Doporučujeme
rodinny-erb.jpg

Rodinný erb

cena dohodou
Návštěvy:
Today: 23All time: 157408

Erby-české-šlechty-Hamilton

Hamiltonové jsou jedním z nejvznešenějších skotských klanů. Původ rodu je zahalen tajemstvím. První zprávy o Hamiltonech z Cadzow jsou nekompletní a mnoho jich bylo za pozdějších válek zničeno.

Některé heraldické výzkumy se snaží dokázat na základě značné podobnosti rodových erbů, že Hamiltonové jsou mladší linií slavné rodiny Beaumont, hrabat z Leicesteru a společného původu s rodinou Umfreville, hrabat z Angusu (Rodina Beaumont pochází z hrabství Hainault ležící v dnešní jižní Belgii. Praotcem rodu je jistý Torf, snad syn Bernarda, blízkého příbuzného Rolla, vikingského náčelníka, který se stal prvním nornamdským vévodou a byl předkem Viléma Dobyvatele, který o 200 let později dobyl Anglii a stal se králem. Torfův pravnuk Roger, který se jako první psal „de Beaumont”, zemřel 29. listopadu 1094. Jeho syn Robert se spolu s Vilémem Dobyvatelem usadil v Anglii, kde získal titul hraběte (Earl of Leicester) z Leicesteru. William „de Breteuil“ je možným předkem všech skotských Hamiltonů, není však známo zda byl skutečně praotcem klanu Hamilton. Je klidně možné, že byl nemanželského původu a otec jej nelegitimoval, tomu by nasvědčoval i poněkud nezvyklý přídomek. Pravdou je, že jeho mladší bratr, Roger de Breteuil, skotský kancléř a biskup ze St. Andrews (Bishop of St. Andrews) hrál významnou roli v tehdejším politickém životě Skotska právě v době, kdy se na věřejnosti objevil první skutečně doložitelný Hamilton).

Prvním příslušnkem rodiny Hamilton se připomíná jistý Gilbert de Hameldun roku 1272. Oženil se celkem dvakrát, poprvě s Isobel, dcerou Thomase Randolpha Lorda ze Strathdonu a jeho manželky, nevlastní sestry krále Roberta I. Skotského, Isobel. Druhý sňatek uzavřel někdy kolem roku 1296 s Willelmou, dcerou Sira Willama, 3. Lorda Douglase. Z prvního manželství se narodil syn Walter fitz Gilbert připomínaný v Rogman Rolls v roce 1292 s přídomkem „de Hameldon“ a roku 1296 „de Hamildon. V roce 1294 získal opatství Paisley od Jamese, High stewarta of Scotland a v trhové listině je nazýván „Walterus filius Gilberti“. Účastnil se bitvy na Halidon Hillu 19. července 1333 a zemřel před rokem 1336. 

Byl dvakrát ženat, o první manželce Helen není nic známo. Druhý sňatek uzavřel s Mary, dcerou Sira Adama Gordona of Gordon a měl s ní nějméně dva syny. Mladší John fitz Walter se stal praotcem Hamiltonů z Innerwicku a Hamiltonů, hrabat z Haddingtonu. Starší syn David fitz Walter fitz Gilbert se stal otcovým dědicem. Králem Davidem II. byl pasován na rytíře a získal královským darem do dědičného držení baronii Cadzow, není však známo, že by někdy užíval přídomek de Hamilton, či některé jeho jiné varianty. Stejně jako jeho otec bojoval u Halidon Hillu a u Durhamu, kde byl později v roce 1346 vězněn. Byl jedním ze skotským magnátů, kteří se podíleli na dosazení Roberta III. na skotský trůn roku 1371. Zemřel někdy v letech 1374-78. Oženil se s Margaret, dcerou Williama, 5. hraběte z Ross a měli spolu čtyři syny a dceru, kterou provdali za Simona Robertsona z Earnocku.

Dědicem a novým pánem domu Cadzow se stal nestarší syn David. Jeho dva mladší bratři se stali předky dalších rodových větví, John Hamilton z Fingaltounu, pasovaný na rytíře se připomíná jako předek Hamiltonů z Prestonu a Walter Hamilton se dnes uznává za praotce rodů Hamilton z Cambuskeith a Hamilton ze Sanquhar. Nejmladší z bratří byl Alan Hamilton z Larbertu, který ač ženat s dcerou Sira Roberta Maxwella z Calderwoodu potomky neměl.

Druhým pánem domu Cadzow se stal, jak již bylo řečeno, David fitz David fitz Walter de Hamyldon, (2nd Baron of Cadzow), rovněž jako jeho otec byl pasován na rytíře a v letech 1375 a 1378 získal královskou milostí další statky. Zemřel kolem 14. května 1392. Oženil se s Jonettou, dcerou a dědičkou Sira Williama Keithe z Galstonu, se kterou měl pravděpodobně pět synů a dceru Elizabeth, která se provdala za Alexandra Frasera, (1st of Philorth). 

