Doporučujeme
rodinny-erb.jpg

Rodinný erb

cena dohodou
Návštěvy:
Today: 5All time: 155115

Erby-české-šlechty-Gordon

Politický vývoj střední Evropy počátku třicátých let 17. století úzce souvisí s osobou Albrechta Eusebia z Valdštejna, vévody frýdlantského a je i obdobím obrovských majetkových a lidských přesunů v české šlechtické společnosti.

Mnozí příslušníci císařských vojsk se usazovali v Čechách, Moravě a ve Slezsku a snažili se včlenit do starých stavovských struktur. Mezi různými dobrodruhy, kteří sloužili v císařských armádách byl i pozdější účastník chebské vraždy vévody Albrechta z Valdštejna, John Gordon.

Rodina Gordonů je jedním z největších klanů na světě a užívá své jméno podle statků Gordon v hrabství Berwick v jihovýchodní části Skotska. Podle pověstí a některých starších nekritických autorů je uváděn původ Gordonů ve Francii, kde jistý Jean Gordon žil kolem roku 790, údajně byl císařem Karlem Velikým povýšen na vévodu a paira s titulem „de Gordoun“. Později se měl stát i nejvyšším konetáblem Francie.

Další Gordon, který měl být nejvyšším podkoním krále Pipina Krásného, dostal podle tradice od svého panovníka prapor se třemi zlatými hvězdami v modrém poli. Tento prapor se stal základem erbu všech údajných francouzských Gordonů (Gordon C.A., A concise History of the Ancient and Illustrious House of Gordon, Aberdeen 1890).

O skotských Gordonech jsou první doložitelné zmínky, i když nijak přesné, z 11. století. Na konci 12. století se objevují Gordonové jako svědci na listinách hrabat of March nebo jako dárci pozemků a pastvin mnichům v Kelso ve Skotsku.

Dnes je považován za předka celého klanu Gordon muž neznámého křestního jména, zemřelý roku 1138. Není známo s kým se oženil, ale měl nejméně dva syny Richarda a Adama of Gordon (J.M.Bulloch, The House of Gordon, Volume I., Aberdeen 1903).

Sir Adam žil kolem roku 1190 a měl syna Alexandra z Huntly. Ten měl další dva syny, starší William z Huntly padl na křížové výpravě ve Svaté zemi roku 1260 a mladší Adam z Huntly se stal dědicem svého staršího bratra a také praotcem všech Gordonů žijících na území dnešního hrabství Galoway.

Pravnuk posledně jmenovaného Sir Adam z Gordonu, sudí hrabství Lothian, sloužil svému králi jako vyslanec, za své služby byl roku 1314 odměněn povýšením svých majetků na baronii a hrad Huntly se stal hlavním sídlem rodu.

Sir Adam zemřel kolem roku 1328, se svou manželkou Marjorie měl čtyři syny a dceru Marii, která se provdala za Waltera Fitz-Gilberta de Hamilton, 1. pána z Cadzow (Reprezentant rodu Hamilton of Cadzow držící úřad náčelníka klanu Hamilton má titul vévody of Abercorn,  mladší větev rodu vlastnila v 18. století statky v Čechách na Plzeňsku a jejím posledním mužským potomkem byl Maximilian hrabě Hamilton, kníže-biskup olomoucký, zemřelý roku 1776).

Nejstarší ze synů Sira Adama, rovněž Sir Adam Gordon of that Ilk, zemřel roku 1351. Jeho manželka však není známa, přesto se uvádí jeho syn John Gordon of that Ilk, který zemřel v únoru 1360-61. S manželkou Elizabeth neznámého rodu měl dva syny, staršího Sira Johna Gordona of that Ilk, který zemřel před 11. říjnem 1395 a mladšího Sira Adama Gordona of that Ilk, který padl v bitvě na Homildon Hillu 14. září 1402.

Mladší Adam se oženil s Elizabeth Keith, dcerou Sira Williama Keitha, vysokého královského úředníka (zastával úřad Earl Marishall of Scotland, hrabě maršálek). Z manželství zůstal syn John Gordon of that Ilk, který však zemřel ač ženat, bez potomků před 7. březnem 1407-8. Sestrou tohoto Johna Gordna byla Elizabeth, dědička svého bratra, která se provdala roku 1408 za Alexandra Setona, druhého syna Sira Williama Setona of Seton.

