Doporučujeme
rodinny-erb.jpg

Rodinný erb

cena dohodou
Návštěvy:
Today: 154All time: 165128

Erby-české-šlechty-Butler

Mezi osoby, které významným způsobem zasáhli do českých resp. středoevropských dějin byl i Walter Richard Butler, jeden z organizátorů vraždy vévody frýdlantského, Albrechta Eusebia z Valdštejna.

Jméno Butler je jedno z nejrozšířenějěích příjmení v Irsku, lze ho najít všude a není nijak omezeno teritorálně. V současnosti existují záznamy o celkem 95 erbovních rodinách, které se snaží odvozovat, více či méně úspěšně, svůj původ od prvního bezpečně doložitelného příslušníka rodu, Huberta Waltera. 

Hubertovi předkové přišli do Anglie spolu s Vilémem Dobyvatelem z Normandie a on sám se připomíná již před rokem 1156 jako rytíř anglického krále. Jeho synem a dědicem byl Hervey Walter, narozený pravděpodobně již v Anglii, kde se oženil s Matildou de Valoines, dcerou a spoludědičkou (Matilda de Valoines byla spoludědičkou se svou sestrou Berthou, manželkou Ranulpha de Glanville. G. E. Cockayne, Complete Peerage of England, Scotland, Ireland, Great Britain and the United Kingdom extant, extinct or dormant, Volume II., London. s. 96) Sira Theobalda de Valoines, pána na Parnhamu. 

Z manželství se narodili celkem čtyři synové, Theobald FitzWalter, praotec domu Ormonde, první irský dědičný komorník (chief Butler of Ireland), Hubert FitzWalter of Teynham, pozdější arcibiskup v Canterbury a anglický královský kancléř, Robert FitzWalter a Hamo FitzWalter. Hervey Walter zemřel před rokem 1190.

Ze všech čtyř bratrů se nejvíce prosadil prvorozený Theobald, který společně s vojsky krále Jindřicha II. odešel hledat zaslíbenou zemi do Irska. Narodil se roku 1165 v Derehamu v Norfolku. S invazním vojskem přistál v zátoce Invermore (Arklow) a traduje se, že jakmile vstoupil na břeh, vytáhl svůj meč, vrazil jeho hrot do země a sebevědomě prohlásil: „...slibuji, že tento meč nevrátím do pochvy dříve, než dospěji k nejvzdálenějšímu cípu Irska, ledaže by mne můj poslední den předešel.” Theobald fitzWalter svou přísahu splnil a se svým vojskem se zastavil až v okamžiku, kdy dosáhl Innishowle v Connaughtu. 

Poté co mocensky zajistil všechna dobytá území, vrátil se zpět do Invermore a založil zde sídlo pro sebe i své potomky. Za své válečnické úspěchy byl králem Jindřichem II. odměněn pozemky Baggotrath a Stein River a roku 1177 i úřadem nejvyššího irského komorníka, Chief Butler of Ireland, jehož jméno se později stalo i příjmením celého rodu. Po úspěšné vojenské misi se vrátil do Anglie, kde v následujících letech získal od krále Richarda I. (roku 1194) panství Preston v Lancasterském hrabství. V letech 1193-1200 zastával úřad lacansterského šerifa. Roku 1203 se natrvalo odstěhoval do Irska, kde mezitím (1200) založil opatství Nenagh (hrabství Tipperary), opatství Wotheny (1205, hrabství Limerick) a klášter v Arklow. Theobald fitzWalter zemřel 4. dubna 1206, když se před tím kolem roku 1199 oženil s Maud le Vavasour, dcerou Roberta le Vavasoura. Měli spolu dvě děti syna Theobalda, 2nd le Botiller a dceru Maud le Botiller, která se provdala za Geoffreye de Prendergast, pána Enniscorthy a Duffrey.

2. nejvyšším komorníkem Irska se tedy stal Theobaldův stejnojmenný syn. Narodil se roku cca 1199 v Poitou ve Francii a byl prvním z rodiny, který roku 1221 přijal jméno LE BOTILER později Butler, roku 1223 se účastnil válečného tažení společně s hrabětem z Pembroke, 1229 doprovázel krále při vojenské kampani v Gaskoňsku. Byl celkem dvakrát ženat, poprvé s Joan de Marreis, nejstarší sestrou a spoludědičkou Geoffreye de Marreis, irského sudího, se kterou měl syna Theobalda, narozeného roku 1223 v Arklow Castle, a podruhé roku 1225 s Rohese de Verdon, dcerou a dědičkou Nicholase de Verdon. Z druhého manželství se narodili dvě děti, syn John de Verdon, Lord of Westmeath a dcera Maud, která se provdala poprvé za Johna Fitzalana a stala se pramátí velkého anglického rodu hrabat z Arundelu a podruhé za Richarda d´Amundeville. Theobald 2nd le Botiller zemřel v Irsku 19. července 1230 a na jeho místo do úřadu komorníka nastoupil jeho nejstarší syn Theobald 3rd le Botiller.

3. nejvyšším komorníkem se stal po smrti svého otce další Theobald 3rd le Botiller. Narodil se kolem roku 1216 v Arklow, podporoval krále Jindřicha III. v tzv. válce baronů, přibližně roku 1242 se oženil s Margery de Burgh, dcerou Richarda de Burgh, zvaného Veliký, vícekrále Irska a pána Connachtu. Manželé spolu měli syna Theobalda, budoucího 4. komorníka. 

Theobald 4th le Botiller a 1. Lord le Botiller se narodil kolem roku 1242 a jako Baron zasedl v irském parlamentu a spolu s králem Edwardem I. se účastnil tažení do Skotska. Oženil se s Joan Fitz-John, dcerou Johna Fitz-Geoffry, Lorda Kirtlinga a Barona of Berkham, mladšího syna hraběte z Essexu. S Joan měl tři syny, prvního Theobalda le Botiller, svého nástupce, druhého Edmunda le Botiller, zvaného „Earl of Carrick“ a třetího Sira Thomase le Botiller. Theobald zemřel 26. září 1285 v Arklow. Mimo jiné výsady a úřady získal Theobald i královský dekret na úřad zv. “prisage of wines”, který ho opravňoval k odebrání jedné desetiny nákladu vína z každé lodi, která přistála v Irsku. Roku 1810 byl úřad vládou zrušen jako zbytečný a tehdejší Markýz z Ormondu byl odškodněn 216.000 librami.

 

Rodokmen 1.



HUBERT WALTER, žil před rokem 1156,

1. Hervey Walter, oo Matilda de Valoines,

1.1 Theobald FitzWalter, 1st chief Butler of Ireland, +před 4. dubna 1206, oo Maud le Vavasour, dcera Richarda le Vavasour,

1.1.1 Theobald Le Botiller, 2nd chief Butler of Ireland, *cca 1199 +19. července 1230, I.oo Joan de Marreis, dcera Geoffreye de Marreis,

1.1.1.1 Theobald Le Botiller, 3rd chief Butler of Ireland, *kolem 1216 +1248, oo Margery de Burgh, dcera Richarda de Burgh, zv. Veliký, pána Connachtu a vícekrále Irska,

1.1.1.1.1 Theobald Le Botiller, 1st Lord Le Botiller, 4th chief Butler of Ireland, *1242 +26. září 1285 Arklow Castle, Irsko, oo kolem 1268 Joan FitzGeoffrey, dcera Johna FitzGeoffreye a Isabel Bigot

1.1.1.1.1.1 Theobald Le Botiller, 2nd Lord Le Botiller, 5th chief Butler of Ireland., +14. května 1299 Turvey, bezdětný,

1.1.1.1.1.2 Edmund Le Botiller, Earl of Carrick, 6th chief Butler of Ireland, *kolem 1271 +13. září 1321 London, - pokračování,

1.1.1.1.1.3 Sir Thomas Le Botiller of Castle Grace, Lord of Dunboyne, +1329, oo Synolda le Petit, dcera a dědička Williama Le Petit, pána Dunboyne a Molyngaru – potomci Butlerové of Dunboyne,

1.1.1.1.1.4 John Le Botiller,

1.1.1.1.1.4.1 Paul Le Botiller of Toberwolick/Paulstown, žil ještě roku 1333,

1.1.1.1.1.5 Richard Le Botiller,

1.1.1.1.1.6 Gilbert Le Botiller,

1.1.1.1.1.7 Nicholas Le Botiller,

1.1.1.1.1.8 James Le Botiller,

1.1.1.1.1.9 Matilda Le Botiller,

1.1.1.1.1.10 Joanna Le Botiller,

1.1.1.1.2 Elizabeth Le Botiller

II.oo Rohese de Verdon, +1248, dcera Nicholase de Verdon – potomci přijali jméno de Verdon,

1.1.2 Maud Butler oo Sir Gerald de Prendergast

1.1.3 Beatrice Butler, *kolem 1198

1.2 Hubert FitzWalter, +1205, arcibiskup z Canterbury (29.5.1193-13.7.1205) (Hubert FitzWalter of Teynham, od roku 1193 nejvyšší sudí a zástupce krále Richarda I. v době jeho nepřítomnosti v Anglii, 1199 královský kancléř, papežský legát za vlády krála Jana, zemřel na svém panství Teynham roku 1205),

1.3 Roger FitzWalter

1.4 Hamo FitzWalter

 

Nástupcem v úřadu nejvyššího komorníka se stal opět nejstarší syn Theobald, který však zemřel již roku 1299 bez potomků. Úřadu se ujal a 6. komorníkem se stal jeho mladší bratr Edmund Le Botiller, též nazývaný „Earl of Carrick“. Edmund Le Botiller, 6th chief Butler of Ireland byl pasován na rytíře v Londýně roku 1309. Roku 1312 byl jmenován královským zástupcem v Irsku (Lord Deputy of Ireland), roku 1314 získal úřad nejvyššího sudí Irska a 1. září 1315 byl povýšen na hraběte z Carricku (Earl of Carrick). Roku 1302 se oženil s Lady Joan FitzGerald, dcerou Johna, 1. hraběte z Kildare. Se svou manželkou měl celkem čtyři děti, tři syny a dceru Joan, která se provdala za Rogera Mortimera, druhého syna 1. hraběte z March. 