Nejstarší John se stal otcovým nástupcem. Druhý syn William Hamilton, pasovaný na rytíře, získal roku 1407 z dědictví své matky statek Bathgate a je uváděn jako praotec rodu Hamilton z Bathgate. Třetí syn Andrew Hamilton dostal z dědictví své matky statky Thulock a Bruntwood a stal se praotcem rodu Hamilton z Bruntwood. Další z bratří, u kterého je však spekulativní zda byl synem Davida a Jonetty, je George Hamilton, předek rodu Hamilton z Borlandu a poslední z bratří John, zv. „Secundus“ , který je někdy jmenován jako David, se svou manželkou, dcerou a spoludědičkou rodiny Galbraith of that Ilk, založil rod Hamiltonů z Bardowie.

Třetím pánem domu Cadzow a dědicem Davida de Hamyldon se stal jeho nejstarší syn John Hamilton z Cadzow, rytíř, dvakrát upadl do anglického zajetí, poprvé při cestě po moři do Francie, ale roku 1396 byl vysvobozen a podruhé o dva roky později, rovněž byl osvobozen. Oženil se s Janet, dcerou Sira Jamese Douglase z Dalkeith s níž mět tři syny a dceru Katherine, provdanou za Sira Williama Baillie. John Hamilton zemřel přibližně roku 1410. Jeho dva mladší synové David a Walter jsou uváděni jako předkové rodů, Hamiltonů z Dalserf a Hamiltonů z Raplochu. Jeho nejstarší syn James Hamilton of Cadzow, čtvrtý pán domu Hamilton, stejně jako jeho otec i praděd se dostal do Anglie jako vězeň, v letech 1424 a 1426 sloužil jako rukojmí výkupného za krále Jakuba z anglického zajetí. Oženil se koncem roku 1422 s Janet, dcerou Sira Alexandra Livingstona z Callendaru, s níž splodil pět synů a tři dcery. Zemřel pravděpodobně roku 1441 (Syn Alexander je pravděpodobným předkem rodu Hamilton ze Silvertonhillu a jeho mladší bratr Gavin se stal předkem rodu Hamilton z Orbistonu).

Dědicem a náčelníkem rodu se stal James Hamilton, (6th of Cadzow), který byl králem Jakubem 28. června 1445 povýšen na dědičného Lorda Hamiltona a byl přijat do parlamentu. Rovněž město a panství Cadzow si po tomto povýšení změnilo jméno na Hamilton. Zpočátku se spojil se svými příbuznými s klanem Douglasů s jehož náčelníkem v roce 1450 navštívil Řím a následující rok Canterbury a společně se připojili do Ligy proti králi Jakubu II. s hrabaty z Crawfordu a klanem Ross. Nicméně později si získal královu přízeň, přestoupil ke králově straně a pomohl povstání potlačit. Za svou loayalitu byl v roce 1455 odměněn úřadem sheriffa v hrabství Lanark. 23. října dostal nový důkaz královy vděčnosti a jeho země byly povýšeny na panství s titulem Barona. V roce 1474 se podruhé oženil s Marií, sestrou krále Jakuba III. (První sňatek James uzavřel kolem roku 1440/41 s vdovou po Archibaldovi, 5. Hraběti Douglasovi).

Sir James Hamilton, 1st Lord Hamilton se poprvé oženil 1440/41 s Euphemií (+1468), nejstarší dcerou Sira Patricka Grahama a Euphemie, hraběnky of Strathern, vdovou po Archibaldovi, 5. hraběti Douglasovi, 2. vévodovi z Tourainne (Archibald, 5. hrabě Douglas byl synem stejnojmenného otce Archibalda (ve francouzských pramenech uváděného jako Archambault Douglas), 4. hraběte Douglase, jednoho z vůdců skotských expedičních sborů, které pomáhaly francouzskému králi Karlu VII. v boji proti Angličanům. Protože král Karel neměl dostatek hmotných prostředků k vyjádření vděčnosti svým podporovatelům, byl hrabě Douglas roku 1421 jmenován francouzským konetáblem a 19. dubna 1424 byl královským patentem povýšen na vévodu de Touraine, titul a vévodství bylo dědičné pouze v mužské linii. Hrabě byl zabit v bitvě u Verneuil 27. května 1424. Jeho jediný syn Archibald, hrabě de Longueville, zdědil hraběcí titul ve Skotsku a vévodský ve Francii, v roce 1423 se však vrátil do Skotska a do Francie pronikly zprávy, že zemřel však bezdětný a titul vévody de Touraine spolu s vévodstvím získal jako uprázdněný 21. listopadu 1424 králův příbuzný, Ludvík z Anjou. Potom co se zprávy o vévodově smrti nepotvrdily směl 5. hrabě titul vévody de Touraine užívat i nadále, zemřel roku 1439 jako jeden z nějvětších skotských magnátů. Titul vévody zanikl smrtí jeho dvou synů roku 1440, kdy byli popraveni v Edinburghu). 