Alexander Seton byl roku 1437 povýšen na Lorda Gordona a jeho potomci přijali jméno a erb Gordonů of that Ilk (V současné době drží funkci náčelníka klanu Gordonů přímá mužská linie potomků Elizabeth Gordonové a Alexandra Setona mající titul markýze z Huntly – Douglas Charles Lindsay Gordon, 12th Marquess of Huntly, Earl of Enzie, Earl of Aboyne, Lord Gordon of Badenoch, Lord Gordon of Strathavon a. Glenlivet, Baron Meldrum of Morvenand Premier Marquess of Scotland sídlící na hradě Aboyne v hrabství Aberdeen).

Starší bratr Sira Adama, Sir John Gordon of that Ilk měl pouze dva nelegitimní syny s Elizabeth Cruickshanks, Johna  „Jocka“ Gordona of Scurdargue a Thomase Gordona of Ruthven. Dnes můžeme sledovat potomky pěti synů „Jocka“ Gordona a jejich strýce Thomase celkem ve 121 linii.

Potomky Elizabeth Gordonové a Alexandra Setona v dalších 36 liniích. Kdyby chtěl některý badatel sestavit celý a bezchybný rodokmen klanu Gordonů, byly by to tisíce a snad desetitisíce mužských příslušníků klanu postupně žijících na všech kontinentech.

I při povrchním sledování jednotlivých větví je zřejmé, že se Gordonové v průběhu staletí zpříznili prakticky se všemi skotskými rody, ale také s rody anglickými, irskými, španělskými, českými či rakouskými nebo polskými (Největší počet Gordonů odchází ze Skotska v průběhu 17. a 18. století. Např. Kateřina Gordonová, dcera 2. markýze z Huntly se provdala za hraběte Ondřeje Morsztyna, který byl předkem posledního polského krále Stanislawa Poniatowského).

Dále se s Gordony setkáme ve Francii, Německu, Rakousku, Španělsku, Rusku, Švédsku, Severní a Jižní Americe, Africe, Indii, Austrálii, prostě na všech kontinentech světa.

Též v zemích Koruny České jich kromě Johna Gordona několik najdeme. Např. Schmidhofer uvádí, že velitelem Trčkova pěšího pluku se po Johnu Gordonovi stal jeho příbuzný Adam Gordon. J. Pilnáček píše, že ve Slezsku se v 17. století usadili členové větve Gordon of Caldwells, z nichž John Gordon of Caldwells dosáhl 30. července 1699 inkolát v Polsku.

V roce 1646 byl rytmistrem císařské armády a velitelem Hradce u Opavy. Roku 1659 podplukovník Robert Alexander Gordon byl velitelem v Dobroslavicích, kde také 1678 zemřel. Měl bratra Jakuba, v letech 1665-81 byl v Dobroslavicích farářem jiný Johann Gordon.

Potomci některého z výše jmenovaných se později odstěhovali do Polska a jejich rodokmen je uváděn v BTB 1878-87. J. Hosák píše, že 1757 držel na Moravě některé menší statky jistý Josef Gordon of Huntley. Dalším Gordonem, kterého nelze s určitostí zařadit je člen císařské gardy, Antonín svobodný pán Gordon, od roku 1811 rytíř vojenského řádu Marie Terezie.

Náš neslavně proslulý hrdina John Gordon, potomek Gordonů z Huntly, pocházel z domu Gordonů z Gight. Zakladatelem domu Gight byl William Godon. Třetí syn George Gordona, 2. hraběte z Huntly a jeho manželky, princezny Annabelly Stewartové, dcery krále Jakuba I. Skotského.

Baronie Gight leží ve farnosti Fyvie. Jméno vzniklo transkripcí starého galského slova „Gaothach“ (vyslov Ghuach) znamenající „větrné místo“. Celá oblast byla v držení dvou větví klanu Gordonů od roku 1467.

V tomto roce přešla do majetku výše zmíněného Williama Gordona, 1. barona z Gight a byla spravována jeho potomky do roku 1787, kdy byly statky prodány 3. hraběti z Aberdeenu, reprezentantu Gordonů z Haddo, potomku „Jocka“ Gordona, nelegitimního synovce Elizabeth Gordonové, pramáti domu Huntly.

Sir William, 1. baron z Gight padl v bitvě u Flodden roku 1513. Se svou manželkou Janet Ogilvie, dcerou barona z Boyne měl celkem 6 dětí, 4 syny a dvě dcery. Nejstarší syn Georgie zdědil po svém otci baronii jako 2. baron z Gight.