Nejstarší syn James se stal otcovým nástupcem, druhý syn John se stal předchůdcem rodu Butlerů, viscountů Ikerrin a Lawrence Butler. Edmund Le Botiller absolvoval cestu jako poutník ke svatému Jakubu v Compostelle ve Španělsku a po svém návratu zemřel v Londýně 13. září 1321.

Butlerové z Ormondu.

Nástupcem a sedmým nejvyšším komorníkem se stal nejstaší ze synů, James Butler. Narodil se roku 1304 a žil v Arklow v Irsku, roku 1327 se oženil s Lady Eleanor de Bohun, druhou dcerou Humphreye, hraběte z Herefordu a Essexu, nejvyššího konetábla Anglie a jeho manželky princezny Elizabeth, dcery krále Edwarda I. Anglického a díky tomuto sňatku byl 2. listopadu 1328 byl králem Edwardem III. povýšen na hraběte z Ormondu a pro svůj život získal i práva palatina v hrabství Tipperary. Se svou manželkou měl dvě děti, dceru Petronillu, která se provdala za 3. Lorda Talbota a syna Jamese, budoucího 2. hraběte. Hrabě James zemřel 6. ledna 1337. 

Hrad Kilkenny, sídlo Butlerů od roku 1391 do roku 1935.

Osmým nejvyšším komorníkem a druhým hrabětem z Ormondu se stal po otcevě smrti syn James Butler, zvaný „Vznešený hrabě“. Narodil se 4. října 1336 v Kilkenny, v letech 1359, 1364 a 1376 zastával funkci Lorda Justice of Ireland-nejvyššího sudí Irska. Oženil se s Elizabeth Darcy, dcerou rytíře Sira Johna Darcye of Platten, 1. Lorda Darcy.

Z manželství zůstaly dva synové, dědic James a Thomas a dvě dcery Eleanor a Katherine Butler. Hrabě James zemřel 18. října 1382 a jeho nástupcem se stal nejstarší syn, rovněž pojmenovaný James. 

James Butler, 3. hrabě z Ormondu a 9. nejvyšší komorník se narodil kolem roku 1362 v Kilkenny a byl to on, který postavil hrad Gowran, který učinil svou residencí a byl po něm zván hrabě of Gowran. V roce 1391 koupil hrabě James z dědictví po Siru Hughovi Despencerovi, hraběti z Gloucesteru, hrad Kilkenny a roku 1392 se ujal úřadu nejvyššího sudího Irska. Před 17. červnem 1386 se oženil s Annou Welles, dcerou Johna 6. Lorda Wellese. Manželství bylo požehnáno třemi syny, nejstarší syn a dědic se tradičně jmenoval James a stal se 4. hrabětem z Ormondu, druhý z bratří byl Sir Richard Butler, knt. of Paulstown a nejmladší byl Edmund Butler.

 

Rodokmen 2.

 

Sir Edmund Le Botiller, Earl of Carrick, 6th chief Butler of Ireland, *kolem 1271 +13. září 1321 London, oo 1302, Joan FitzGerald, *kolem 1281 +2. května 1320, dcera Johna FitzGeralda, 1. hraběte z Kildare,

1. James Butler, 1st Earl of Ormonde, 7th chief Butler of Ireland, *1304 +6. ledna 1337, oo 17. 10. 1326 Knaresborough, Eleanor de Bohun, *před 17. října 1304 +7. října 1363, 2. dcera Humphreye de Bohun, hraběte of Hereford et Essex a princezny Elizabeth Anglické,

1.1 Pernell Butler

1.2 John Butler, *6. listopadu 1330 +v mládí,

1.3 Petronella Butler, *kolem 1332 Ormonde +23. dubna 1368, oo před 8. 9. 1352, Gilbert Talbot, 3rd Baron Talbot, *1332 +24. dubna 1387 v Roales ve Španělsku, - potomci se odstěhovali do severní Ameriky,

1.4 Elizabeth Butler

1.5 James Butler, 2nd Earl of Ormonde, 8th chief Butler of Ireland, *4. října 1336 Kilkenny +13. října 1382 Knocktopher, oo 1346, Elizabeth Darcy, dcera Sira Johna Darcy of Platten, 1. Lord Darcy,

1.5.1 Ralph Butler, +1367,

1.5.2 Eleanor Butler, +1392, oo po 20. 7. 1359, Gerald FitzMaurice Fitz-Gerald, 3rd Earl of Desmond-potomci,

1.5.3 James Butler, 3rd Earl of Ormonde, 9th chief Butler of Ireland, *kolem 1360 Kilkenny +6. září 1405 Gawran, I.oo před 17. 6. 1386, Anna Welles, *před 1359 +po 1396, dcera Johna 6. Lorda Wellese,

1.5.3.1 James Butler, 4th Earl of Ormonde, 10th chief Butler of Ireland, - pokra-čování hrabata z Ormondu,

1.5.3.2 Sir Richard Butler of Knocktopher, rytíř, oo Catherine O´Reilly, dcera Gildase O´Reillyho, Lorda of East Breffny,

1.5.3.2.1 Sir Edmund macRichard Butler of Polestown, rytíř, +13. června 1464, oo Katherine O´Carroll, dcera Maolronyho O´Carrolla, zv. „Barbatus“,

1.5.3.2.1.1 Sir James Butler, *1437 Callan, Kilkenny +16. dubna 1487, oo Sabine Kavanagh,

1.5.3.2.1.1.1 Edmund Butler

1.5.3.2.1.1.2 Piers Butler, 8th Earl of Ormonde, 14th chief Butler of Ireland, - potomci vévodové a markýzové z Ormondu žijící dodnes (Piers Butler se zezačátku nestal dědicem irských titulů, které měly připadnout Thomasi Lordu Rochfordovi, potomku 7. hraběte z Ormondu a jako náhradou byl 23. února 1527 králem Jindřichem VIII. povýšen na hraběte z Ossory (Earl of Ossory). Thomas Boleyn, Earl of Ormonde zemřel roku 1537 bez potomků a král obnovil hraběti z Ossory původní irský titul hraběte z Ormonde. Od Pierse odvozují původ všichni potomní Butlerové držící vévodství a hrabství a později markýzát Ormonde.Titul irského krále erbů byl králem Edwardem VI. změněn na Ulster King of Arms),

1.5.3.2.1.2 Richard (Edmund) Butler, +1478

1.5.3.2.1.3 Walter (Theobald) Butler, +1506,

1.5.3.3 Anna Butler, *po r. 1394 Woodhall +5. října 1418, oo kolem r. 1414 Pickton Castle, John Wogan, *po r. 1390 – potomci,

1.5.3.4 Thomas Bacach Butler, Prior of Kilmainham,

1.5.3.5 Ralph Butler

1.5.3.6 Sir Phillip Butler – potomci Butlerové of Woodhall

II.oo 1399, Katherine FitzGerald, dcera FitzGeralda of Desmond,

1.5.3.7 James Gallda Butler – potomci Butlerové of Cahir,

1.5.3.8 Edmund Butler, *kolem r. 1401 oo Catherine, dcera Roberta Forstalla,

1.5.3.8.1 Walter Butler, *kolem r. 1430 oo Joan Butler? – potomci Butlerové of Aston, baroneti of Polestown a říšská hrabata Butlerové z Clonebough, zv. Haimhausen.

1.5.3.9 Gerald Butler,

1.5.3.10 Theobald Butler,

1.5.4 Thomas Butler, +1396,

1.6 Piers Butler of Kiltorcan,

1.7 Joan Butler, +1383, oo Teige O´Carroll, Lord of Ely, +1407,

2. John Butler of Clonamelchon, předek viscountů Ikerrin a hrabat of Carrick,

3. Lawrence Butler,

4. Joan Butler, oo 1321, Sir Roger Mortimer, 2. syn 1. hraběte of March.

 

Ormond Castle, v pozadí jsou vidět střechy tudorovského paláce.