Z prvního manželství zůstala jen jediná dcera Elizabeth (zemřela v roce 1516), byla dvakrát provdána, poprvé za Davida Lindsaye, 5. hraběte z Crawfordu a podruhé za Johna Forrestera z Niddrie. Sir James se podruhé oženil roku 1474 se skotskou princeznou Marií (*1452 +1488), dcerou krále Jakuba II. Stewarta, vdovou po Thomasi Boydovi, hraběti ze Stran a zemřel 6. listopadu 1479. Z druhého manželství měl Sir James celkem čtyři syny, kteří se dožili dospělosti a jednoho syna nelegitimního.

Dědicem a nástupcem se stal nejstarší syn James, 2. Baron Hamilton, narozený cca 1475, byl královským komořím. 11. srpna 1503 byl povýšen na hraběte z Arranu (Earl of Arran), od roku 1513 byl skotským admirálem, 1517 člen regentské vlády vévody z Albany, v září 1526 velel vojsku, které bylo vysláno potlačit odpor hraběte z Lennoxu. Baron James se poprvé oženil již v 15 letech roku 1490 s Elizabeth Home, dcerou Alexandra, 2. Lorda Home, manželství bylo v listopadu 1504 rozvedeno. Podruhé se James Hamilton oženil roku 1516 s Janet, dcerou Sira Davida Beatona z Reich. Kromě potomků z těchto dvou manželství, měl James Hamilton i několik dalších dětí nelegitimního původu.

Nástupcem a dědicem hraběcího a baronského titulu se stal nejstarší syn z druhého manželství James Hamilton, (2nd Earl of Arran). Jeho osobou dosahuje politický vliv Hamiltonů ve Skotsku nových výšin. Hrabě byl po nečekané smrti krále Jakuba V. zvolen jako vladař Skotska a 13. března 1542/3 byl deklarován jako případný dědic království. Během následujících náboženských potíží, které se snažil řešit kompromisními postupy se nakonec přiklonil k reformátorům. Díky tomu, že se zasloužil o sňatek korunní princezny Marie Skotské s francouzským následníkem trůnu byl ve Francii povýšen na vévodu ze Chatellerault (James Hamilton, 2. hrabě z Arranu, zvolený vladař Skotska po dobu nezletilosti princezny Marie Skotské, díky jeho úzkým příbuzenským vztahům k vládnoucí dynastii Stewartů. Potenciální dědicové skotského trůnu však byli dva, kníže z Walesu, nejstarší syn krále Jindřicha VIII. a nejstarší syn francouzského krále Jindřicha II. Dauphin František. James Hamilton byl nakonec francouzskou stranou přesvědčen o správnosti sňatku princezny a Dauphina a podepsal manželskou smlouvu. James Hamilton šel dokonce tak daleko, že přestoupil ke katolicismu. 27. ledna 1548 byla v Chatillonu podepsána smlouva, ve které byla rovněž dohodnuta odměna pro hraběte. Francouzský král se zavázal udělit hraběti titul vévody spojený s vévodstvím na území Francie s ročním výnosem 12.000 livres pro jeho osobu a jeho dědice. Slib byl splněn královským patentem 8. února 1549 dával král Jamesi Hamiltonovi vévodství Chatellerault se všemi výnosy a poplatky, “který my garantujeme ve výši 12.000 livres ročně”. Jinými moderními slovy, král se zavázal pokud nebude vévodství vynášet novému vévodovi ušlý zisk doplatí ze svého. Roku 1559 se vévoda vrátil k protestantismu a v červenci byl zbaven veškerého majetku ve Francii pro zradu, ačkoliv se do konce života snažil získat majetek zpět všechna snaha byla marná). V roce 1554 rezignoval na svůj úřad ve prospěch královny-matky a v roce 1565 stál v opozici k chystanému manželství vdovy po francouzském králi Františku, Marie Skotské s Henry Stuartem (V Anglii je Henry Stuart znám jako Lord Darnley, ale ve Skotsku jako Master of Lennox, Duke of Albany a později jako král Henry). Na čtyři roky odešel do exilu.

 

Rodokmen 1.