Jeho jediná vnučka se 22. května 1596 provdala za pozdějšího Barona Homa z Berwicku a stala se pramáti rodu hrabat Home a hrabat of Suffolk. Druhorozený syn James Gordon z Cairnbannochu se oženil s dívkou z rodu Cheyne ze Stralochu.

Není zcela jisté zda z jejich manželství zůstal syn či zda byl levobočkem svého otce. Jasné je, že syn Jamese Gorgona z Cairnbannochu se jmenoval Sir William a měl kromě synů ještě dvě dcery. Starší Barbara se provdala za Sira Johna Granta z Ballindallochu.

Jejich potomek John Roy Grant, 6. baron z Ballindallochu se oženil s hraběnkou Anna Františkou Leslie, starší sestrou hraběte Jakuba Arnošta Leslie, držitele majorátního panství Nové Město nad Metují v Čechách. Když se Jan Antonín hrabě Leslie, 19. baron z Balquhainu po smrti svého bratra (+1774) ujal dědictví v Čechách a Rakousku, baronii Balquhain obdržel evangelický dědic Peter Roy Grant, vnuk 6. barona z Ballindallochu jako v pořadí 20. baron z Balquhainu.

Majetek však držel pouhý rok, protože 1775 zemřel bezdětný. Baronii zdědili potomci Petrovi sestry Elizabeth provdané za Roberta Duguita, 9. barona z Auchinhove. Nový dům Leslie z Balquhainu založil Robertův syn z druhého manželství Patrick Duguit-Leslie z Balquhainu.

Mladší dcera Kateřina se provdala za James Innese z Rathmakenzie. Jejich přímým potomkem byla Kateřina Innes, dcera Alexandra Innese z Rosieburnu provdaná za George Gordona, 12. barona z Gight a tzn. že byla babičkou slavného romantického básníka Lorda George Gordona Byrona z matčiny strany.

John Gordon a psal se po statku Milton of North. Protože jeho společenské postavení a hmotné zabezpečení jistě bylo problematické, nechal se najmout jako žoldnéř, v letech 1578-81 sloužil v brigádě plukovníka Williama Stuarta a padl 13. srpna 1584 u Antverp ve Flandrech.

Jeho manželkou byla Margareta Caldwell s níž měl syna Johna, pozdějšího císařského plukovníka a pána na Smidarech a Skřivanech v Čechách.

John Gordon mladší, ač protestant začal svou vojenskou kariéru v katolické Francii. V císařské armádě se poprvé připomíná roku 1626. Jako důstojník se zúčastnil tažení v severním Německu. V roce 1632 byl spolu s Waltrem Lesliem zajat Švédy, ale král Gustav Adolf je pro jejich statečnost propustil na svobodu.

V témže roce se stal Gordon velitelem Trčkova pěšího pluku a v roce 1634 i jeho majitelem. Sloužil ve vojsku, které shromáždil pod císařskými korouhvemi vévoda Albrecht z Valdštejna. Ve vévodových službách se John Gordon stal podplukovníkem a velitelem města Chebu, 21. února 1634 byl vévodou povýšen do hodnosti plukovníka (V únoru 1634 se vztah Albrechta z Waldsteina k císaři přiostřil. Aby si vévoda zajistil věrnost některých svých důstojníků povýšil mimo jiné i Johna Gordona na plukovníka. Již 21. února se velitel valdštejnských dragounů Walter Butler dohodl s Lesliem a Gordonem na odstranění vévody. Podrobně o chebských událestech a samotné vraždě viz. Janáček J., Albrecht z Valdštejna a jeho doba, Praha 1978).

Po chebské vraždě vévody z Frýdlantu císař účastníky spiknutí štědře obdaroval (Valdštejnův bezprostřední vrah, důstojník Butlerova pluku dragounů, Walter Deveroux byl dlouho opomíjen. Několikrát urgoval svou odměnu v císařské dvorské kanceláři ve Vídni, avšak jako vrah se stal u dvora nepohodlným. Dvořané odsuzovali jeho čin jako nehodný šlechtice. Až teprve v květnu 1636 byly všechny Deverouxovy pohledávky vyrovnány třemi statky, Krchleby, Dobrovítovem a Chlumem v odhadní ceně 76.795 zlatých. Zároveň byl Deveroux nucen vyplatit své pomahače Dionýze MacDaniela a Hermanna Edmonda von der Burg-Burke).