Nástupcem svého otce se stal stejnojmenný syn James, 4th Earl of Ormonde. James Butler, zvaný Bílý hrabě, byl velmi vážený pro své vzdělání. Jeho lordstvo přesvědčilo krále Jindřicha V. Anglického, aby jmenoval irského krále erbů s titulem Ireland King of Arms (Titul irského krále erbů byl králem Edwardem VI. změněn na Ulster King of Arms) a věnoval pozemek, na kterém byla v Londýně postavena heroldská kolej (College of Arms). Roku 1405 byl místokrálem v Irsku a v letech 1420, 1425 a 1442 zastával funci Lorda Lieutenanta Irska-nejvyšší zástupce anglického panovníka v Irsku. Lord James se poprvé oženil s Elizabeth Beauchamp, dcerou Williama Lorda Bergavenny, rytíře Řádu podvazku, se kterou měl tři syny, kteří se postupně vystřídali v držení titulu hraběte z Ormondu a úřadu nejvyššího komorníka a dceru Elizabeth, která se provdala za Johna Talbota, 2. hraběte of Shrewsbury a Waterfordu, rytíře Řádu podvazku. 

Nástupcem 4. hraběte se stal jeho nejstarší syn James, později 5th Earl of Ormonde, který se narodil 24. listopadu 1420. 8. července 1449 byl králem Jindřichem VI. za zásluhy o lancasterské zájmy ve válce růží povýšen mezi anglické peery s titulem hraběte z Wiltshire (Earl of Wiltshire). Roku 1451 se stal královým zástupcem v Irsku (Lord Deputy of Ireland). V následujícím roce zdědil po svém otci titul 5. hraběte z Ormonde a byl jmenovám Lordem Lieutenantem na deset let. V roce 1454 se stal nejvyšším pokladníkem Anglie (Lord High Treasurer of England) a roku 1459 byl přijat mezi rytíře řádu Podvazku. Poprvé se oženil s Akácií (+3. června 1457), dcerou a dědičkou Sira Richarda Stafforda, z manželství nezůstali žádní potomci. Podruhé se oženil s Lady Eleonor Beaufort, dcerou Edmunda Beauforta, vévody ze Somersetu, rytíře řádu Podvazku, i druhé manželství zůstalo bez potomků.

Ke konci života Lord James přeběhl na stranu Yorkistů a po bitvě u Towntonu byl vítěznými Lancastery 1. května 1461 sťat. Jeho smrtí titul hraběte z Wiltshire zanikl a titul hraběte z Ormonde přešel na mladšího bratra Johna.

John Butler, 6th Earl of Ormonde zdědil hraběcí titul a irské statky po svém starším bratrovi Jamesi. Titul pro jeho osobu obnovil král Edward IV. i přes účast jeho bratra v bitvě u Towntonu na straně nepřátel. Byl jedním z nejznámějších gentlemanů své doby a díky své znalosti mnoha jazyků zastával úřad vyslance u několika dvorů v Evropě. Hrabě John zemřel roku 1478 neženat ve Svaté zemi při cestě do Jerusaléma. Titul hraběte po jeho smrti připadl dalšímu z bratří, Thomasovi.

Thomas Butler nastoupil vládu jako 7. hrabě z Ormonde a dosáhl, že první parlament krále Jindřicha VII. v listopadu roku 1485 zrušil zákon krále Edwarda IV., který prohlašoval jeho bratry za zrádce koruny. Byl jmenován členem královské rady (Privy Council of England) a 14. listopadu 1495 byl přijat za člena parlamentu pod jménem „Thomas Ormond de Rochford“. Thomas Butler se oženil celkem dvakrát, poprvé uzavřel sňatek s Annou Hankford, dcerou a dědičkou rytíře Sira Richarda Hankforda a jeho paní Lady Anne Montacute, dcery 3. hraběte ze Salisbury. Z manželství se narodily dvě dcery, spoludědičky všech anglických statků, Anna provdaná za Sira Jamese St. Leger of Shipton a Margaret, která pojala za manžela rytíře Sira Williama Boleyna of Blickling, rytíře řádu Lázně. 

Druhý sňatek uzavřel Thomas s Lorou Berkeley, dcerou Sira Edwarda Berkeleye of Beverton Castle, se kterou měl další dceru, zemřelou v mládí. Lord Thomas zesnul 3. srpna 1515 bez mužských potomků a nastala po právní stránce zapeklitá dědická situace.

 

Rodokmen 3.

James Butler, 4th Earl of Ormonde, 10th chief Butler of Ireland, +22. srpna 1452, Lord Lieutenant of Ireland, I.oo Elizabeth Beauchamp, dcera Williama Beauchamp, Lorda Bergavenny, II.oo Joan FitzGerald, +červenec 1457, dcera Geralda FitzGeralda, 5. hraběte z Kildare,- děti jen z prvního manželství,

1. James Butler, 5th Earl of Ormonde, 11th chief Butler of Ireland, *24. listopadu 1420 +1. května 1461, Lord Deputy of Ireland, I. oo Amicia Stafford, +3. června 1457, dcera Sira Richarda Stafforda, II. oo 4. 1458, Eleonor Beaufort, +16. srpna 1501, dcera Edmunda, 1. vévody ze Somersetu, - bez potomků,

2. John Butler, 6th Earl of Ormonde, 12th chief Butler of Ireland, +1478 Svatá země, bez potomků,

3. Thomas Butler, 7th Earl of Ormonde, 13th chief Butler of Ireland, +3. srpna 1515, I. oo Anne Hankford, dcera Sira Richarda Hankforda,

3.1 Anne Butler, oo Sir James St. Leger of Shipton,

3.2 Margaret Butler, oo Sir William Boleyn, Knt. of Blickling, KB,

3.2.1 Sir Thomas Boleyn, 1st Earl of Ormonde, Earl of Wiltshire, Viscount Rochford, KG, oo Elizabeth Howard, dcera 2. vévody z Norfolku,

3.2.1.1 George Boleyn, Lord Rochford, +17. května 1536 sťat,

3.2.1.2 Anne Boleyn, +květen 1536, sťata, oo 25.1.1532, král Jindřich VIII. Tudor,

3.2.1.2.1 Elizabeth I. Tudor, královna Anglická,

3.2.1.3 Mary Boleyn, oo William Cary, Esq.

3.2.1.3.1 William Cary, Lord Hunston, KG,

II.oo Lora Berkeley, dcera Sira Edwarda Berkeleye of Beverton Castle,

3.3 Elizabeth Butler, +1510,

4. Elizabeth Butler, +8. září 1473, oo John Talbot, 2nd Earl of Shrewsbury, *1413 +10. červenec 1460 Northampton.

 

Hrabata Butlerové von Clonebough, gen. Haimhausen.

 

Zakladatelem majetku a rodové moci Butlerů ve střední Evropě byl Walter (Richard) Butler z Ballinakill Castle a Roscrea, potomek Waltera Butlera, předka dnes již vymřelých baronetů of Polestown a vnuka Jamese Butlera, 3. hraběte z Ormonde.

 

 

Rodokmen 4.

 

1.5.3.2 Sir Richard Butler of Knocktopher, rytíř, oo Catherine O´Reilly, dcera Gildase O´Reillyho, Lorda of East Breffny (J. Lodge, The Peerage of Ireland or, A Genealogical History Of The Present Nobility Of That Kingdom, Vol IV., 1789, s. 17),

1.5.3.2.1 Sir Edmund MacRichard Butler of Polestown, rytíř, +13. června 1464, oo Katherine O´Carroll, dcera Maolronyho O´Carrolla, zv. „Barbatus“- potomci výše,

1.5.3.2.2 Walter Butler – potomci Butlerové of Polestown,

1.5.3.2.3 John Butler

1.5.3.2.3.1 Pierce Butler

1.5.3.2.3.1.1 Richard FitzPierce Butler, + bezdětný

1.5.3.2.3.2 John Óg Butler (Mladší)

1.5.3.2.3.2.1 William FitzJohn Óg Butler, byl zatčen pro felonii a popraven za vlády královny Alžběty I.

 

Sir Richard Butler of Knocktopher, Polestown se narodil jako druhý syn 3. hraběte z Ormondu roku 1395 na hradě Kilkenny a své jméno dostal na paměť návštěvy krále Richarda, který přijel podpořit hraběte v boji proti Irům. Žil na hradě Polestown a tím, že se oženil s dcerou irského aristokrata, pána východního Breffny v praxi popřel tzv. Kilkennská statuta. Z manželství se narodilo několik synů a dcer, z nichž ten nejstarší přijal gaelský titul “The MacRichard of Ossory” (Kilkenny je bezpochyby nejpůvabnějším vnitrozemským městem v Irsku. Jeho význam vzrostl v 13. století, kdy se stal středověkým hlavním městem Irska. V 90. letech 14. století se dostal k moci anglonormanský rod Butlerů a vládu nad městem si podržel 500 let. V současnosti rodový vliv již zeslábl, ale jejich odkaz se dodnes odráží v historických budovách. Tzv. Kilkennská statuta - ve 14. století zde přechodně zasedal parlament - zakazovala v letech 1366-1367 Anglo-Normandské šlechtě uzavírat sňatky s urozenými Irkami, resp. s Iry, aby se zabránilo promísení normanského a irského obyvatelstva; tomu se ovšem z dlouhodobého hlediska stejně zabránit nedalo). 