 

James Hamilton, 2nd Earl of Arran, Duc de Chatellerault,*cca 1515 +22. ledna 1575 oo cca 23. 9. 1532, Margaret Douglas, dcera Jamese Douglase, 3. hraběte Mortona a Kateřiny, nelegitimní dcery krále Jakuba IV. Skotského

1. James Hamilton, 3rd Earl of Arran, *1537/8 +březen 1609. (3. hrabě z Arranu byl v letech 1550-7 velitelem skotských vojsk ve Francii, roku 1561 navrhl sám sebe za manžela princezny Marie Skotské, krátce nato byl v roce 1562 souzen jako duševně chorý, protože tvrdil, že své hrabství postoupil Jamesi Stewartovi z Bothwelhaughu. Tento akt byl však rozhodnutím Nejvyššího civilního soudu roku 1586 zrušen jako “věc osoby nespůsobilé v důsledku duševní choroby”. Po smrti Jamese Hamiltona přešel titul hraběte a majetek na mladšího bratra Johna)

2. Gavin Hamilton, zemřel jako dítě v srpnu 1547

3. John Hamilton, 4th Earl of Arran – potomci markýzové a vévodové z Hamiltonu

4. David Hamilton of Grangea, * cca 1542 +březen 1611,

5. Claud Hamilton, 1st Baron Paisley – pokračování

6. Barbora Hamilton, *cca 1534 +1558, I. oo 1546, Alexander Gordon, nejstarší syn 4. hraběte z Huntly, II. oo 1553, James Fleming, 4. Lord Fleming, královský komorník.

7. Jean Hamilton, oo 13. 2. 1554/5, Hugh Montgomery, 3. hrabě z Eglintonu, později roku 1562 rozvedeni na základě pokrevního příbuzenství,

8. Anna Hamilton, před 12. 8. 1558, George Gordon, 5. hrabě z Huntly.

 

Claud Hamilton, 1. Baron z Paisley se narodil kolem roku 1543, spolu se svým bratrem, markýzem Hamiltonem měli významný podíl v událostech kolem princezny Marie, byl znám jako bezohledný pletichář. Roku 1587 byl za odměnu povýšen na Barona a získal majetek opatství Paisley, které bylo díky reformaci zrušeno. 1. srpna 1574 se oženil s Margaret Seton, dcerou Georga, 5. Lorda Setona. Měli spolu celkem devět dětí, z nichž se pět synů dožilo dospělosti a tři z nich se usídlili v Irsku. Nejstarší ze synů James Hamilton získal přízeň krále Jakuba VI. a byl roku 1603 povýšen na Lorda z Abercornu a o tři roky později na hraběte z Abercornu. Jeho potomek drží dnes titul 5. vévody z Abercornu v Irsku, 6. markýze of Abercorn ve Velké Británii a 14. hrabě of Abercorn ve Skotsku a je hlavou a představitelem celého klanu Hamilton. Baron Paisley zemřel jako duševně nemocný roku 1621/2.

 

Rodokmen 2.

 

Claud Hamilton, 1st Baron of Paisley, *cca 1543 +1621/2, oo 1. 8. 1574, Margaret Seton, + únor 1616, dcera George, 5. Lorda Setona

1. James Hamilton, 1st Earl of Abercorn, - potomci vévodové z Abercornu,

2. Margaret Hamilton, *1. září 1577 +23. prosince 1577,

3. Henry Hamilton, *13. prosince 1584 +15. března 1585,

4. Alexander Hamilton, *18. března 1587 +21. listopadu 1587,

5. Sir John Hamilton

6. Sir Claud Hamilton ze Shawfieldu, později z Baldony, +19. října 1614 – potomci Hamiltonové z Woodbrooku a rodina Cole-Hamilton z Beltrimu,

7. Sir George Hamilton of Greenlaw a. Roscrea

8. Sir Frederick Hamilton of Manor Hamilton, +31. března 1646/47 – potomci Hamiltonové, viscounti z Boyne,

9. Margaret Hamilton, *cca 1585 +11. září 1623, oo William Douglas, 1. markýz Douglas.

 

James, nejstarší ze synů Lorda Paisleye, favorit krále Jakuba VI. byl roku 1603 povýšen na Lorda Abercorna a o tři roky později byl znovu vyznamenán, tentokrát titulem hrabě z Abercornu a Lord z Paisley, Hamiltonu, Mountcastellu a Kilpatricku. Jeho nestarší syn James, (2nd Earl of Abercorn), případný dědic celého domu Hamilton a nástupce vévodství Chatellerault ve Francii byl ještě za otcova života povýšen v Irsku na Lorda Strabane, ale v roce 1633 na udělený titul rezignoval ve prospěch svého bratra Clauda, jehož vnuk, Claud, 5. Lord Strabane, se stal dědicem titulu a majetku jako 4. hrabě Abercorn. Tento hrabě však podporoval věc krále Jakuba II., se kterým odešel do Irska a po porážce jakobitské armády o své tituly a majetek přišel. Rozdílnou pozici zaujal jeho příbuzný Gustavus Hamilton, 1. Lord Boyne, který naopak podporoval krále Viléma III. a byl jeho oddaným služebníkem.