John Gordon získal panství Smidary a Skřivany za 120.000 zlatých, i když jejich odhadní cena činila 178.323 zlatých (Bílek T.V., Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618, Praha 1882). 

Datum a místo narození plukovníka Gordona není známo, rovněž není známo jméno jeho manželky. Víme však, že zemřel 10. prosince 1648 a byl pochován v Delftu. Ve své závěti sepsané 24. listopadu 1648 odkázal všechen svůj majetek svým třem nevlastním sestrám.

Matka Johna Gordona se po smrti svého prvního manžela provdala ještě dvakrát. Z druhého manželství s Johnem Nairem měla dceru Juditu, která zemřela pravděpodobně svobodná. Potřetí byla plukovníkova matka vdána za poručíka Weacha. Ze třetího manželství měla dvě dcery, Annu a Markétu. Markéta zemřela bezdětná a Anna se provdala za Alexandra Petrieho, syna protestantského duchovního a správce skotského kostela v Rotterdamu.

Alexander Petrie byl ustanoven vykonavatelem Gordonovy poslední vůle. Protože všichni dědici byli protestantské víry a bydleli v Holandsku, bylo panství Smidary-Skřivany 7. listopadu 1651 prodáno hraběti Rudolfu Colloredovi.

Po vymření staršího domu Gight, zdědil titul Barona třetí syn Williama Gordona, 1. barona z Gight, Sir John Gordon, v pořadí čtvrtý majitel baronie. Jeho potomci drželi titul i baronii dalších pět generací. Po smrti George Gordona, 9. barona z Gight v roce 1695 zdědila titul a baronii jeho jediná dcera Marie a stala se 10. vládcem domu Gordonů z Gight.

2 listopadu 1701 se provdala za Alexandra Davidsona, ml. Of Newton of Culsalmond. Dědicem se stal jejich čtvrtý syn Alexander, který přijal jméno Gordon-Davidson a svůj erb po otci rozmnožil erbem své matky.

Již ve třetí generaci tohoto II. domu Gordonů z Gight se znovu nenarodil žádný mužský dědic, ale pouze tři dcery. Nejstarší dcera Kateřina se narodila 1765 v Aberdeenu a stala se 13. vládcem domu Gordona z Gight.

Jako bohatá statkářka se provdala 1785 za kapitána Johna Byrona. Z manželství se narodil jedinný syn George Gordon Noel Byron, pozdější slavný romatický básník a dědic baronského titulu Byronů. (C. O. Skelton, J. M. Bulloch, Gordons under Arms, Aberdeen 1912, J. M. Bulloch, The Gay Gordons some strange Adventures of a famous Scots Family, London 1908).

Kromě nechvalně proslulého Johna Gordona se na území Českého království usadili ještě další příslušníci klanu Gordon. Zhruba v polovině 17. století je ve Slezsku zaregistrováno celkem 10 členů klanu Gordon, kteří se na území Slezska dostali přes Polsko z Pomořanska (J. Ch. von Hellbach, Adels Lexikon, Erster Band, Ilmenau 1825, s. 447, Neues genealogisches Handbuch auf des Jahr MDCCLXXVII, Frankfurt am Main, 1777, s. 222, 1778, s. 281).

V letech 1659-72 vlastnil Robert Alexander von Gordon statek v Dobroslavicích, 9. listopadu 1671 listem daným ve Vídni získal český inkolát, od roku 1674 císařský podplukovník, zemřel roku 1678 (J. Pilnáček, Rody starého Slezska, díl II. (G-O), Jílové u Prahy 1972, s. 27, J. Sinapius, Schlesischer Curiositäten, Theil II., Breslau 1728, s. 644), 9. září 1701 zemřel v Opavě Julius Jindřich Gordon, snad potomek výše jmenovaného.

Další Gordonové žili na Rybnicku ještě koncem 18. století, Josef Gordon von Huntley, polsko-saský královský generálmajor, který byl od roku 1754 pánem na Cissowce , zemřel v lednu 1772. 30. ledna 1742 se oženil v jesuitském kostele v Těšíně s Helenou Constancií von Wilmowskou a měli spolu syna Ludwiga.

Další rodovou větví jsou potomci jistého Patricia Gordona, ruského generála, který se koncem 17. století přistěhoval do Slezska. Jeho syn Jakub údajně získal hraběcí titul.