Nejstarším synem Sira Richarda byl Edmund, který přijal již zmíněný gaelský titul The MacRichard of Ossory. Jako otec před ním i Edmund byl zástupcem v úřadě (Lord Deputy) svého bratrance, 5. hraběte z Ormondu, který jako anglický hrabě z Wiltshire byl v Irsku trvale nepřítomen. Roku 1443 se Edmund poprvé zapsal do podvědomí věřejnosti, když zosnoval vraždu Finana a Dermota MacGillapadraig, synů krále vládnoucího irského klanu v oblasti Ossory. Roku 1447 postavil most v Carrick-on-Suir. Roku 1462 přistál v Irsku 6. hrabě z Ormondu se snahou otevřít novou frontu tzv. Války růží, v boji proti Yorkistickým stoupencům. Zajistil si Edmundovu pomoc a obsadili oblast Waterfordu, kde jim padl do rukou i syn hraběte z Desmondu. Fitzgeraldové z Desmondu byli odvěcí rivalové a protivnici Butlerů a odpověděli útokem proti oslabené obraně butlerovských statků v hrabství Tipperary. V bitvě u Pilltownu byl Edmund poražen, Ormond uprchl z Irska a Desmondovi lidé vyloupili Kilkenny. Sir Edmund MacRichard Butler of Polestown se oženil s urozenou Irkou, Catherine O´Carroll (+1506), dcerou krále klanu Elyocarroll, Mulroneye zv. Barbatus.

Z manželství se narodili tři synové, z nichž nejstarší James opět držel titul The MacRichard of Ossory.

Walter Butler, druhý syn Sira Edmunda MacRicharda Butlera a vnuk Jamese, 3. hraběte z Ormondu založil větev pozdějších baronetů z Polestownu a česko-bavorských hrabat Butlerů. 

Byl otcem Edmonda Butlera z Polestownu, který, ač není známo jméno jeho manželky, měl čtyři syny Waltera,

Petra, Theobalda a Richarda. Druhý ze synů Petr Butler z Roscrea se oženil s Kateřinou de Burgo, se kterou měl další tři syny, ti však všichni zemřeli bez potomků. Nejstarší byl Edward, prostřední Walter, budoucí český hrabě a nejmladší Theobald, zemřelý roku 1634 v Polsku. Nejstarší ze čtyř bratří Walter se stal praotcem baronetů z Polestownu, kteří vymřeli po meči koncem 18. století.

Ruiny Ballinakill Castle v Irsku.

Walter se narodil kolem roku 1600 v Irsku a psal se po hradu Ballinakill (Hrad Ballinakill leží mezi Roscrea a Dunkerrin. Ještě dnes jeho riuny lze spatřit u hlavní silnice z Dublinu do Limericku. Při pohledu na zříceninu je jasné, že je to spíše opevněný dům než hrad, který byl zničen Cromwellovskou armádou vedenou Lordem Fairfexem. Panství koupil roku 1580 Walterův příbuzný Pierce Butler of Polestown) v oblasti Roscrea. Když bylo rodině roku 1616 celé jmění zabaveno, mladý Walter se rozhodl stát žoldnéřem a do Evropy odešel společně s vojskem, které anglický král Jakub I. vypravil na pomoc svému zeti, českému „zimnímu“ králi Friedrichu Falckému. Walter Butler, přesvědčený katolík, po prohrané bitvě na Bílé hoře správně zhodnotil nastalou situaci a přestoupil k vojsku císaře Ferdinanda II. Roku 1631 bojoval proti Mackayovu pluku, ale při dobytí Frankfurtu nad Odrou upadl spolu s Waltrem Lesliem do švédského zajetí, ze kterého byl vysvobozen díky zaplacenému výkupnému a již následující rok velel pluku irských dragounů v císařských službách. 

Tento pluk naverbovaný a doplňovaný na britských ostrovech získal po svém strýci Jakubovi, hraběti z Ormondu, který odešel za vojenskou službou do Polska (Jakub Butler prokázal velkou statečnost v boji a loajalitu vůči králi Zikmundu III. a byl roku 1627 naturalizován v Polsku. V polských pramenech se nacházejí další Butlerové, kteří v 17. století drželi úřad starosty Preny (starosta Prynski) a vesměs sloužili v královském vojsku). V pluku bylo zprvu jen 300 mužů, později byl jeho stav zvýšen na 1000 vojáků, mimo jiné ležel i na Opavsku. Walter (Richard) Butler bojoval jako plukovník se svým plukem pod velením frýdlantského vévody Albrechta Eusebia z Valdštejna (J. Janáček, Valdštejnova smrt, Mladá fronta, Praha 1970, F. Prendergast, An Authentic Account of the Death of Wallenstein, in: Transactions of the Kilkenny Archaelogical Society, Vol. II., 1852-53, Dublin 1855, s. 9). Společně s několika dalšími důstojníky se podílel na přípravě spiknutí proti svému veliteli a později i na vévodově vraždě. 

Butler poslal již 27. února 1634 zvláštní zprávu do Vídně, kde oznamoval vévodovo usmrcení. Jako jeden z hlavních spiklenců byl na zvláštním slavnostním slyšení u císaře odměněn zlatým řetězem, byl mu udělen titul císařského komorníka a byl povýšen do stavu říšských hrabat. Mimo tyto vyznamenání byl odměněn 31. října 1634 panstvím Doksy, spolu s Novým Berštejnem a Deštnou v úhrnné ceně 225 843 rýnských zlatých na srážku slíbené odměny 200 000 zlatých. 

Roku 1632 se na krnovském zámku oženil s Annou Marií purkraběnkou z Donína (Burggräfin zu Dohna), je zajímavé, že svatební smlouvy byly sepsány v češtině. Walter Butler zemřel 25. prosince 1634 krátce po bitvě u Nordlingen v Schorndorfu a ze své odměny se tedy dlouho netěšil, snad jako pokání za své nečestné činy věnoval irskému klášteru v Praze částku 30 000 zlatých (J. Janáček, Valdštejn a jeho doba,60). Ze svého manželství nezanechal žádné mužské potomky, pouze dceru Eleonoru Constantii (K. Pilat, Materialien zur diplomatischen Genealogie des Adels der Österreichischen Monarchie, Erster Band, Prag 1812, s. 7). 

Po smrti manžela vdova Anna Marie dosáhla toho, že jí bylo panství Doksy ponecháno (6. března 1638), ale s tou podmínkou, že vyplatí jednoměsíční žold butlerovskému pluku a plukovníku Robertu FitzGeraldovi (Geraldinovi) uhradí 25.847 zlatých jako podíl na vraždě vévody frýdlantského. Dluh byl splacen postoupením panství Mšeno, které bylo od Doks odděleno (T. J. Bílek, Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618, část druhá, Praha 1883). Hned po Walterově smrti došlo ke sporu o dědictví “causa buttleriana”, kdy zvedl odpor proti vdově Anně Marii bratr zemřelého, Reinard Butler, císařský nejvyšší vachtmistr a po jeho smrti pokračoval ve sporu další z bratří Thomas Butler, opat Duiský v Irsku za svou osobu a ve jménu syna svého bratra Edwarda, Thomase Butlera of Clonebough. Roku 1644 se vdova podruhé vdala za hraběte Jana Kryštofa Ferdinanda z Heissensteinu a v závěti mu připsala své dědictví po prvním manželovi. 

V tuto chvíli je třeba dodat, že kontinentální prameny, které zaznamenaly dědický spor vdovy po hraběti Butlerovi s jeho irskými příbuznými udávají naprosto odlišné genealogické vztahy od pramenů, ze kterých čerpali ostrovní badatelé. Lze však předpokládat, že české resp. středoevropské záznamy budou zatíženy značnou chybou vyplývající z naprosté neznalosti rodinných vztahů Waltera Butlera a z neschopnosti zapisovatele orientovat se v poměrně velmi složité butlerovské genealogii přelomu 16. a 17. století. 