 

Rodokmen 3.

 

James Hamilton, 1st Earl of Abercorn, *cca 1575 +23. března 1618 oo Mariana Boyd, +26. srpna 1632, dcera Thomase, 5. Lorda Boyda

1. James Hamilton, 2nd Earl of Abercorn – potomci,

2. Claud Hamilton, 1st Lord Strabane, - potomci,

3. Sir William Hamilton, Baronet,

4. Sir George Hamilton, 1st Baronet of Donalog, - potomci vévodové of Abercorn, náčelníci klanu Hamilton,

5. Sir Alexander Hamilton of Holborn, - pokračování,

6. Anne Hamilton, oo 1611, Hugh, 5. Lord Sempill,

7. Margaret Hamilton, +cca 4. května 1642, oo 1628, Sir William Cuninghame, 7th of Caprington,

8. Isobel Hamilton,

9. Lucy Hamilton, +před 9. června 1696.

 

 

Sir Aexander Hamilton z Holbornu - potomci ve střední Evropě.

 

V tuto chvíli odvrátíme pozornost od hlavní větve rodu a jejího osudu a podíváme se na Sira Alexandra Hamiltona z Holbornu  (Sir E. Brydges, Collins´s Peerage of England, Vol. II., London 1812, s. 518. J. Lodge, The Peerage of Ireland, Vol. V., Dublin 1789, s. 112). Stejně jako podstatná část rodiny byl i on věrným stoupencem Stuartovců, jmenovitě krále Jakuba II. Narodil se v Irsku kolem roku 1610, dle britských genealogií byl rytíř, který žil většinou v Londýně, věrnost katolickému náboženství donutila celou jeho rodinu k emigraci na kontinent. Oženil se s Elizabeth Beningfield of Beningfield, se kterou měl nejméně 3 syny a tři dcery. Jak již bylo řečeno synové se usadili mimo svou domovinu, nejprve v Bavorsku a později odešli do Rakouska. Sir Alexander zemřel v Kilpatricku před 4. květnem 1669.

 

Rodokmen 4. 

 

Sir Alexander Hamilton of Holborn, *cca 1609 + před 4. května 1669 Kilpatrick, oo Elizabeth Beningfield, *cca 1609 +7. října 1683 v Bruggách jako Augustina, řádová sestra klariska (Convent of Poor Clares in Gravelines) (www.history.qmul.ac.uk, CR Bruges Annals I., s. 120,122,139), dcera Francise Bedingfielda of Redlingfield a Katherine Fortescue of Salden,

1. Catherine Hamilton, *cca1638 Redlingfield +19. listopadu 1685 Mnichov, řádová sestra klariska (v letech 1667-82 superiorkou konventu v Augsburgu, www.history.qmul.ac.uk, Mary Ward lists),

2. Lucy Hamilton, *cca1640 +18. srpna 1693, jako Laurentia řádová sestra klariska (www.history.qmul.ac.uk, CR Bruges Annals I., s. 47,70,72,174.),

3. Jakob (James) říšský hrabě Hamilton – pokračování,

4. Anna Hamilton, *cca1646 +25. května 1710 Rouen, jako Angela Augustine řádvá sestra klariska (www.history.qmul.ac.uk, Rouen Poor Clares Profession Book, Rouen Chronicle I., s. 106,149,152,154,157,257-8.),

5. Johann Andreas říšský hrabě Hamilton, *1649 +9. ledna 1738 Wien, 5. září 1723 pasován na rytíře sv. Václava (P. R. Pokorný, Rytíři sv. Václava, in: Heraldická ročenka 1995, Praha 1995, s. 23.),

6. Amadeus říšský hrabě Hamilton, od r. 1710 první představený řádu Theatinů ve Vídni, misionář v Persii a Indii.

 

Prostředním z bratrů byl Johann Andreas hrabě Hamilton, který přišel roku 1682 do Rakouska. Vstoupil do císařské armády, se kterou se roku 1710 účastnil bitvy u Villaviciosa, 1711 bojoval ve Španělsku na habsburské straně jako generalwachtmistr, roku 1716 byl polním podmaršálkem. 20. prosince 1698 získal moravský incolát v panském stavu a 12. října 1695 byl jemu i jeho bratrům a jejich potomkům udělen hraběcí stav Svaté říše římské. Roku 1718 vlastnil 7. pluk kyrysníků, 7. listopadu 1723 se stal generálem jezdectva a při korunovaci císaře Karla VI. 5. září 1723 byl pasován na Svatováclavského rytíře. Roku 1734 válčil v Itálii, získal titul císařského rady a byl jmenován velícím generálem v Banátu, 1735 ho císař pověřil velením (kapitánem) své osobní stráže. Zemřel neženat ve Vídni roku 1738, když krátce před smrtí věnoval značný peněžitý obnos na výstavbu severního křídla kláštera Hybernů v Praze (Ch. Duffy, Feldmarschall Browne, Wien-München, Herold 1966, s. 373). Další z bratří, Amadeus, se dal na duchovní dráhu a stal se roku 1710 prvním představeným řádu Theatinů ve Vídni. Kromě toho se jako misionář účastnil výprav do Indie a Persie.

