaheraldry, wappencoat-of-arms

sponzorují domácí potřeby, potřeby pro kutily a cestovatele, které nabízejí svým zákazníkům plynový vařič se slevou 50%, výborná pomůcka pro milovníky turistiky, snadné ovládání i v lůně přírody

Kategorie - rodová heraldika

Klíčová slova - heraldika|genealogie|erb