Pokusme se alespoň částečně odhalit totožnost jednotlivých aktérů dědického sporu. Z rodokmenu, který je dnes považován za jistý vyplývá, že Walter Butler byl prostřední ze tří bratrů, straší Edmond nepřipadá v úvahu, mladší se jmenoval Theobald a zemřel roku 1634 jako císařský důstolník v Polsku. Jméno Reinard je prokazatelně zkomolené a zcela jistě se jednalo o Richarda Butlera, císařského kapitána (J. Pařez, H. Kuchařová, Hyberni v Praze, nakladatelství Oswald 2001, s. 18). Zajímavou osobou je “Thomas Butler, opat Duiský”. Jak známo opatství Duiske či jinak opatství Graiguenamanagh byl cisterciácký klášter od 13. století stojící v městečku Graiguenamanagh, hrabství Kilkenny. Bylo založeno Williamem Marshallem roku 1204 jako první a největší cisterciácký klášter v Irsku. Dodnes zachovaný klášterní chrám slouží jako sídlo místní farnosti. Jméno opatství bylo odvozeno od místní říčky zvané Duiske, v irštině Dubh-Uisce, což znamená “černá voda”. Opatství byl roku 1536 zrušeno králem Jindřichem VIII. a jeho budovy byly pobořeny. Pozemkový majetek zabavený korunou darovala královna Alžběta I. roku 1576 Jamesi Butlerovi, nejmladšímu synovi 10. hraběte z Ormondu, který se poté psal “of Duiske”. Tento “opat” James měl jediného syna, který zemřel bez potomků a panství připadlo dědictvím 10. hraběti z Ormondu jehož nelegitimní syn Piers FitzThomas Butler of Duiske se stal zakladatelem rodiny vikomtů Galmoye. Z toho je jasné, že opat Duiský nebyl duchovní hodnostář, ale držitel stejnojmenného statku v Irsku (Collins´s Peerage of England..., Vol. IX., London 1812, s. 82). Autoři již zmíněné knihy Hyberni v Čechách citují na s. 18 z plné moci Thomase Theobalda, kde sám sebe identifikuje jako “...dominus Thomas Theobaldus Butler, filius Thomae domini de Clonemore, abbas et baro de Duisk...”. Po prostudování rodokmenu je nutno konstatovat, že jediný Thomas Butler of Clonemore byl mladším bratrem Sira Richarda Butlera of Polestown a tedy byl bratrancem plukovníka Waltera (Richarda) hraběte Butlera. Ve stejné citaci věta pokračuje “...et nepos Thomas Butler filius Edwardi Butleri...”, slovo nepos se dá přeložit jako vnuk, synovec či jen příbuzný. Identifikace druhého dědice resp. jeho syna je však stále nejasná a sporná. Ani jedna osoba, které se nabízejí díky svým křestním jménům Thomas není bez problémů. Ostrovní resp. irská literatura nebere kontinentální rodovou linii v potaz a August Sedláček, který ve svých Hradech podrobně popsal soudní spor irských příbuzných s vdovou Butlerovou se genealogií rodiny nezabýval a ani nepochopil jednotlivé přídomky, které jsou často zavádějící a proto nelze poznat, ke které rodové větvi ten který Thomas či Theobald vlastně patří. Závěrem je však třeba dodat, že ke zmatení pojmů došlo již v 17. století, kde přídomek “...abbot et baro de Duisk...” neznamená duchovního hodnostáře, ale majitele sekularizovaného panství. Je vidno, že tuto problematiku neřešila ani císařská kancelář, protože 8. prosince 1657 vydal císař Leopold I. listinu, ve které dosvědčuje, že “...Thomas Theobald Butler (von Clonebough), Abt zu Duiske in Ireland, und Thomas Graf Butler (von Clonebough) auf ihre Bitte...” na jejich přání povoluje získat třetinu panství Doksy a jiná zboží (Staatsarchiv Sigmaringen Dep. 38 T 1 Nr. 1967). Další listina téhož vydavatele ze dne 11. května 1658 dosvědčuje, že komise ustanovená zemřelým císařem Ferdinandem III. k urovnání sporu mezi hrabětem z Heissensteinu na straně jedné a “...Thomas Theobald (Butler von Clonebough), Abt zu Duiske in Ireland, und Thomas Butler von Clonebough auf der anderen Seite...” povoluje postoupení práv na třetinu panství Doksy v Čechách (Staatsarchiv Sigmaringen Dep. 38 T 1 Nr. 1968). S největší pravděpodobností se jednalo o v ostrovních dokumentech nezaznamenaného mladšího syna Thomase of Clonemore, Edwarda, jehož syn Thomas spolu se svým strýcem usiloval o majetek v Čechách, Německu a Belgii.

Zámek Doksy.

Spor byl urovnán po smrti Anny Marie roku 1657, kdy císař rozhodl, že irští dědicové mají dostat od hraběte z Heissensteinu třetinu panství Doksy s polovicí Dubé, nebo statkem Deštnou. Konečná smlouva byla podepsána roku 1658, 19. ledna, tak, že oba Thomasové dostali zámek Nový Berštejn se dvorem a městem Dubou, celé vsi Vrchovinu, Horku, Nedamov, Březinku a Osinalice a dvory Černou a Bílou Březinku a Chřenov. 17. června 1658 byli uvedeni v držení zmíněného majetku. Thomas of Duiske zemřel 22. září 1669 a české statky zdědil syn druhého Thomase, manžel Anny Butlerové z Clonemore, Edmund Theobald Butler of Polestown. Další informace zde http://de.wikipedia.org/wiki/Walter_Butler

 

Rodokmen 5.

 

1.5.3.2.2 Walter Butler

1.5.3.2.2.1 Edmond Butler of Polestown

1.5.3.2.2.1.1 Walter FitzEdmond Butler of Polestown

1.5.3.2.2.1.1.1 Sir Richard Butler of Polestown, +20. srpna 1619, rytíř 1605 oo ?

1.5.3.2.2.1.1.1.1 Edmond Butler of Polestown, +21. dubna 1636 oo Ellice Shortall, +1651, dcera Nicholase Shortalla of Upper Claragh,

1.5.3.2.2.1.1.1.1.1 Sir Walter Butler, 1. Baronet of Polestown (1634), +May 1650 oo Elizabeth Butler, +31. srpna 1686, dcera Richarda, 3. vikomta Mountgarreta

1.5.3.2.2.1.1.1.1.1.1 Sir Richard Butler, 2. Baronet of Polestown, +1686 oo Elizabet

1.5.3.2.2.1.1.1.1.1.1.1 Sir Walter Butler, 3. Baronet of Polestown, *1678/9 +8. října 1723, oo April 1697 Lucy Butler, dcera Waltera Butlera of Garryricken

1.5.3.2.2.1.1.1.1.1.1.1.1 Richard Butler +před rokem 1723,

1.5.3.2.2.1.1.1.1.1.1.1.2 Mary Butler

1.5.3.2.2.1.1.1.1.1.1.1.3 Sir Edmund Butler, 4. Baronet of Polestown, *cca 1708 +Sept/Oct. 1762 Paris, plukovník jezdectva franc. armády

1.5.3.2.2.1.1.1.1.1.1.2 Elizabeth Butler, +21. října 1708 oo Pierce Aylward of Aylwardstown a. Shankill Castle

1.5.3.2.2.1.1.1.1.1.1.3 Hester Butler oo May 1698 James Butler of Cournellane

1.5.3.2.2.1.1.1.1.1.1.4 dcera

1.5.3.2.2.1.1.1.1.2 Theobald Butler

1.5.3.2.2.1.1.1.1.3 Pierce Butler

1.5.3.2.2.1.1.1.1.4 Richard Butler

1.5.3.2.2.1.1.1.1.5 Thomas Butler

1.5.3.2.2.1.1.1.1.6 Ellice Butler

1.5.3.2.2.1.1.1.1.7 Margaret Butler oo Murtogh Cavenagh of Garryhill

1.5.3.2.2.1.1.1.1.8 Anne Butler

1.5.3.2.2.1.1.1.1.9 Elizabeth Butler

1.5.3.2.2.1.1.1.1.10 Ellen Butler

1.5.3.2.2.1.1.1.2 Richard Butler

1.5.3.2.2.1.1.1.3 Peter Butler

1.5.3.2.2.1.1.1.4 Walter Butler

1.5.3.2.2.1.1.2 Thomas Butler of Clonemore

1.5.3.2.2.1.1.2.1 Thomas Theobald Butler of Duiske, +22. září 1669,

1.5.3.2.2.1.1.2.2 Edward Butler

1.5.3.2.2.1.1.2.2.1 Thomas Butler of Clonebough

1.5.3.2.2.1.1.3 Joan Butler

1.5.3.2.2.1.2 Peter Butler of Roscrea oo Catharine de Burgo

1.5.3.2.2.1.2.1 Edmund Butler

1.5.3.2.2.1.2.2 Walter (Richard) říšský hrabě Butler, pán na Doksech, + 25. prosince 1634 Schorndorf, oo 1632 Krnov, Anna Marie z Donína, + 1657,

1.5.3.2.2.1.2.2.1 Eleonora Constantie Butler, *kol 1632/3 +1644-57

1.5.3.2.2.1.2.3 Theobald Butler, +1634 Polsko,

Thomas Butler of Clonebough, oo Honora Burke of Castle Connell (dcera Edmunda Burke, 5. Lorda of Castle Connell a Elizabeth Parsons)

 

 

Rodokmen Butlerů z Clonebough

 

1. Richard Butler, sloužil ve španělské armádě,

2. Edmund Theobald hrabě Butler of Clonebough, +18. dubna 1684, hraběcí stav a český incolát 10. září 1681, oo Anna Butler of Clonmore,

2.1 Theobald Antonín Walter hrabě Butler von Clonebough, +6. listopadu 1714, oo 1697, Eleonora Antonie Kustoschová ze Zubří a Lipky,

2.1.1 Theobald Václav hrabě Butler von Clonebough, - pokračování, hrabata Butler von Clonebough, gen. Haimhausen,

2.1.2 Marie Magdaléna Butler von Clonebough, paní na Štěpánově, oo 1727, Antonín Benedikt svobodný pán von Löwenehr u. Grünwall – potomci,

2.1.3 Eleonora Antonie Butler von Clonebough, oo 1719, Emerich Karel hrabě von Metternich-Wineburg – potomci,

2.1.4 Edward hrabě Butler von Clonebough,

2.1.5 Kaspar hrabě Butler von Clonebough,

2.1.6 Marie Helena Butler von Clonebough,

2.1.7 Františka Johanna Butler von Clonebough, oo 1720, Petr Ignác Škopek z Bílých Otradovic, +1737,

 

Edmund Theobald Butler, který před svým dědictvím již získal měšťanské právo na Novém Městě pražském, byl druhým synem Thomase Butlera of Clonebough (Anglický král Karel II. potvrdil 17. března 1669 šlechtický původ Richarda Barona Butlera von Clonebough (Staatsarchiv Sigmaringen Dep. 38 T 1 Nr. 1989) a nejvyšší irský herold Richard St. George 31. července 1681 potvrdil rodokmen dokládající, že Baron Richard Butler pochází od Jakuba III. z Ormondu a Johanny von Beauchamp, baronessy z Abergoreny (Staatsarchiv Sigmaringen Dep. 38 T 1 Nr. 1990)). Otec Thomas přišel na kontinent roku 1666 a vstoupil do císařské armády. Se svou manželkou Honorou Burke of Castleconnel měl ještě dalšího syna Richarda, který se uplatnil ve vojsku ve Španělsku. 