Nejstarší z bratří byl Jakob Hamilton, od roku 1695 rovněž říšský hrabě (V. Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 78, heslo: Hamilton, J. Ch. von Hellbach, Adels Lexikon, Erster Band, Ilmenau 1825, s. 501, E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, IV., Leipzig 1863, s. 175, A. Schimon, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Böhm. Leipe 1859, s. 52, Stammbuch des blühenden und abstorbenen Adels in Deutschland, Zweiter Band G-L, Regensburg 1863, s. 102. J. F. Gauhe, Des Heil. Röm. Reichs Genealogisch-Historischen Adels-Lexici, Zweyter znd letzter Theil, Leipzig 1747, s. 1549, heslo Hamilton). Narodil se roku 1642 v Irsku, odešel do Evropy a usadil se v Bavorsku, kde se stal tajným falckým radou, nejvyšším hofmistrem, roku 1682 byl jmenován zemským fojtem v habsburském markrabství Burgau, kromě toho byl skutečným tajným radou a generálmajorem. 

V letech 1692-95 byl Jakob Hamilton majitelem lenního panství Schramberg sousedícím se známým klášterem Mariazell. Roku 1696 získal panství Dürrnkrut. 1698 postavil na svém panství nový farní kostel, ve stejném roce hrabě Jakob koupil bývalé hrabství Neuburg am Inn (J. N. A. freiherr von Reisach, Historisch-Topographische Beschreibung des Herzogthums Neuburg, Regensburg 1780) s barokním zámkem od hrabat Sinzendorfů. Byl celkem dvakrát ženat a zemřel na svém panství v Neuburg am Inn 3. června 1716 (F. K. Wissgrill, Schauplatz des landsässigen Nieder-Österreichischen Adels, Vierter Band, s. 79-82).

 

Rodokmen 5.

 

Jakob, říšský hrabě Hamilton, *1642 +3. června 1716 Neuburg am Inn, I. oo 1676 Marie Sophie von u. zu Weichs, *19. března 1652 zámek Rösberg +1698 Neuburg am Inn, 

1. Eleonore Hamilton, *1678 +12. listopadu 1715, oo 31. 8. 1698 Wien, Petr František Kokoržowecz z Kokoržowa a na Žluticích (Petr František hrabě Kokoržowecz, pán na Žluticích byl nejvyšším mincmistrem Království českého. Potomci z manželství s hraběnkou Hamiltonovou vymřeli 29. září 1878 ve Žluticích smrtí hraběte Ludvíka Prokopa Kokoržowcze), *28. června 1673 +14. července 1715 – potomci,

2. Marie Anna Hamilton, *1683 +27. února 1744, dvorní dáma císařovny Vilemíny Amálie,

3. Julius František Xaver Leopold říšský hrabě Hamilton (G. Schumann, Europäisches Genealogisches Hand-Buch, Leipzig 1752, s. 173b, G. F. Krebel, Europäisches Genealogisches Handbuch, Leipzig 1776, s. 166b, chybně zařazen Andreas Hamilton jako syn Jakoba Hamilton. má být mladší bratr), - pokračování. II. oo 1701, Marie Františka hraběnka von Rindsmaul, *1.prosince 1660 Graz +1719

4. Marie Františka Hamilton, *1709 +6. ledna 1793, dvorní dáma císařovny Alžběty Krystýny.

Dědicem se stal jediný syn Julius František X. Leopold Hamilton, narodil se roku 1685. vstoupil do služeb císařského dvora, kde se stal císařským komorníkem a tajným a dvorským radou, rovněž na dvoře falckého kurfiřta zastával funkci komořího. 1726 prodal bavorské panství Neuburg am Inn a zakoupil se na Plzeňsku, Radimovice, Hunčice, Líšťany a Krašovice, v Rakousku vlastnil statek Dürrnkrut. Byl celkem třikrát ženat a měl celkem devět dětí.

 

Rodokmen 6.