Rovněž není jasné odkud pochází tzv. braniborská resp. pruská větev Gordonů jejíž praotec neznámého jména se oženil s dívkou z rodiny von Sydow a zanechal po sobě potomky, které lze sledovat až do současnosti (E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, III., Leipzig 1860, s. 600, Neues genealogisches Handbuch, Erster Theil, Frankfurt am Main 1777, s. 222, 1778,s. 281, J. F. Gauhe, Des Heil. Röm. Reichs Genealogisch-Historischen Adels-Lexici, Zweyter znd letzter Theil, Leipzig 1747, s. 1494-97, heslo Gordon, L. Freiherrn von Zedlitz-Neukirch, Neues preussisches Adels-Lexicon..., Zweiter Band, Leipzig 1836, s. 267).

 

Rodový erb.

Erbovním znamením klanu Gordonů je kančí hlava, která je dodnes ve Skotsku ve velké vážnosti. Blason původního erbu zní následovně: Štít modrý se třemi uříznutými zlatými hlavami kance (2-1) s červenou zbrojí.

Mohutná plodnost rodu se zároveň promítla i do počtu variací původního rodového erbu, kterých je do dnešní doby registrováno u úřadu skotského Lorda Lyona of Arms na stovky (Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1884, s. 1410-12).

Erb současného náčelníka klanu Gordon, markýze z Huntly, ukazuje manželské spojení Elizabeth Gordonové a Alexandra Setona. Blason: Štít čtvrcený, 1. pole je modré se třemi zlatými uříznutými hlavami kance s červenou zbrojí-Gordon, 2. pole je zlaté se třemi červenými utrženými hlavami lva s modrým jazykem (2-1)-Badenoch, 3. pole je zlaté se třemi červenými stoupajícími půlměsíci (2-1) v červeném dvojitém skotském lemu proťatým liliemi-Seton, 4. pole modré se třemi stříbrnými květy (2-1) fraises-Fraser. Na štítě koruna skotských markýzů a na ni je posazena turnajská přilba zlatě korunovaná s červenými přikrývadly podšitými hermelínem, se zlatým krkem čelně hledícího jelena desateráka. Štítonoši jsou dva stříbrní ohaři (deerhounds) se zlatou zbrojí a červenými obojky na krku ozdobenými třemi zlatými přezkami. Vše stojí na zeleném travnatém pahorku. Heslo je ANIMO NON ASTUTIA. Rostlinným odznakem /tzv. Plant/ Gordonů je větvička routy (The Armorial Who is Who 1976-1978, Edinburgh, heslo Huntly).

Přestože byli Gordonové z Gight cadety náčelníka (mladší větví) užívali několika variant rodového erbu. První variantou se stal původní čtvrcený štít dodnes symbolijící markýze z Huntly, doplněný zlato-červeně čtvrceným lemem štítu.

Protože v průběhu 16. století starší větev domu Gight vymřela, zaniklo i právo na její erb. Příslušníci mladší větve vlastnící baronii do roku 1695 vymřeli po meči a jejich majetek přešel sňatkem Marie Gordonové na její syny, které měla z manželství s Alexandrem Davidsonem of Newton of Culsalmond.

Úřad Lorda Lyona zaregistroval nový erb: Štít čtvrcený, 1.-4. pole modré se třemi zlatými uříznutými hlavami kance s červeným jazykem, mezi hlavami je umístěna malá stříbrná pětihrotá hvězdička na znamení diference-Gordon (V Anglii a Irsku hvězdička, zv. Muleta umístěná na čestném místě na štítu označuje třetího syna v pořadí. Johnston G. Harvey, Scottish Heraldry Made Easy, New York 1972. C. Davenport, British Heraldry, New York, Ch. Boutell, S. T. Aveling, Heraldry ancient and moderLondon 1892, J. E. Cussans, Handbook of Heraldry, London 1893), 2.-3. pole modré se stříbrným trnitým břevnem provázeným třemi stříbrnými hroty šípu (pheons), dva nahoře a jeden dole, v břevnu je umístěn modrý utržený krk jelena-Davidson. Klenotem na přilbě s modro-zlatou točenicí a modro-zlatými přikrývadly je krk čelně hledícího jelena desateráka. Válečný pokřik: BYDANT.