Edmund Theobald vstoupil do císařské armády stejně jako otec, český inkolát (Český inkolát v rytířském stavu, Wien 27. dubna 1678 pro Edmunda Theobalda Butlera von Clonebough (Genealogisch Handbuch d. Adels, Limburg a.d. Lahn 1974, díl II., s 201-2, heslo Butler). Český hraběcí stav, Ödenburg 18. září 1681 pro téhož (Genealogisch Handbuch d. Adels, Limburg a.d. Lahn 1974, díl II., s 201-2, heslo Butler, E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, II., Leipzig 1860, s. 177, A. Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 28, heslo: Buttler von Clonebough, K. H. ritter von Lang, Adelsbuch des Königreichs Baiern, München 1815, s. 18, A. Schimon, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Böhm. Leipa 1859, s. 18, Staatsarchiv Sigmaringen Dep. 38 T 1 Nr. 1995, círař Leopold II. udělil po smrti obou Thomasů český inkolát Edmundu Theobaldu Butlerovi von Clonebough) dostal majestátem daným ve Vídni 27. dubna 1678 a 10. září 1681 v Soproni (Ödenburgu) byl povýšen do hraběcího stavu s titulem „Graf Butler von Clonebough“. Oženil se se svou vzdálenou příbuznou Annou Butlerovou of Clonemore (I. ritter von Schoenfeld, Adels-Schematismus des österreichischen Kaiserstaates, Zweyter Jahrgang, Wien 1825, s. 211) a měli spolu celkem pět dětí, tři syny a dvě dcery. 

Dědicem se stal nejstarší syn Theobald Antonín Walter hrabě Butler, který se roku 1697 oženil s dívkou ze starého českého rodu, Eleonorou Antonií Kustoschovou ze Zubří a Lipky. Se svou manželkou měl hrabě Theobald syna Theobalda Václava a dcery Marii Magdalénu a Eleonoru Antonii. Theobald Václav hrabě Butler se oženil s bavorskou šlechtičnou Marií Susanne hraběnkou von u. zu Haimhausen. 

Za vlády hraběte Theobalda Václava byl renesanční zámek v Novém Berštejně roku 1720 barokně přestavěn (Před přestavbou zámku získal hrabě Theobald Václav na vlastní přání 17. července 1711 potvrzení od ovdovělé císařovny Eleonory Magdaleny Theresie, že jeho čoská panství Nový Berštejn a Dubá jsou allodial, tedy nesvěřenská (Staatsarchiv Sigmaringen Dep. 38 T 1 Nr. 2011)). Roku 1723 hrabě Butler panství prodal Karlu Rudolfu hraběti Sweerts-Sporckovi a i s rodinou se odstěhoval do Bavorska na panství své manželky.

V Bavorsku získal titul komořího a od roku 1736 zastával úřad nejvyššího polesného v Horní Falci (J. F. Gauhe, Des Heil. Röm. Reichs Genealogisch-Historischen Adels-Lexici, Zweyter znd letzter Theil, Leipzig 1747, s. 119, heslo Buttler, Puttler. J. Ch. von Hellbach, Adels-Lexikon oder Handbuch..., Erster Band, Ilmenau 1825, s. 212, heslo: Butlar, Butler, Buttler, E. H. Kneschke, Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon, II., Leipzig 1860, s. 177-78 (chybné datum prodeje českých statků r. 1772)).

Roku 1794 po smrti hraběte Sigmunda von u. zu Haimhausen (+16. ledna 1793) na základě rodinné dohody zdědil hrabě Sigismund Butler titul, znak a fideikomis říšských hrabat von u. zu Haimhausen skládající se ze statků Heim-, In- a Otterhausen v Bavorsku. Protože byl hrabě Sigismund neženat a zemřel roku 1831 v Memmingenu bez mužských potomků, jeho nástupcem a dědicem se stal nestarší syn bratra hraběte Sigismunda, Cajetana Theobalda (+12. srpna 1812), Theobald hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen.

Zámek Heimhausen, sídlo hrabat Butlerů von Clonebough v letech 1794-1892.

Hrabě Cajetan Theobald Butler měl se svou manželkou baronkou Marií Annou von Graugreben celkem osm dětí, 5 synů a tři dcery. Nejstarší syn se narodil již mrtvý a tak dědicem Haimhausenovského fideikomisu se stal druhorozený a nejstarší přeživší syn Theobald. 

Jeho mladší bratr Moritz byl plukovníkem a rytířem bavorského řádu sv. Jiří. Zemřel bez potomků roku 1879. Dalším bratrem byl hrabě Karel Friedrich Christian Butler, který rovněž sloužil v armádě. Stal se bavorským komorníkem, generál-majorem a nejvyšším hofmistrem, rovněž zastával funkci generálního adjutanta bavorského krále. Ačkoliv byl dvakrát ženat, měl syna a dceru z prvního manželství, kteří však neměly potomky.

Poslední z bratří hrabě Alexander se stal zakladatelem tzv. uherské větve, která však zanikla počátkem 20. století. Hrabě Theobald, třetí majitel fideicomisu Haimhausen se oženil s Victorií von Ruedorffer a měli spolu celkem deset dětí, z toho čtyři syny a šest dcer. Je paradoxní a zároveň tragické, že ačkoliv bylo manželství bohaté na děti jedině dva nejmladší z bratrů, Arthur Alexander Ladislaus, žijící v Číně v Šanghaji a Theodor Paul Maria, který se odstěhoval do severní Ameriky prodloužili biologickou existenci rodiny, i když jen o pouhých padesát let. 

Hrabě Theodor Paul se oženil v Clevelandu s dcerou německých emigrantů Louisou Augustou Röder a měl s ní syna Waltera Harolda a dceru Emmu Eleonoru. Před I. světovou válkou se s rodinou vrátil zpět na starý kontinent a usadil s v Anglii v Londýně-Wimbledonu, kde zemřel ve vysokém věku jednaosmdesáti let, roku 1930. Hrabě Walter Harold se oženil ještě ve USA v Bostonu s Louisou Shearer, ale manželé měli spolu pouze jedinou dceru, která zemřela roku 1984 v Anglii v Oakhamu. 

Hrabě Artur Alexander Ladislaus zemřel v Šanghaji roku 1904 s vědomím, že díky svému synovi Theobaldovi je existence rodu zajištěna. Nemohl však tušit jak krutě si osud zahraje s jeho synem a vnoučaty o čtyřicet let později. Hrabě Theobald se vrátil zpět do Německa a usadil se v Berlíně. Byl dvakrát ženat, ale rodinu založil až díky svému druhému sňatku s Irenou Karin Helgou Rossewsky. V letech 1938-41 se jim narodili dva synové a dcera, poslední naděje prastarého šlechtického rodu. 

V průběhu války se rodina odstěhovala z těžce zkoušeného Berlína do provičního Neubrandenburgu, kde doufali v přežití předsmrtné agonie Třetí říše. 29. duben 1945 se stal tragickým dnem pro celý rod hrabat Butlerů neboť rodina byla vyvražděna vítěznou Rudou armádou, která při obsazování nebránícího se města obrátila v ruiny a vypálila 80% všech budov. Tak se uzavřela existence mužské linii hrabat Butlerů von Clonebough, gen. Haimhausen.

 

Hrabata Butlerové von Clonebough v Bavorsku.

 

1. Theobald Václav Albrecht Walter Josef hrabě Butler von Clonebough, *6. října 1699 +? (syn rodičů: Theobald Antonín Walter Butler von Clonebough a Eleonora Antonie Kustosch ze Zubří a Lipky), oo Maria Anna Susanne von u. zu Haimhausen, *18 Jan. ledna 1695 +?, (dcera rodičů: Franz Ferdinand von u. zu Haimhausen a Marie Eva von Closen).

1.1 Johann Konstantin Josef Wenceslaus Franz de Paula Adam Maria Dionysia hrabě Butler von Clonebough, *8. října 1722, oo Elisabeth Lucia Jeszenska de Nagyjeszeni.

1.1.1 Theobald Josef Paul Joachim Adam Norbert Susanna Clara Maria hrabě Butler von Clonebough, *6. června 1746 Rögering † 30. prosince 1808 Schwarzenfeld, oo 17. 6. 1775 Wolfering, Maria Eleonora Josepha Antonia Johanna Nepomucena Franziska de Paula Freiin von Podewils, *7. července 1755 † po r. 1812, dcera svobodného pána Christopha Erdmanna von Podewils

a Marie Anny Schönstetter von Schönstatt.

1.1.1.1 Sigismund hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, * 1775, † 17. listopadu 1831 Memmingen.

1.1.1.2 Maximilian Cajetan Karl Theobald hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen *30. ledna 1777 Stein bei Weihern, † 12. srpna 1827 Würzburg,

oo 1. 1. 1801 Haimhausen, Marie Anna von Gaugreben, *10. července 1783 Mannheim, † 17. února 1844 Würzburg, dcerou svobodného pána Johanna Moritze Wilhelma von Graugreben a Louisy Marie Clementiny von Scharfenstein gen. Pfeil.