 

Julius František Xaver Leopold, říšský hrabě Hamilton, *1687 +13 července 1759 Dürrnkrut I.oo 8. 5. 1712, Marie Ernestina Josefa hraběnka von Starhemberg, *1690 +17. června 1724, dcera hraběte Franze Ottokara von Starhemberg a hraběnky Marie Cecilie von Rindsmaul

1. Marie Františka Eva Eleonora Hamilton, *20. února 1713 +6. ledna 1793, svobodná,

2. Maximilian hrabě Hamilton, *17. března 1714 München +30. října 1776 – říšský kníže a olomoucký biskup,

3. Eleonora Hamilton, *1715 +20. dubna 1789, oo Clemens markýz Doria

4. Mikuláš Josef hrabě Hamilton, *12. srpna 1715 +4. prosince 1765, oo 16. 8. 1747, Marie Anna hraběnka von Sinzendorff, *3. srpna 1721 +25. června 1801,

5. Marie Antonie Hamilton, *30. března 1717 +17. září 1719,

6. Arnošt Jakub František Hamilton, *23. května 1718 +26. února 1720,

7. Tomáš Josef Hamilton, *6. června 1719 +8. března 1720,

8. František Josef Hamilton, *19. listopadu 1720 +14. března 1721,

9. Antonín Jan Nepomucký Hamilton, 23. dubna 1722 +24. března 1776 –

komtur řádu sv. Jana Jerusalémského a polní podmaršálek,

10. Quido Hamilton, *1723 +?,

11. Walburga Antonie Hamilton, *1. července 1724 +19. února 1789, oo 25. 12. 1759, Ladislav hrabě Kollonich-Zay, *1705 +1780,-potomci (Ladislav svobodný pán Zay byl adoptován a přijal jméno vymírající hraběcí rodiny Kollonich de Kollegrád),

II. oo 26. 7. 1726, Marie Helena hraběnka von Starhemberg, +14. června 1727 Wien,

12. Krystýna Hamilton, *26. září 1727 +26. září 1727,

III. oo 14. 6. 1727 Wien (Hofburg), Marie Josefa Eleonora hraběnka von Rottal, *14. března 1692 Holešov +14. prosince 1763 Wien,

13. Marie Josefa Hamilton, *1730 +7. února 1732,

14. Marie Josefa Hamilton, *1732 +18. srpna 1733,

15. N. Hamilton, *14. května 1734 +14. května 1734,

16. Marie Anna Hamilton, *1735 +25. února 1746,

17. Marie Karolína Krystýna Anna Hamilton, *14. května 1736 Wien (Schotten) +1792, oo 26. 2. 1754 Wien (Schotten), Ferdinand del Caretto, hrabě von Millesimo, *14. srpna 1726 Praha +25. září 1794 Semily – potomci.

 

Je jistě zajímavé, že poslední generace hrabat Hamiltonů, která měla sedm synů, z nichž pouze tři dosáhli dospělosti, po sobě nezanechala žádné potomky. Objektivně je třeba poznamenat, že dva z bratří byli duchovní, resp. jeden duchovní a druhý profesní rytíř řádu sv. Jana Jerusalemského a prostřední hrabě Mikuláš se sice oženil, ale ze svého manželství potomky-dědice nezanechal. Nejmladší z bratří Antonín Jan Nepomucký Hamilton byl členem rádu sv. Jana Jerusalémského. Svou volbou se vyřadil z možnosti mít syny, kteří by dál nesli rodové jméno. Zastával řádové funkce komendátorave Fürstenfeldu, Opavě a v západních Čechách v Měcholupech, kde se dodnes zachoval i obraz s Antonínovým erbem.

Bezesporu nejvýznamnějším a nejznámějším členem rodu hrabat Hamiltonů je zároveň jeho mužský potomek poslední. Maximilián hrabě Hamilton se narodil v Mnichově 17. března 1714. Mladému Maximiliánovi byla určena duchovní dráha, v roce 1729 se stal kanovníkem v Olomouci a poté studoval na šlechtické benediktýnské akademii v Ettachu a na Gregoriánské akademii v Římě, kde byl roku 1737 promován na doktora práv. 31. srpna 1738 byl vysvěcen na kněze a od roku 1742 sloužil ve farnosti svého bratra v Dürrnkrut v Dolních Rakousích. 1751 se stal rektorem u sv. Anny v Olomouci a 27. listopadu 1758 generálním vikářem diecéze. Dne 4. března 1761 byl ve třetím skrutiniu zvolen knížetem-biskupem olomouckým. Ve své funkci setrval až do své smrti. 

Za vlády biskupa Hamiltona byly zámek v Kroměříži a residence v Olomouci upraveny do dnešní podoby, významným způsoben se biskup zasloužil o obohacení sbírek a především knihovny. Roku 1775 byl dekorován velkokřížem uherského řádu sv. Štěpána. Biskup Hamilton zemřel o půl roku později než jeho mladší bratr Antonín jako poslední svého rodu, dne 31. října 1776 v Kroměříži a byl pohřben v Olomouci v kostele sv. Anny.

 

Rodový erb.