Jak vypadal znak Johna Gordona v Čechách nevíme. Ze studia ostatních skotských a irských rodů usedlých ve střední Evropě jsme došli k poznání, že snahou příslušníků nově příchozích rodů bylo přesvědčit panovníka, aby potvrdil jejich znaky v podobě shodné nebo alespoň velmi blízké erbům rodin, ze kterých pocházeli (Viz., hrabata Ogilvy a erb hrabat of Airlie, svobodný pán von Skene a erb rodu Skene of Skene, ale i Lockhart, Murray, Johnstone či Hamilton. Stejná praxe byla uplatněna u iských rodů, např. Butler, Deveroux, Taaffe, Nugent či Kavanagh.

Na základě těchto poznatků můžeme hypoteticky vytvořit erb Johna Gordona. Blason: Štít čtvrcený jako markýz of Huntly. Klenotem na zlatě korunované přilbě s modro-zlatými a červeno-zlatými přikrývadly, zlatý krk jelena desateráka. Díky tomu, že John Gordon získal v Čechách samostatná svobodná panství a teoreticky se mohl stát hlavou nového rodu Gordonů ze Smidar a Skřivan, mohl by též užívat ve svém znaku štítonoše (viz znaky Ogilvy, Hamilton, Murray, Skene …). Zde přicházejí v úvahu stříbrní ohaři se zlatými resp. červenými obojky. Heslo: BYDANT.

Takto popsaný znak je pouze hypotetický a pokud nebude ověřen pomocí pečetě Johna Gordona je jen jednou z mnoha možností, které zůstávají jen v rovině spekulací.

Erb Gordonů usazených ve slezském Rybnicku jasně naznačuje jejich původ, blason: Štít modrý se třemi zlatými kančími hlavami s červenou zbrojí. Klenotem je na zlatě korunované turnajské přilbici s modro-zlatými přikrývadly zlatý rostoucí jelem mezi modrým a zlatým pštrosím perem (J. Siebmacher´s grosses und allgemeines Wappenbuch, Sechsten Bandes fünfte Abtheilung, Der abgestorbene Adel der Provinz und Mark Brandenburg, Nürnberg 1880, s. 33, taf. 18, v klenotu mezi peřím jen hlava a krk zlatého jelena.J. Siebmacher´s grosses und allgemeines Wappenbuch, Der Adel von Oesterr. Schlesien, Nürnberg 1883, s. 22, taf. 12, v klenotu mezi peřím rostoucí zlatý jelen). 

Nakonec je třeba se ještě zmínit o další rodině Gordonů, která snad pocházela z linie Caldwells a získala v Rakousku roku 1802 stav svobodných pánů s titulem svobodný pán Gordon von Huntley, blason: Štít modrý se stříbrno-černě šachovaným břevnem, provázeným třemi zlatými kančími hlavami s červenou zbrojí. Na štít je posazena koruna svobodných pánů a klenotem na korunované turnajské přilbě s modro-zlatými příkrývadly je zlatý krk jelena. Heslo: STANT CAETERA TIGNO (E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, III., Leipzig 1861, s. 600, autor poznamenává, že stav svobodných pánů získal Anton von Gordon, c. a k. nadporučík u dragounského pluku arcivévody Johanna. Za své vojenské úspěchy byl roku 1801 dekorován rytířským křížem Vojenského řádu Marie Teresie, viz J. Hirtenfeld, Der Militär-Marien-Theresien-Orden und seine Mitglieder, Wien 1857, s. 656, 1743, Constant von Wurzbach, Biografisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, Fünfter Theil, Wien 1859, s. 271. Popis výše uvedeného erbu je uveden v J. B.).

Do Polska se roku 1716 vystěhoval John Gordon z mladší větve domu Caldwells, 20.října 1760 získal syn předešlého Joseph von Gordon hodnost pruského podplukovníka, potvrzení diplomem daným ve Stargardu pruského šlechtictví s titulem “von Gordon”, erb je popisován takto, blason: Štít modrý, tři zlaté kančí hlavy s červenou zbrojí. Klenotem na zlatě korunované turnajské přilbici s modro-zlatými přikrývadly, vyskakující zlatý jelen. Štítonoši jsou dva stříbrní chrti s červenými obojky. Snad je totožný s Josephem Gordonem of Huntley, který je zmiňován výše.

 

Autor: heraldikaerby

Štítky: Gordon, erby-české-šlechty, rodová-heraldika

Sponzoruje: http://www.mop-rotacni.cz/