1.1.1.2.1 N. Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *21. února 1802 Haimhausen, † 21. února 1802 Haimhausen.

1.1.1.2.2 Theobald Carl Sigmund hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *19. ledna 1803 Ingolstadt, † 29. června 1879 Tegernsee, oo 1. 10. 1829 Haimhausen, Victoria Xaveria von Ruedorfer, *8. prosince 1810 München,

† 2. února 1902,

1.1.1.2.2.1 Anna Caroline Clementine Franziska Victoria Josepha Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *13. října 1830 Haimhausen +1906, oo (1) 1. 10. 1853 Haimhausen, Quido Karl Joseph Maria Victor Freiherr von Seyffertits, *15. září 1820, † 31. března 1866. oo (2) 1867 Mischa Scharoch,

1.1.1.2.2.2 Emma Eleonore Franziska Xaveria Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *19. dubna 1832 Haimhausen, † 22. července 1913 Wilmington. řádová sestra Salesiánka.

1.1.1.2.2.3 Eleonora Melanie Viktoria Klementina Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *19. března 1834 Haimhausen +1883,

1.1.1.2.2.4 Theobald Moritz Cajetan Sigismund Julius hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *2. dubna 1836 Haimhausen, † 24. února 1922 Haimhausen, oo 23. 7. 1867 Mülberg, Ferdinandine Georgine Treherne Trehore, *28. února 1847 Praha, † 4. dubna 1925 Haimhausen, dcera George Treherne Trehore a baronky Friederike Hildprandt von u. zu Ottenhausen.

1.1.1.2.2.4.1 Martha Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *1863, † 18. října 1925 Haimhausen,

1.1.1.2.2.5 Walter Karl hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *23. října 1837 Haimhausen, † 1. září 1870.

1.1.1.2.2.6 Anna Viktoria Agnes Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *28 června 1840 Haimhausen, † 30. března 1841 München.

1.1.1.2.2.7 Karoline Viktoria Therese Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *15 Oct 1842 Haimhausen, † 2 Sept 1893.

1.1.1.2.2.8 Maria Karoline Johanna Alexandra Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *22. srpna 1844 Haimhausen + 11. dubna 1933 München, oo 18. 4. 1893 Gries, Karl Theodor Albrecht Sigmund Jacob Gebhard Freiherr von Washington, *27. října 1833 Notzing, † 8. února 1897 Erding.

1.1.1.2.2.9 Arthur Alexander Ladislaus hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen *20. listopadu 1846 † 22. února 1904 Shanghai, oo Martha Schabert, *24. března 1863 +1925.

1.1.1.2.2.9.1 Theobald hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *15. července 1899 Shanghai +29. dubna 1945 Neubrandenburg, I. oo Maria Elizabeth Eugenia von Mandel, *1. října 1902, II oo Irena Karin Helga Rossewsky, *7. února 1909,

1.1.1.2.2.9.1.1 Theobald Marquard hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *13. ledna 1938 Berlin-Charlottenburg +29. dubna 1945 Neubrandenburg,

1.1.1.2.2.9.1.2 Cajetan Ludwig hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *29. dubna 1940 Berlin-Schöneberg + 29. dubna 1945 Neubrandenburg,

1.1.1.2.2.9.1.3 Viktorine Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *10. července 1941 +29. dubna 1945 Neubrandenburg,

1.1.1.2.2.10 Theodor Paul Maria hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen *2. července 1849 † 13. prosince 1930 Wimbledon, oo 24. 9. 1874 Cleveland, Louisa Auguste Röder, † 6. března 1947 Wimbledon.

1.1.1.2.2.10.1 Walter Harold Theodor hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen *5. listopadu 1877 Cleveland, † 31. července 1931 London,

oo Louisa Shearer, *31. května 1880 Boston, † Wimbledon.

1.1.1.2.2.10.1.1 Alice Louisa Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *1. února 1911 Wimbledon, † 13. října 1984 Oakham.

1.1.1.2.2.10.2 Emma Eleonore Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *5. února 1882 Akron, USA, † 29. dubna 1983 Hamburg, oo 27. 4. 1909 Wimbledon,

Joachim von Pogrell, *20. března 1876 Trautensee, Slezsko, † 8. dubna 1957 Hamburg.

1.1.1.2.3 Moritz hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *12. března 1804 Düsseldorf, † 1. listopadu 1879 Lindau, oo 16. 6. 1854 Dresden, Luise Sieber, * 4. července 1830 Berlin, † 22. března 1921 Haimhausen.

1.1.1.2.4 Eleonore Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, * 20. září 1807 Raigenring bei Aschach, † 5. února 1861 Würzburg, oo 1. 5. 1824 Würzburg, Franz Ludwig Philipp hrabě Schenk von Stauffenberg (Franz Ludwig Philipp hrabě Schenk von Stauffenberg byl pradědem organizátora atentátu na Adolfa Hitlera hraběte Clause Schenka von Stauffenberg), *13. května 1801, † 8 května 1881.

1.1.1.2.4.1 Philipp hrabě Schenk von Stauffenberg, *24. listopadu 1828 Würzburg,

† 11. července 1895 Innsbruck, oo 22. 4. 1860 Praha, Caroline z Lobkowicz, *29. dubna 1835 Praha, (dcera rodičů: Johann Nepomuk Karel Filip z Lobkowicz a Caroline Teresie von Wrbna u Freudenthal) † 5. března 1881 Zinkau.

1.1.1.2.5 Karl Friedrich Christian hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *3. října 1810 Ansbach, † 18. listopadu 1869 München, oo (1) 7. 9. 1834 Haimhausen, Agnes von Spiering, *27. listopadu 1813 Regensburg, † 24. dubna 1840 Haimhausen, oo (2) 21. 9. 1844, Caroline von Stichauer, *1815 Kempten, † 28. března 1869 München..

1.1.1.2.5.1 Ferdinanda Franziska Johanna Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *24. března 1837, +?.

1.1.1.2.5.2 Ida Johanna Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *2. dubna 1838 München, oo Albert Freiherr Malsen von Tilborch, † 19. ledna 1901 München.

1.1.1.2.6 Karoline Clementine Johanna Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *31. ledna 1812 Ansbach, † 6. listopadu 1879 Lindau, oo 17. 8. 1833 Würzburg, Friedrich Freiherr Schenk von Stauffenberg, *23. října 1806, † 2. května 1874.

1.1.1.2.7 Alexander hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *15. března 1818 Bamberg, † 21. června 1890 Groß-Veitsch bei Graz, oo 2. 11. 1844 Imreg, Eveline von Barkoczy, *22. června 1825 Imreg, Zemplín, † 23. září 1894 Rosenheim.

1.1.1.2.7.1 Aladar hrabě Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *17. září 1847 Dobomszka, oo 10. 3. 1876 Puszta Stankoczon, Zemplín, Maria von Luzsénszky, *27. prosince 1850 Puszta Stankoczon, Zemplín.

1.1.1.2.7.1.1 Eveline Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *2. ledna 1879 Pest, +?.

1.1.1.2.7.2 Alexandrine Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *5. května 1850 Dobomszka, oo 6. 2. 1882 Bregenz, Felix Freiherr von Luszénszky,

1.1.1.2.7.3 Eveline Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *18. května 1865.

1.1.1.2.8 Augusta Butler von Clonebough, gen. Heimhausen, *5. června 1819

1.1.1.2.9 Phillipine Butler von Clonebough, gen. Haimhausen, *8. prosince 1820, oo 1862 Ladislav Mniszek-Thorznicki.

1.2 Philipp Theobald hrabě Butler von Clonebough

1.3 Franz Carl hrabě Butler von Clonebough

1.4 N.N hrabě Butler von Clonebough

1.5 Johanna Butler von Clonebough, † 6. listopadu 1779 Amberg, oo 1774 Doksy, Jean Baptist Franz du Prel d´Erpaldange, *17. září 1747 Erpeldange, Luxembourg, † 7. května 1805 Amberg.

 

 

Rodový erb.

 

Rodový erb Butlerů z Ormondu je obecně velmi známý, blason: štít zlatý s modrou hlavou štítu, která je oddělena pilovitým řezem. Figura zvaná “hlava štítu” je vlastně figurou heroltskou, kdy je štít vodorovně dělen zhruba ve vzdálenosti 2/6-1/7 celkové výšky štítu. Jedná se o erb prastarý, jehož výskyt, především na území dnešní Francie a Svaté země v souvislosti s křížovými výpravami, jen potvrzuje původ a starobylost irského klanu Butlerů (J. Woodward, A Treatise on Heraldry British and Foreign, Vol. I., London 1806, s. 218). 

Nejstaší barevné vyobrazení se dochovalo v Carlaverock Roll krále Edwarda I. (J. Foster, Some Feudal Coast of Arms, London 1902, s. 27, C. W. Scott-Giles, Shakespeare´s Heraldry, London 1950, fig. 123, s. 114, 163) Tento znak je rovněž k vidění mezi erby členů řádu Podvazku (5. hrabě z Ormondu) v kapli sv. Jiří na hradě Windsor v Anglii s klenotem, který tvoří 5 stříbrných pštrosích per a za nimi vzlétající stříbrný sokol. Z obrázku zmíněné erbovní role a kovové destičky s erbem Podvazkového rytíře je jasné, že původní figura nebyla hlava štítu, ale jen štít dělený pilovitým řezem, počet hrotů byl proměnlivý. Později byla tato základní varianta obohacena tak, že erb hlavy rodu, hraběte z Ormondu, byl čtvrcen, blason: 1-4. pole Butler, 2.-3. červené se třemi uzavřenými zlatými poháry. Klenot se nezměnil a přikryvadla byla zpravidla modro-zlatá.