 

Rodový erb klanu Hamiltonů a později i říšských hrabat Hamiltonů je obecně velmi známým. Jeho základní figurou je tzv. pětilist (angl. cinquefoil). Postupným vývojem se ustálila varianta tří pětilistů (v postavení dva nad jedním) v červeném poli, které jsou uprostřed proražené. Některé vedlejší větve svůj původní erb diferencovali, např. hrabata z Arranu pozměnili své pětilisty na hermelínové. Ke klenotu (Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1884, s. 446, heslo Hamilton of Cadzow, P. H. Baskervill, The Hamiltons of Burnside, North Carolina, and their Ancestors and Descendants, Richmond, Virginia 1916, s. 13, G. Harvey Johnston, The Heraldry of the Hamiltons, Edinburgh a. London 1909), kterým je přirozený dub se zlatými plody do jehož kmene je zaříznuta zlatá rámová pila s nápisem “Through”, se vztahuje pověst. 

Prastarý příběh vypráví historku, která se přihodila Siru Gilbertu de Hamilton, který v roce 1323 pronikl na dvůr krále Edwarda II. Anglického. Aby se vyhnul zatčení, spolu se svým sluhou se převlékli za dřevorubce a pustili se do práce. Když kolem nich prošli jejich pronásledovatelé bez povšimnutí, Sir Gilbert pronesl ke svému společníkovi Through-díky. Slabé místo této historky je v tom, že roku 1388 Sir John Hamilton užíval za klenot na své pečeti hlavu kance. Strom v klenotu a antilopy jako štítonoši se poprvé objevují roku 1477 na pečeti prvního Lorda Hamiltona a heslo dokonce až roku 1560 na pečeti vévody z Chatelherault.

Erb říšských hrabat Hamiltonů je odvozen z erbu náčelníka klanu Hamilton, liší se pouze tzv. turnajským límcem. Claud Hamilton, 1st Lord Paisley užíval červený štít se třemi hermelínovými pětilisty, přes které byl položen zlatý turnajský límec. Na obrazu Antonína Hamiltona jsou ještě vidět štítonoši, v Čechách velmi vzácní, dvě přirozené antilopy. Celý erb hrabat Hamiltonů udělený ve Vídni 12. října 1695 tedy vypadá takto, blason: Štít červeno-stříbrně čtvrcen, 1.-4. pole se třemi stříbrnými pětilisty (2,1) v podobě růží se zlatými semeníky a nad nimi zlatý trojlaločný turnajský límec, Hamilton, původní erb, 2.- 3. pole nese černou plachetnici o třech stěžních se vytaženými plachtami a na stěžních vlají červené vlaječky. Na štítě koruna říšských hrabat. Klenotem, na turnajské přílbě s červeno-stříbrnou točenicí a červeno-stříbrnými přikrývadly, je přirozený dub do jehož kmene je zaříznuta zlatá ruční pila. Štítonoši dvě stříbrné antilopy s černou zbrojí mající na krku zlaté koruny, ze kterých splývá a obtáčí tělo antilop zlatý řetěz zakončený kruhem (Gritzner, A. M. Hildebrandt, Wappenalbum der Gräflichen Familien Deutschlands und Oesterreich-Ungarns ..., E-K, Leipzíg 1887, s. LXX).

Zajímavou variantou rodového erbu je znak biskupa Hamiltona. Je znám v několika variantách. Základní změnou proti výše popsanému erbu je vypuštění turnajského límce. Biskup sám často používal štíty dva, první s erbem svého úřadu a druhý s erbem rodovým. Zobrazená varianta Jiřího Loudy ukazuje biskupův štít a odpovídá běžné praxi tvorby symbolů olomouckých biskupů od konce 16. století dodnes, kdy je použit rodový erb jako srdeční štítek.

Je zvláštní jak celkem jednoduchý erb může být v heraldické literatuře zobrazován s množstvím chyb. Autoři kreseb nerespektovali popis hraběcího erbu a dopouštěli se mnoha drobných nepřesností. Například ve vyobrazení biskupského erbu je první a čtvrté pole šrafováno modře místo červeně, běžnou chybou byl stříbrný turnajský límec místo zlatého (F. K. Wissgrill, Schauplatz des landsässigen Nieder-Österreichischen Adels, Vierter Band, s. 82), černo-stříbrná přikrývadla místo červeno-stříbrných a chybně zobrazovaný dub dokonce jako pařez (H. KADICH, C. BLAŹEK, Der mährische Adel, in SIEBMACHER’s großes Wappenbuch, Bd. IV, 10. Abteilung, Bauer & Raspe, Nürnberg 1899, s. 40, tab. 30).

 

Autor: heraldikaerby

Štítky: Hamilton, antilopa, erby-české-šlechty, rodová-heraldika, heraldická-znamení, historie-heraldika, wappen, heraldry, coat-of-arms

Sponzoruje: http://www.mop-rotacni.cz/   http://www.loknovaci-kulma.cz/