Při povýšení Jamese Butlera 12. hraběte z Ormondu na irského vévodu z Ormondu roku 1661 byl registrován erb, který pozdější hlava rodu markýz z Ormondu užívá dodnes, blason: Štít čtvrcený, 1. pole Butler, 2. pole červené se třemi zlatými uzavřenými poháry, úřad nejvyššíko komorníka Irska, 3. pole stříbrné s černým lvem s červenou zbrojí a v červené hlavě štítu mezi dvěma zlatými kruhy je stříbrná labuť se zlatou zbrojí, hrabství Carrick, 4. pole pokryté hermelínem s červeným ondřejským křížem, Fitz-Gerald. Klenotem je na zlatě korunované přilbě pět stříbrných pštrosích per na nichž stojí vzlétající stříbrný sokol, přikryvadla modro-zlatá. Štítonoši, vpravo stříbrný sokol se svěšenými křídly a zlatou zbrojí, vlevo stříbrný gryf bez křídel (male Griffin) se zlatou zbrojí, chlupy a bodlinami na zádech a hrudi, na krku má zlatý obojek z něhož visí zlatý řetěz obtáčející gryfova záda. Hesla: nad štítem COMME JE TROUVE (beru věci jaké jsou), pod štítem BUTLER A BOO (Butler navždy).

Roku 1732 nejvyšší herold Irska Hawkins Ulster King of Arms zaregistroval erb Butlerů von Clonebough žijících v Bavorsku ve stejné podobě jako erb domu Ormonde (Sir B. Burke, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales..., London 1884, s. 154, heslo Butler of Clonbough). 

Poslední událostí, která změnila erb Butlerů von Clonebough bylo spojení erbů a jmen s hrabaty z Haimhausenu. 23. listopadu 1812 byla hrabata Butlerové přijata do hraběcího stavu království Bavorského. Bohužel zde je třeba zdůraznit, že složení poslední velmi složité verze hraběcího erbu, která není upravena erbovním listem je v heraldické literatuře zatíženo množstvím omylů a lze konstatovat, že jednotlivá vyobrazení jsou totálně pochybná (M. Gritzner, A. M. Hildebrandt, Wappenalbum der Gräflichen Familien Deutschlands und Oesterreich-Ungarns ..., A-G, Leipzíg 1884, s. XXIV, tab. 146). 

S přihlédnutím k erbu markýzů z Ormondu a říšských hrabat z Haimhausenu lze opravit největší vzniklé a později i tradované chyby v popisu butlerovského hraběcího erbu, blason: Štít polcený a dvakrát dělený, na něm čtvrcený srdeční štítek s ještě jedním srdečním štítkem modrým se zlatým stoupajícím půlměsícem a nad ním zlatá šestihrotá hvězda (Genealogisch Handbuch d. Adels, Limburg a.d. Lahn 1974, díl II., s. 201-2, heslo Butler-Clonebough (Haimhausen) uvádí poněkud nesmyslně, že popisovaný štítek patří panství Clonebough), 1.-4. pole srdečního štítku je stříbrné se zeleným trojvrším na kterém stojí zlatě korunovaná černá orlice se zlatou zbrojí hledící do středu štítu, 2.-3. pole srdečního štítku je červené, na zeleném pažitu stojí stříbrný dům (nikoliv věž) s červenou střechou, stříbrným komínem a vykýři, černými okenicemi a okny, (hraběcí znak Haimhausen) (R. J. Grafen Meraviglia-Crivelli, Der Böhmische Adel, Nürnberg 1885, s. 110, taf. 59, autor zde uvádí v chybném popisu i vyobrazení, že střední štítek je erb hrabat z Heimhausenu a štítek s měsícem a hvězdou jako panství Clonebough navzdory tomu, že význam štítku je neznámý). Hlavní štít: I.-VI. pole zlaté s modrou hlavou štítu dělenou pilovitým řezem čtyřmi zuby, (Butler, původní rodový erb), II. pole červené se třemi zlatými uzavřenými poháry v postavení 2-1, (dědičný úřad nejvyššího číšníka Irska), III. pole červené stříbrná labuť se zlatou zbojí a nad ní dva zlaté kruhy, (Carrick), IV. pole hermelínové s červeným trnitým ondřejským křížem, (FitzGerald), V. pole stříbrné s červeným lvem s modrou zbrojí, (Carrick). Na štítě je položena hraběcí koruna. Klenoty jsou čtyři od leva, 1. na zlatě korunované turnajské přilbě s modro-stříbrnými přikryvadly, černá zlatě korunovaná orlice se zlatou zbrojí, 2. na zlatě korunované turnajské přilbě s modro-stříbrnými přikryvadly, dvě paže v modrých rukávech se stříbrnými manžetami drží v sevřených dlaních zlatou caltu ve tvaru routy, 3. na zlatě korunované turnajské přilbě s červeno-stříbrnými přikrývadly, 5 pštrosích per červených a stříbrných a na nich stříbrný vzlétající sokol, 4. na zlatě korunované turnajské přilbě s červeno-stříbrnými přikryvadly, stříbrný jednorožec se zlatou zbojí mezi otevřenými modrými orlími křídly. Štítonoši stojí na zlatých arabeskách, vpravo stříbrný sokol se zlatou zbrojí a zlatými rolničkami, vlevo stříbrný gryf bez křídel (male griffin) a zlatými rohy, se zlatou zbrojí a chlupy a na zádech zlatými bodlinami, na krku má zlatou korunu, ze které visí zlatý řetěz obtáčející gryfova záda. Heslo na modré pásce se zlatým písmem, DUM SPIRO SPERO (dokud dýchám, doufám).

Jak již bylo zmíněno zobrazování erbu hrabat Butlerů von Clonebough provázely vždy značné chyby. Podíváme-li se na rytinu erbu hrabat Butlerů z roku 1780 již zde vidíme všechny chyby, později tradované v různých knihách až do současnosti. I.-VI. pole nemá hlavu štítu, ale je dělené třemi hroty, pozdější zobrazení po spojení rodin Butler a Heimhausen (J. A. Tyroff, Wappenbuch der Oesterreichischen Monarchie, Sechster Band, Nürnberg 1834, s. 9, J. A. Tyroff, Wappenbuch des höheren Adels der deutschen Bundesstaaten, Fünfter Band, Nürnberg 1849, s. 13) dokonce není ani dělené, ale má tři hroty v patě štítu. Dokonce i moderní internetová databáze zvaná “Wappenrle fuer Franken” nic na této chybě nezměnila a přidala další do strdečního štítku autor obrázku zaměnil šestihrotou hvězdu za pětihrotou. Bezesporu naprostým nepochopením historických předloh je v již jmenovaných vyobrazeních IV. pole kde se vytrvale zobrazuje místo ondřejského trnitého kříze tzv. burgundský kříž (zkřížené červené ostrve o 4 sucích). II. pole má tři uzavřené poháry vždy vedle sebe, ačkoli se vždy zobrazovaly v postavení 2-1. Rovněž není jasné proč paže z klenotu rodiny von Heimhausen uméněně drží meč, když v původné předloze je zlatá calta (připomínka měšťanského původu hrabat z Heimhausenu). Pravý štítonoš, stejně jako figura na rodovém klenotu, byl vždy stříbrný sokol a nikoliv černá orlice, druhý štítonoš, v kontinentální Evropě neznámé heraldické monstrum zvané male griffin, se vždy zobrazuje bez křídel a s bodlinami na prsou a hřbetu, někdy je též kreslen se dvěma dlouhými přímími rohy z čela. Tato obluda se poprvé objevila v 15. století v anglickém heraldickém rukopisu, kdy byla nazvána male griffin či někdy “keythong” a byla tzv bagde hraběte z Ormondu. Naprosto chybně je erb popsán a vyobrazen Meravigliou (R. J. Grafen Meraviglia-Crivelli, Der Böhmische Adel, Nürnberg 1885, s. 108, taf. 59). Do čtvrtého klenotu se dokonce místo jednorožce dostala liška, štítonoši a heslo popsány nejsou vůbec, Mysliveček zopakoval Meravigliovy nesmysly (M. Mysliveček, Velký erbovník, svazek 1, Nakladatelství Fraus 2005, s. 131, heslo Buttler) včetně již poněkud anachronického pojmenování Buttler. Poměrně přesný blason uvádí Franz Gall (F. Gall, Österreichische Wappenkunde, Böhlau Verlag 1992, s. 306-7, heslo: Butler von Clonebough ge. Haimhausen) s jedinou chybičkou, když levého štítonože nazývá gryfem bez toho, že by zmínil chybějící křídla a bodliny na zádech.

Autor: heraldikaerby

Štítky: Butler, Butler-Clonebough, erby-české-šlechty, rodová-heraldika,  heraldická-znamení, historie-heraldika, heraldry, wappen, coat-of-arms

Sponzoruje: http://www.mop-rotacni.cz/